13. ledna 2014 | Blisty
Ariel Šaron zemřel de facto již před osmi lety, zanechán napospas kómatu. Pozitivně laděné nekrology a proslovy politiků, hemžící se jak u nás, tak v zahraniční, vesměs věnují „ kontroverznímu válečníkovi“, „buldozerovi“, či familiárně „Arikovi“ tichou vzpomínku. Ty ale nesmyjí krev desítek tisíc lidských životů z jeho rukou, a tudíž kolem jeho osoby – ať tak či jinak – žádná „kontroverze“ panovat nemůže. Dědictvím tohoto muže je především nezměrné utrpení, rozsáhlá destrukce a smrt.
Zatímco bývalý předák Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) Jásir Arafat je na Západě všeobecně vnímán jako „terorista mající na rukou krev tisíců“ – a který se nakonec podvolil a byl přijat do „klubu“- Ariel Šaron je ze známých důvodů brán na milost a nezřídka i veleben. To proto, že stál na správné straně barikády již od samého začátku. A nikoliv jako zmíněný Arafat, který hodlal s izraelskou stranou diplomaticky vyjednávat a dohodnout se na kompromisu „až“ v roce 1974 ZDE .
