27. června 2025 | blisty.cz
Když začátkem června proběhla názorová výměna mezi teologem Tomášem Halíkem a Federací židovských obcí ohledně přípustnosti kritiky Izraele v době genocidy, zazněl jeden podstatný argument, který si každá ze stran vyložila jinak. Teolog Halík ve své kritice izraelské genocidy v Gaze projevil jistou obavu z toho, aby Izrael „neprohospodařil svůj morální kapitál holokaustu“. Načež Federace poněkud nelogicky, ale o to předvídatelněji zareagovala tím, že „univerzálním dědictvím holokaustu není ohavný konstrukt morálního kapitálu Židů, ale morální selhání západní civilizace“. Pomineme-li, že Federace měla nejspíš na mysli ani ne tak „dědictví“,“ jako spíše „poučení“, mělo pro nás být poučením plynoucím z této temné kapitoly dějin nejen to, že někdo někdy selhal, ale že deklarované „nikdy více“ znamená – jak nám konečně připomínají i výzvy přeživších a jejich potomků – nikdy více pro nikoho.

Na to konečně narážel i Tomáš Halík, když se ohradil slovy, že „právě tato památka (holokaustu) by měla Židy zavazovat k solidaritě s obětmi všech etnických čistek, zabíjení nevinných a zbavování lidí práva na svou vlast a své domovy,““, a dodal, že „pokud neuznáváme univerzální platnost jistých etických zásad, zrazujeme naši společnou víru ve Stvořitele, Otce a Pána všech lidí. Politicky zneužívat památku obětí holokaustu jako štít vůči jakékoliv kritice izraelské politiky a kritiky této politiky šmahem dehonestovat jako antijudaisty či antisemity považuji za nepřijatelné.“
Continue reading