Rozhovor s právním zástupcem Iyadem Miskem, který působí v palestinské pobočce mezinárodní organizace Defence for Children International (DCI-Palestine)*. Od roku 1991 poskytuje tato organizace pomoc palestinským dětem vězněným v izraelských vojenských věznicích. Za posledních dvacet let zastupovala více než 3 tisíce dětí.
Jak dlouho již zastupujete děti u vojenských soudů?
V DCI jsem začal pracovat v roce 2005 a děti zastupuji od roku 2008.
Co děláte, když se dozvíte, že bylo zatčeno nějaké dítě?
Jakmile dostanu informaci od rodičů či od nějaké další strany o zatčení dítěte, kontaktuji různá vězení a policejní stanice, abych dítě našel a získal informace o jeho zatčení, místě zadržení a datu soudu. Jakmile zjistím tato základní fakta, snažím se domluvit si návštěvu dítěte, abych získal podrobnosti o průběhu jeho zatčení a vyšetřování.
Je pro vás jako pro právního zástupce dítěte jednoduché získat k dítěti přístup?
Není to jednoduché. Kvůli koordinačním problémům s izraelskými úřady uvidím většinu dětí až u vojenského soudu, poté co byly vyslýchány. Podle izraelského vojenského zákona může být dítěti odpírán přístup k právnímu zástupci až 90 dnů.
Snažíte se u soudu o propuštění dítěte na kauci?
Ano. První věc, o kterou soudce žádám je propuštění dítěte. V některých případech navrhuji různé alternativy vazby až do ukončení soudního procesu – například propuštění na kauci, zaručení se třetí strany anebo dokonce i domácí vězení.
Co se obvykle stane – je dítě soudcem propuštěno?
Ve většině případů je žádost zamítnuta. Soudce tvrdí, že k vazbě neexistují žádné vhodné alternativy a že by propuštění dítěte ohrožovalo komunitu. Považují dítě za vinné, dokud se neprokáže jeho nevina, a ne naopak.
Jak často jsou děti shledány nevinnými?
Není to běžné. Ve většině případů je dítě prohlášeno za vinné anebo se dozná.
A co se stane, pokud vinu popírá?
Pokud se dítě rozhodne vinu popírat, prodlouží to soudní proces a dítě ve vazbě stráví o mnoho více času. Může to být dvakrát déle, než kdyby případ skončil dohodou o přiznání viny. Z naší zkušenosti u soudů víme, že dítě bude nakonec zcela jistě shledáno vinným a dostane přísnější trest, než kdyby se k vině doznalo. Toto vysvětluji dítěti i rodině a ve většině případů se dítě rozhodne vinu nepopírat, a tím dojde k dohodě s žalobcem, případ je uzavřen a je vynesen rozsudek.
Takže musíte dětem radit přiznat vinu, aby byly dříve propuštěny. Jak se při tom cítíte, když je vaše práce zredukována na zajišťování dohod o přiznání viny?
Znovu zdůrazňuji, že k takovému zakončení případů dochází z jednoho klíčového důvodu: dítě i rodina se obávají prodlužování procesu, věznění dítěte daleko delší dobu než kdyby se k vině přiznalo a došlo k dohodě o přiznání viny. Samozřejmě mě to frustruje a občas se cítím přemožen pocitem nespravedlnosti tohoto systému, který nebere v úvahu nejlepší zájmy dítěte.
Co vás motivuje pokračovat?
Stále doufám, že je v některých případech možné zlepšit situaci dětí a pomoct jim, i když mluvíme pouze o změně na psychologické úrovni. Konec konců považuji všechny děti, se kterými se potkávám ve vězení nebo u soudu, za své příbuzné či za své syny, protože se tyto děti velmi spoléhají na svého právního zástupce a věří, že je jejich jediným zachráncem v jejich útrapách, zvláště pokud jsou zadrženy poprvé. Když jsou zadrženy poprvé, považují mě za boha, jako bych byl schopen všeho. Ale ve skutečnosti jsem stejně bezmocný.
Myslíte si, že je systém ze své podstaty špatný?
Jako právník věřím na princip oddělení moci: na soudní, zákonnou a výkonnou. V případě vojenských soudů jsou ale jednotlivé moci jedinou entitou: izraelskou armádou.
Zdroj v angličtině: DCI-Palestine
—
* Organizace Defence for Children International působí i v České republice, a to pod názvem Sdružení zastánců dětských práv ČR.
Rozhovor je součástí zprávy vydané organizací DCI-Palestine pod názvem Bound, Blindfolded and Convicted: Children held in military detention (2012) (PDF). Zkrácenou zprávu v češtině si můžete stáhnout zde (PDF), více informací zde.
