12. dubna 2024 | Ghassan Abu-Sittah
Projev, který měl britsko-palestinský lékař Ghassan Abu-Sittah pronést na Palestinské konferenci v Berlíně dne 12. 4. 2024, která však byla rozehnána. Text v češtině byl čten na demonstraci konané v Praze dne 18. 4. 2024 před německou ambasádou.
“Každá generace musí objevit své poslání, naplnit ho, nebo ho zradit“ Frantz Fanon, Odsouzenci Země
Studenti Glasgowské univerzity se mou volbou coby rektora Univerzity rozhodli hlasovat na památku 52 000 zabitých Palestinců. Na památku 14 000 zavražděných dětí. Hlasovali v solidaritě se 17 000 osiřelými palestinskými dětmi, 70 000 zraněnými – z nichž 50 % jsou děti – a 4-5 000 dětmi, kterým byly amputovány končetiny.
Hlasovali na znamení solidarity se studenty a učiteli 360 zničených škol a 12 univerzit zcela srovnaných se zemí. Solidarizovali se s rodinou a památkou Dimy Alhajové, absolventky Glasgowské univerzity, která byla zavražděna spolu se svým dítětem a s celou svou rodinou.
Studenti Glasgowské univerzity pochopili, co můžeme ztratit, když dovolíme, aby se naše politika stala nelidskou. Pochopili také, že na Gaze je důležité a odlišné to, že je laboratoří, v níž globální kapitál zkoumá možnosti nakládání s nadbytečným obyvatelstvem.
Studenti Glasgowské univerzity stáli a stojí za Gazou v solidaritě s jejími obyvateli, protože pochopili, že zbraně, které dnes používá Benjamin Netanjahu, jsou zbraněmi, které zítra použije Naréndra Módí. Zbraně používané dnes v Gaze budou zítra použity v Bombaji, v Nairobi a v Sao Paulu. Nakonec se tyto zbraně, podobně jako software pro rozpoznávání obličejů vyvinutý Izraelci dostanou až k nám.
Všechno, co jsem věděl o válkách, se nedalo srovnat s ničím, co jsem viděl v Gaze. Byl to rozdíl jako mezi povodní a tsunami. Po 43 dnů jsem sledoval, jak stroje na zabíjení trhají v Gaze životy a těla Palestinců, z nichž polovinu tvořily děti. Poté, co jsem se vrátil, mě studenti Glasgowské univerzity oslovili, abych kandidoval na rektora.
Co jsme se tedy z genocidy a o genocidě za posledních šest měsíců naučili? Dozvěděli jsme se, že scholasticida, likvidace celých vzdělávacích institucí, infrastruktury i lidských zdrojů, je kritickou součástí genocidního vymazání národa. Dvanáct univerzit bylo zcela srovnáno se zemí. 400 škol, 6 000 zabitých studentů, 230 zabitých učitelů. Zabito bylo 100 profesorů a děkanů, a dva rektoři univerzit.
Také jsme se dozvěděli, a to je něco, co jsem zjistil, až když jsem opustil Gazu, že genocidní projekt je jako ledovec, jehož je Izrael jen špičkou. Zbytek ledovce tvoří osa genocidy, kterou představují Spojené státy, Spojené království, Německo, Austrálie, Kanada a Francie… země, které dodávají Izraeli zbraně a udržují tak genocidu v chodu. Neměli bychom se nechat zmást pokusy Spojených států o humanitární řešení genocidy: shazování potravinové pomoci a zároveň zabíjení lidí.
Zjistil jsem také, že součástí genocidního ledovce jsou podporovatelé genocidy. Malí lidé, muži a ženy, ve všech oblastech života, ve všech institucích. Tito pomahači genocidy se vyskytují ve třech typech.
- první z nich jsou ti, jejichž racionalizace genocidy a naprostá dehumanizace Palestinců způsobily, že nejsou schopni jakékoliv empatie se 14 000 zabitými dětmi a pro které zůstávají palestinské děti nepostřehnutelné. Kdyby Izrael zabil 14 000 štěňat nebo koťat, byli by z toho barbarství úplně zničení
- druhou skupinou jsou ti, o nichž Hannah Arendtová v “Banalitě zla” řekla, že “neměli vůbec žádné motivy, kromě mimořádné píle v péči o svůj vlastní vzestup” (všichni ti naši kariérní diplomaté, politici a úředníci)
- třetí skupinou jsou lidé apatičtí. Jak řekla Arendtová, “zlu se daří s apatii a nemůže bez ní existovat”
V dubnu 1915, rok po začátku první světové války, napsala Rosa Luxemburgová o německé buržoazní společnosti. “Znásilněná, zneuctěná, brodící se v krvi… dravá bestie, čarodějnický sabat anarchie, mor pro kulturu a lidstvo…“
Ti z nás, kteří viděli, cítili a slyšeli, co válečné zbraně úmyslně způsobují dětskému tělu, ti z nás, kteří amputovali nezachranitelné končetiny zraněných dětí, nemohou cítit nikdy nic jiného než krajní opovržení ke všem, kdo se podílejí na výrobě, konstrukci a prodeji těchto nástrojů brutalismu. Cílem výroby zbraní je ničit život a pustošit přírodu.
Ve zbrojním průmyslu rostou zisky nejen díky zdrojům získaným ve válce nebo jejím prostřednictvím, ale také díky procesu ničení veškerého života, a to jak lidského, tak environmentálního. Představa, že lze dosáhnout míru nebo neznečištěného světa, zatímco kapitál roste válkou, je směšná. Ani obchod se zbraněmi, ani obchod s fosilními palivy nemají na univerzitě místo.
Jaký je tedy náš plán vůči tomuto “divošství” a jeho komplicům?
Budeme na této univerzitě vést kampaň proti výrobě zbraní a proti fosilnímu průmyslu (tedy hnutí BDS), abychom se zbavili rizika spoluviny na možné izraelské genocidě, tak jak nás v tomto úkoluje Mezinárodní soudní dvůr.
Genocidní krvavé peníze získané dříve jako zisk z akcií Univerzity budou použity na zřízení fondu na pomoc při obnově palestinských akademických institucí. Tento fond bude pojmenován jménem Dimy Alhaj a na památku života zkráceného touto genocidou.
Vytvoříme koalici studentských a občanských skupin a odborů s cílem proměnit Glasgowskou univerzitu v kampus bez genderově podmíněného násilí.
Budeme vést kampaň za nalezení konkrétních řešení, která by ukončila chudobu studentů na Glasgowské univerzitě, a za zajištění dostupného bydlení pro všechny studenty..
Budeme bojkotovat všechny izraelské akademické instituce, které se od spoluúčasti na apartheidu a odepírání vzdělání Palestincům dostaly ke genocidě a odepírání života. Budeme vést kampaň za novou definici antisemitismu, která nebude spojovat antisionismus namířený proti genocidnímu osadnickému kolonialismu s antisemitismem.
Budeme bojovat společně s dalšími komunitami, včetně židovské komunity, romské komunity, muslimů, černochů a všech rasových skupin proti společnému nepříteli, kterým je sílící pravicový fašismus, nyní izraelskou vládou zbavený svých antisemitských kořenů výměnou za podporu likvidace palestinského lidu.
Zrovna tento týden jsme byli svědky toho, jak německá instituce financovaná vládou odsoudila židovskou intelektuálku a filozofku Nancy Fraserovou kvůli její podpoře palestinského lidu. Před více než rokem jsme byli svědky toho, jak Labouristická strana pozastavila členství Moshé Machoverovi, židovskému protisionistickému aktivistovi, za údajný antisemitismus.
Během své kariéry jsem měl to štěstí, že jsem četl knihu Lyndsey Stonebridgeové “We Are Free to Change the World”. Z této knihy cituji: “Právě tehdy, když je zkušenost bezmoci nejpalčivější, když se dějiny zdají být nejchmurnější, záleží nejvíce na odhodlání myslet jako člověk, myslet tvořivě, odvážně, komplikovaně.” Před 90 lety se Bertolt Brecht ve své Písni solidarity ptal: “Komu patří zítřek? A komu patří svět?
Nuže, má odpověď jemu, vám a studentům Glasgowské univerzity je tato: je to váš svět, za který musíte bojovat. Je to váš zítřek. Pro nás, pro nás všechny, je součástí našeho odporu proti genocidě mluvit o zítřku v Gaze, plánovat její zítřejší rozvoj. Zítřek bude patřit nám. Zítřek bude palestinským dnem.
V roce 1984, kdy Glasgowská univerzita jmenovala symbolicky Winnie Mandelovou svou rektorkou v nejtemnějších dnech vlády P. W. Bothy v brutálním režimu jihoafrického apartheidu, podporovaného Margaret Thatcherovou a Ronaldem Reaganem, nikoho ani ve snu nenapadlo, že za 40 let budou jihoafričtí muži a ženy stát jako svobodní občané svobodného národa před Mezinárodním soudním dvorem a hájit právo palestinského lidu na život.
Jedním z cílů této genocidy je utopit nás v našem vlastním smutku. Pokud jde o mne, chci si udržet prostor, abychom já a moje rodina mohli truchlit za naše blízké.
Nicméně chci skončit s nadějí a se slovy nesmrtelného poslance Bobbyho Sandse: “Naší pomstou bude smích našich dětí.”
HASTA LA VICTORIA SIEMPRE!
