7. prosince 2020 | Otevřený dopis iniciativ
Tisková zpráva k otevřenému dopisu zde.
Vážený pane ministře,
předně bychom Vám rádi poděkovali za snahu o vyváženější zahraniční politiku ve vztahu k Izraeli/Palestině. Oceňujeme jak Váš podpis pod společným dopisem tří ministrů zahraničí proti hrozící anexi Západního břehu Jordánu, tak českou podporu pro nedávné usnesení OSN znovu žádající ukončení izraelské okupace a zdůrazňující „právo palestinského lidu na sebeurčení, včetně práva na nezávislý stát Palestina“.
Zároveň však nemůžeme nevidět skutečnost, že Česká republika i přes viditelný posun je stále zemí, která narušuje konsenzus postavený na dodržování mezinárodního práva a lidských práv a dohodnutý v dané věci na evropské úrovni. To naše zahraniční politika opět prokázala svým negativním či zdrženlivým stanoviskem při posledním hlasování o palestinských rezolucích v OSN dne 2. prosince. Konkrétně jde o rezoluce mapující izraelské porušování lidských práv na okupovaných palestinských územích, ke kterým se dle Vašeho vyjádření pro izraelské noviny The Jerusalem Post postavila česká strana zdrženlivě údajně hlavně proto, že v textu nezmiňují vedle arabského označení Haram al-Sharif pojmenování Chrámová hora.
Toto vysvětlení s odvoláním na to, že by tato formulace znamenala popření židovské a křesťanské příslušnosti k Chrámové hoře, potažmo k Jeruzalému jako takovému, však není relevantní už z toho důvodu, že návrh rezoluce hovoří jasně o „zvláštním významu posvátných míst a důležitosti města Jeruzalém pro všechna tři monoteistická náboženství.“
Požadavek dvojjazyčného pojmenování pro Haram al-Sharif sice může znít jako politicky vyvážený, neměl by však být překážkou v podpoře jinak potřebných rezolucí. Zvlášť když si uvědomíme, že Haram al-Sharif leží v okupovaném Východním Jeruzalémě, což je skutečnost, kterou ve svém článku zcela opomíjíte – a trvat na hebrejském označení místa by znamenalo nutit okupovaným jazyk okupanta. Jen před několika dny byly z podnětu jeruzalémské radnice zbourány historické schody vedoucí k mešitě al-Aksa v komplexu Haram al-Sharif, aby uvolnily místo pro zřízení „chrámového parku“. Bude Vaše ministerstvo protestovat i proti tomuto barbarskému počínání Izraele v okupovaném Východním Jeruzalémě? Vždyť v tomto a podobných případech nejde jen o pojmosloví, ale o nevratné změny, které popírají palestinskou příslušnost k Haram al-Sharif přímo fyzicky a vytváří na okupovaných územích novou realitu.
Nevíme bohužel také nic o tom, že byste se Vy či ministerstvo zahraničí jakkoliv vymezili vůči demolicím palestinských domů v Jeruzalémě či vůči názvosloví, kterým si izraelské vládní úřady přivlastňují palestinská místa v okupovaném Jeruzalémě a na Západním břehu Jordánu. Izrael přitom v rámci politiky judaizace soustavně a cíleně přejmenovává celé palestinské oblasti a překresluje mapu historické Palestiny, a to i na okupovaných územích, aniž by Vaše ministerstvo proti této svévoli vůbec nějak protestovalo.
Ve svém článku „Paralelní realita palestinských rezolucí v OSN“ publikovaném v The Jerusalem Post jste se coby ministr zahraničí ČR velmi nediplomaticky až pohrdlivě vyjádřil o palestinské realitě nejdelší okupace současnosti jako o „paralelní realitě“, která vytváří v OSN „bláznivou show“ v podobě každoročně předkládaných návrhů rezolucí, které si „připravují hlavně samotní Palestinci“. Takováto zjednodušující tvrzení však přehlížejí, kdo je za „palestinské problémy“ primárně odpovědný, a svědčí o tom, že podobné rezoluce jsou stále zapotřebí. Byť tyto rezoluce (i vinou české politické reprezentace) nedocházejí naplnění, ač se na jejich znění shoduje drtivá většina zemí mezinárodního společenství.
Vážený pane ministře,
při své blízkovýchodní politice se odvoláváte na EU, vůči které se však ve svém textu vymezujte. Odsoudíte okupaci Západního břehu Jordánu, zároveň však posílíte naše diplomatické zastoupení v Jeruzalémě, které jen legitimizuje izraelskou okupaci jeho východní části. Uznáváte potřebu kompromisu, avšak tímto svým činem nadbíháte přáním některých politiků přesunout do Jeruzaléma české velvyslanectví. Tento bezprecedentní krok formulovaný na způsob královny Koloběžky, který je jen dalším vybočením z konsenzuální evropské politiky vůči Izraeli/Palestině, však nemůže být stabilizačním faktorem a už vůbec ne snahou o vybalancované stanovisko, o které dle vlastních slov usilujete. Ve skutečnosti se dá naopak očekávat, že tento krok české diplomacie bude povzbuzením pro expanzivní osadnickou politiku, která chce vyloučit možnost vzniku palestinského státu a zmařit kompromis v otázce Jeruzaléma jako hlavního města obou států.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem bychom proto považovali za prospěšnější, kdyby se naše zahraniční politika snažila hledat takovou vyváženost, která je v souladu s politikou EU. Žádáme Vás proto, aby Česká republika při dalším hlasování již neblokovala schvalování příslušných rezolucí a dále abyste vyslyšel hlas Palestinců a nelegitimizoval prohlubující se izraelskou okupaci posílením našeho diplomatického zastoupení v Jeruzalémě. Jen tak můžeme dostát našemu závazku solidarity a pochopení pro druhé, které by mělo vycházet z naší vlastní dějinné zkušenosti.
V Praze 7. prosince 2020
Zdeněk Jehlička
Iniciativa Ne našim jménem! Za spravedlivý mír na Blízkém Východě
Vít Strobach
Židovský hlas solidarity
Asad Shabeeb
Palestinský klub v ČR
Jana Ridvanová
Přátelé Palestiny