Ivan Jančárek
zástupce náměstka
Ministerstvo zahraničních věcí ČR
Loretánské náměstí 5
118 00 Praha 1
Praha, 5. března 2015
Věc: Odpověď ve věci společného zasedání vlád Izraele a ČR
Vážený pane Jančárku,
děkujeme Vám za odpověď na náš otevřený dopis premiéru Sobotkovi ve věci společného zasedání vlád ČR a Izraele ze dne 27. listopadu loňského roku, i když je třeba přiznat, že jsme čekali reakci přímo od adresáta, jak jsme byli zvyklí u vlád minulých.
Úvodem musíme bohužel konstatovat, že jste se k našim konkrétním připomínkám a návrhům nevyjádřil, či vyjádřil jen částečně. Jak jsme uvedli v otevřeném dopise, nedomníváme se, že je nezbytné pokračovat ve společných zasedáních obou vlád a navíc připravovat agendu setkání za situace, kdy Izrael čelí mezinárodní kritice za zabíjení palestinských civilistů při vojenském útoku na pásmo Gazy. Je jen těžko představitelné, že ve stejné době, kdy došlo k anexi Krymu, by bylo domlouváno společné zasedání vlád ČR a Ruské federace, a to aniž by byla tato anexe byť jen symbolicky zmíněna.
Pokud je nám známo, vedla doposud izraelská vláda společná jednání pouze s vládami Polska (Donald Tusk), Německa (Angela Merkel) a Itálie (Silvio Berlusconi), přičemž první společná jednání s českou vládou proběhla až za premiérství Petra Nečase (v r. 2011 v Izraeli, respektive v r. 2012 v Praze). Je proto nadnesené mluvit o „vícero zemích“. Z tohoto pohledu tedy nejsou společná jednání vlád zemí EU standardním formátem, kterého by bylo nutno se držet.
Uvádíte, že „ČR se pokouší o co nejvyváženější přístup k problémům Blízkého východu při zohlednění všech aspektů, které do hry vstupují“ a že premiér Sobotka tlumočil svým protějškům výhrady k izraelské politice. Víme sice velmi málo o „řadě výhrad“ České republiky k izraelské politice, z otevřených zdrojů se ale můžeme mj. dočíst o rostoucí česko-izraelské spolupráci v oblasti bezpečnosti a boji proti (počítačové) kriminalitě. Připomínáme, že izraelský výzkum a vývoj, a to zejména v oblasti bezpečnosti, je neoddělitelně propojen s politikou nelegální okupace palestinských území, v důsledku čehož se přímo podílí na porušování mezinárodního práva. To platí recipročně i v případě českého vývozu do Izraele – např. česká firma Tatra dodává podvozky k izraelským houfnicím a k obrněným transportérům.
Chceme taktéž znovu připomenout závazek ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka vydat varování českým firmám ve věci obchodování s izraelskými společnostmi s působností v nelegálních osadách na okupovaném Západním břehu Jordánu, který jsme doposud na oficiálních stránkách MZV nenašli. Naproti tomu jsme mohli ministra Lubomíra Zaorálka sledovat v přímém přenosu, jak na oficiální návštěvě přijímá svého izraelského protějška Avigdora Liebermana, známého svými rasistickými výroky vůči Palestincům, a to ve stejný den, kdy v budově MZV hostil konferenci nazvanou Lidská práva v zahraniční politice pro 21. století. Na půdě Černínského paláce tak mohla při oficiální tiskové konferenci zaznít Liebermanova slova o Jeruzalémě jako hlavním městě Izraele, aniž by byla patřičně korigována. Nejen proto se domníváme, že v naší zahraniční politice přetrvává ve vztahu k Izraeli neblahé dědictví jeho nekritické podpory, které není v souladu s proměňující se „společnou zahraniční a bezpečnostní politikou EU“ (jak konečně dosvědčil sám Lieberman). Myslíme si naopak, že právě svou historickou pamětí a politickou vahou menší středoevropské země by měla být ČR v otázce okupované Palestiny citlivější: na místo důrazu na nadstandardní vztahy s okupační mocí by spíše měla otevírat prostor pro možné dlouhodobé řešení tzv. blízkovýchodního konfliktu, a to na základě demokratického uspořádání postaveného na občanské rovnosti a dodržování mezinárodního práva. Oceňujeme nedávný projev ministra Zaorálka na půdě Parlamentu ČR, ve kterém se ohradil proti „pyšnému a arogantnímu pojmu Západu“ a připomenul mj. jeho neblahé dědictví. Musíme však konstatovat, že takto nestrávené dědictví dnes vidíme právě v nepodmíněném prohlubování spolupráce s Izraelem, který je skrze podporu, jíž se mu dostává od Západu často vnímán okupovanými Palestinci jen jako další západní koloniální projekt.
Je proto s podivem slyšet, že výzva k pozastavení Asociační dohody mezi EU a Izraelem, která představuje legální tlak na Izrael, aby tento dodržoval své závazky, nemá opodstatnění. Tento postoj překvapuje o to více, že je uzavření Asociační dohody podmíněno dodržováním lidských práv (jak je explicitně uvedeno v článku 2 a článku 67 dohody), která Izrael ve vztahu k Palestincům (ať již v Izraeli samotném či na okupovaných územích) neustále porušuje. K Vašemu tvrzení, že pozastavení Asociační dohody „nemá žádnou podstatnou podporu v rámci Unie“, podotýkáme, že právě pozastavení této dohody požaduje v otevřeném dopise Federice Mogheriniové, vysoké představitelce EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, 63 europoslanců napříč pěti největšími politickými kluby EP [1]. Navazují tak na podobnou výzvu více než 300 lidskoprávních skupin, odborů a politických stran z celé Evropy z listopadu loňského roku [2].
Vážený pane Jančárku, dovolte na závěr, abychom korigovali Vaši citaci našeho otevřeného dopisu, ve kterém jsme vyjádřili přesvědčení, že společná schůze vlád ČR a Izraele nepřinesla, a ani nemohla přinést, žádný viditelný posun právě ve vztahu k okupované Palestině. Pokud je pak ukončení nelegální okupace a dodržování mezinárodního práva „ze své podstaty nesmírně složitý proces“, jak pro blízkovýchodní realitu dovozujete, pak máme za to, že bychom o to více měli stát na straně práva.
Ještě jednou děkujeme za odpověď a jsme s pozdravem
Zdeněk Jehlička
Iniciativa Ne našim jménem! – Za spravedlivý mír na Blízkém východě
Petra Šťastná
Mezinárodní hnutí solidarity (ISM Česká republika)
[1] https://ism-czech.org/2015/02/05/pozastavte-asociacni-dohodu-mezi-eu-a-izraelem-zada-63-europoslancu/
[2] http://www.eccpalestine.org/a-european-call-to-suspen-the-eu-israel-association-agreement/
Rozdělovník:
Mgr. Bohuslav Sobotka, předseda vlády ČR
PhDr. Lubomír Zaorálek, ministr zahraničních věcí ČR
Prof. Ing. Petr Drulák, Ph.D., náměstek ministra zahraničních věcí
