Jan Kavan se nemohl akce osobně zúčastnit, jeho projev přečetli na místě organizátoři akce.

11. ledna 2018 | Jan Kavan

Vážení a milí přátelé,

omlouvám se, že se nemohu zúčastnit Vašeho dnešního protestu proti zabíjení dětí v Palestině. Jistě víte, že se pravidelně účastním všech protestů proti politice současné izraelské vlády, proti okupaci Palestiny, proti zabíjení civilního obyvatelstva, proti rozšiřování osad na Západním břehu, proti útokům na Gazu apod.

Mám obavu, že tu dnes nejste naposled a že stejné důvody Vás sem přivedou znovu a znovu. Věřím, že tu příště budu s Vámi.

Mám obavu, že si na situaci na okupovaném území Palestiny zvykneme a že si dokonce zvykneme i na tu hrůzu, že tam umírají děti, a kdo může být nevinnější než děti? Pokud si na tyto útoky zvykneme, a přestaneme hlasitě protestovat a žádat jejich ukončení, tak zradíme naše úsilí o respektování nejdůležitějších lidských hodnot, tedy úsilí o respektování základního lidského práva – zakotveného i v mezinárodním právu – práva na život, na život důstojný a na život v míru. To nesmíme riskovat!

Continue reading →

11. ledna 2018 | Tomáš Tožička

Sešli jsme se zde u příležitosti zatčení Ahed Tamimi. To, že Izrael zavírá děti občanských aktivistů jej dnes řadí mezi nejkrvavější diktatury 21. století. Je ostudou, že v České republice nezaznělo žádné oficiální prohlášení, které by se proti tomu postavilo.

Když se podíváme na to, co se děje v Izraeli: 50 let okupace, 50 let militarizace, 50 let podpory státního terorismu, to samozřejmě musí zanechat obrovské následky na lidech, kteří tam žijí. To, že mladí lidé, mladí Izraelci jsou potom schopni bez skrupulí střílet, zabíjet a vraždit, to je zkušenost, kterou máme my z Evropy, kterou jsme zažili, jak to stále opakujeme na příkladu našich sousedů na Západě.

Continue reading →

11. ledna 2018 | Markéta Hrbková

My, kteří jsme se zde sešli, asi všichni fakta známe, takže bych chtěla říci pár slov osobně.

Jsem židovka, moje máma přežila holocaust díky siru Wintonovi. Je mi velmi smutno z toho, jak se Izrael v Palestině chová. Je to známý psychologický fakt, že lidé, kteří byli šikanováni, pak šikanují jiné. Bohužel chování Izraele v Palestině vychází z této smutné zkušenosti.

Moc bych si přála, aby to, co se děje v Izraeli skončilo nějakým racionálním způsobem. A aby protesty, které se po celém světě za Ahed Tamimi konají, měly dopad na to, co se stane v Izraeli.

Continue reading →

11. ledna 2018 | Vít Strobach

Tzv. izraelsko-palestinský konflikt, eufemistický název pro desetiletí trvající okupaci palestinských území, vede kromě přímých násilností ke stavbě plotů a zdí. Ty, jak by se mohlo zdát, nemají tragické důsledky jen pro Palestince, ale také izraelské židy a konečně židy v židovských obcích celého světa. Je známým faktem, že atmosféra strachu posiluje xenofobní nacionalistickou a autoritativní politiku, která tvrdí, že jediná umí zajistit bezpečí občanům země. Ono zajišťování bezpečí, tak jak jsme mu svědky v Izraeli, ale ve skutečnosti vede jen k posilování obav a k pocitu všudypřítomného ohrožení. Život ve vojenském ležení, jakým se Izrael stal, učí schovávat úzkosti pod maskou siláctví, strachu ale nezbavuje. Je to začarovaný kruh, strach potíraný ještě větším strachem, obavy z násilí zdolávané volbou politiků, kteří násilí hlásají jako svůj program.

Continue reading →