ISM Czech Republic

30. ledna 2026 | blisty.cz

„Postavili jsme obětní oltář a vrhli celé jedno společenství do jeho plamenů.“

Peter Beinart, Být Židem po zkáze Gazy, Praha 2025

V minulém díle tohoto volného seriálu k izraelským mýtům jsme se věnovali narativům o Izraeli coby věčné oběti. Snažili jsme se najít odpověď na otázku, o co se tyto představy opírají: jak je možné, že Izrael provozuje po desetiletí nad Palestinci systém apartheidu, udržuje nejdelší okupaci dneška, páchá genocidu, a přitom je schopen se před světem prezentovat jako oběť, a co víc, izraelští Židé se jako oběti i cítí. Ukázali jsme, že toto přemýšlení o sobě samých je mj. důsledkem jisté uzavřenosti až ghettoizace izraelské společnosti, snažící se udržet si směrem dovnitř etnickou čistotu, avšak navenek se zapojit do všemožných západních struktur a institucí.

Dnes dokončíme úvahu o představě sebe sama jako oběti, která je ústředním pocitem izraelské společnosti a v důsledku vede Izraelce k odmítnutí společného soužití s Palestinci, a zároveň ukážeme, jakými prostředky se Izrael snažil a snaží udržet si nad nimi mocenskou převahu. Tím podstatným zde bude zpochybnění neustálé se opakující mantry izraelské propagandy, že jsou to údajně Palestinci, kdo nechtějí žít v míru. Toto tvrzení dokonale naplňuje představu o Izraeli jako (věčné) oběti. Otázkou, kterou už si však málokdo klade, ovšem zůstává, proč by Palestinci měli po všech svých zkušenostech v možnost soužití vůbec věřit.

2. ledna 2026 | blisty.cz

„Jak jednoduché je odstřelit člověka, jsme se přesvědčili už v minulosti.“

Irena Kalhousová, DVTV, 1. prosince 2025

„Viděl jsem věci, které do civilizace nepatří… Posílají děti proti vojákům.“

Dagmar Langová, rozhovor se seržantem J., idnes.cz, 6. prosince 2025

„Střílet a brečet“ je oblíbenou sebeprezentací liberálních zastánců Izraele. Na rozdíl od krajně pravicových izraelských ministrů, kteří chtějí Palestince rovnou popravovat, a tak si vezmou v Knesetu na klopu saka brož s oprátkou, se liberální sionisté vyznačují zpravidla tím, že zabíjení Palestinců je u nich zahaleno do slov o potřebě obrany, a tak vlastně prezentováno jako sice nelibá, leč nutná činnost. Ta je v izraelské propagandě – hasbaře – vystavěna natolik propracovaně, aby byla schopna omluvit jakákoliv zvěrstva, kterých se na palestinských civilistech izraelská armáda dopouští. Jak jsme již popsali v předchozích dílech této volné série textů k izraelským mýtům zde a také tady, vojákům má pomoct zachovat nedotčený obraz vlastní morální čistoty, utišit případné výčitky svědomí a zajistit beztrestnost, zatímco před světem má omluvit zabíjení, které by jinak bylo považováno za nepřípustné. Dehumanizace obětí a zdůraznění pocitů násilníka vede k výměně rolí. Palestinci jsou v tomto narativu sami vinni svým osudem, zatímco Izraelci dělají jen to, k čemu je Palestinci nutí.