22. srpna 2025 | blisty.cz
Jeden z mých přátel mi nedávno vyprávěl historku z rodinné návštěvy Izraele/Palestiny. Příběh se odehrál v euforických porevolučních časech, kdy se otevřely hranice, a tak jsme se během zahraničních cest mohli srovnávat se světem, ale byli zároveň zkoušeni, jak ve světě obstojíme sami a tak se něco o sobě dozvědět. Seděli tedy v restauraci dva bratři s otcem na výletě v přístavním historickém palestinském městě Akka a vychutnávali si po jídle náladu středomořského večera. Na vyzvání přistoupil číšník s účtem. Otec zaplatil, snad zbylo dle možností i na dýško, když se spokojen naklonil k číšníkovi s poděkováním a dobře naladěn i s dovětkem: „Máte to tady krásné a buďte jen rádi, že tu nejste obklopeni těmi pouštními psy.“

Mladý muž jen lehce zalapal po dechu a odporoučel se, otec odešel na pokoj, bratři zůstali zaraženi v restauraci ještě sedět a objednali si další pití. Později si k nim přisedl onen palestinský číšník, který velmi stál o pochopení a chtěl jim vysvětlit, že ani on, ani ostatní Palestinci nejsou „pouštní psi“, ale jsou stejní jako ostatní lidé jinde ve světě. On sám studuje matematiku a fyziku a v restauraci si jen přivydělává. Dohodli se, že otci napíše dopis. Vyšel z toho „arabský“ ornamentální krasopis dlouhého oslovení, požehnání otci i rodině a představení mladého Palestince se závěrečným přáním míru a všeho dobrého.
Continue reading