Tito básníci*řky a spisovatelé*ky byli zavražděni v Gaze

21. prosince 2023 | Dan Sheehan / LIT HUB 

Jeden z mých snů je, aby mé knihy a  spisy obcestovaly svět, aby mé pero mělo křídla, aby mu nemohlo v rozletu bránit žádné chybějící razítko v pasu či zamítnutá víza.

Mým dalším snem je mít malou rodinu, malého syna, který vypadá jako já, a vyprávět mu pohádku na dobrou noc, zatímco ho kolébám na svých rukou.

Od 7. října zabil Izrael minimálně třináct palestinských básníků a spisovatelů v Gaze. Pokud o sobě smýšlíme jako o globální literární komunitě, pak byli tito lidé našimi spolucestujícími, našimi kolegy.

Tito – tak jako více než 66 palestinských žurnalistů byli zabiti v Gaze ve službě. Stejně jako 21 000 nevinných lidí zmasakrovaných v Gaze, Západním břehu Jordánu a Izraeli během posledních 75 dnech. Tito všichni si zaslouží zůstat v naší paměti.

Zde jsou:

Hiba Abú Nadá / هبة أبو ندى

Autorka románů, básnířka a učitelka Hiba Abú Nadá, milovaná postava palestinské literární komunity a autorka románu Kyslík není pro mrtvé, byla zabita leteckým úderem z Izraele v jižní Gaze dne 20.  října. Ve svém posledním Facebookovém postu napsala: „Noc v Gaze je temná až na záře z raket, tichá až na zvuky bomb, děsivá až na útěchu modlitby, černá až na světla mučedníků. Dobrou noc, Gazo.”

Abú Nadá vystudovala Islámskou univerzitu v Gaze, kde získala bakalářský titul z biochemie. Pokračovala magisterským studiem oboru klinická výživa na univerzitě Al-Azhar v Gaze. V roce 2017 získala cenu Šarždá v arabské kreativní soutěži za dílo Kyslík není pro mrtvé.

Její dvě závěrečné básně přeložené z arabského originálu do angličtiny si můžete přečíst zde a zde.

Umar Abú Šáwíš / عمر أبو شاويش

Básník, romanopisec, a aktivista Umar Árís Abú Šáwíš byl 7. října zabit při bombardování uprchlického tábora Nusajrát v Gaze.

Abú Šáwíš spoluzaložil několik spolků mládeže a vyhrál mnoho místních i mezinárodních ocenění včetně ceny „Nejlepší národní píseň roku 2007” na Mezinárodním Festivalu Národních Písní a Dědictví v Jordánsku, dále cenu „Zasloužilý dobrovolník a příkladný mladý člověk” v roce 2010 na sharekském Fóru mládeže v Palestině. Obdržel také „Cenu uznání arabské mládeže v oblasti médií, žurnalistiky a kultury” od Arabské rady mládeže za ucelený rozvoj Arabské Ligy v r. 2013.

Publikoval množství sbírek poezie a také román Alá qajd al-mawt (Na smrtelné lavici) (2016).

Rifaat Al-’Arír / رفعت العرعير

Dne 6. prosince byl básník, spisovatel, profesor literatury a aktivista Dr. Rifaat Al-Arír zabit při cíleném leteckém útoku Izraele. Během útoku byli také usmrceni jeho bratr, sestra a její čtyři děti. Jeho manželka a děti zůstali naživu.

Al-Arír był profesor literatury a kreativního psaní na Islámské univerzitě v Gaze, kde vyučoval od roku 2023. Byl co-editorem Gaza Unsilenced/Neumlčená Gaza (2016) a editor Gaza píše zpět: Krátké příběhy od mladých spisovatelů v Gaze, Palestině (2014). Ve svém příspěvku do sbírky Světlo v Gaze: Psaní zrozené z ohně pojmenovaném „Gaza se ptá: Kdy to pomine?” Rifaat v roce 2022 napsal: Pomine to, stále v to doufám. Pomine to, stále to říkám. Někdy to myslím vážně. Někdy ne. Jak se Gaza stále snaží nadechnout do života, usilujeme, aby to pominulo, nemáme jinou možnost než se bránit a vyprávět její příběhy. Pro Palestinu.

Alareer byl jedním ze zakladatelů We Are Not Numbers (Nejsme čísla), neziskové organizace založené v Gaze po útoku Izraele v r. 2014 a věnované k vytvoření „nové generace palestinských spisovatelů a myslitelů, kteří mohou významně přispět k řešení palestinské otázky.”

Na svém twitterovém účtu „Refaat in Gaza” Alareer vehementně odsuzoval probíhající krutosti páchané izraelskými silami proti jeho lidem spolu s americkou vládou, která jim to umožňovaly. Ihned po jeho smrti byla Alareerova báseň „If I must die”(Musím-li zemřít), jež v sobě nese drásavé proroctví jeho odchodu, přeložena do více než čtyřiceti jazyků, byla hlasitě slyšet na pódiích a napsána na zdech metra, byla tištěna na bannery, poutače, vlajky i na draky létající ve vzduchu na demonstracích volajících po příměří po celém světě.

Abd al-Karím al-Hašáš / عبد الكريم الحشاش

Spisovatel, který se zasazoval o ochranu palestinského dědictví Abd al-Karím al-Hašáš  byl spolu s mnohými členy své rodiny zabit dne 23. října ve městě Rafah. Al-Hašáš był známý svými díly o palestinské lidové kultuře a svým výzkumem beduínského dědictví, zvyků a rčení v arabštině . Byl sběratelem vzácných knih o Palestině, její historii a jejím národním dědictví.

Ínás as-Sáqá / إيناس الساقا

Ínás as-Sáqá, oslavovaná dramatička, herečka a vyučující, jež rozsáhle věnovala dětskému divadlu, byla zabita koncem října v izraelském leteckém útoku spolu se svými třemi dětmi – Sárou, Lín a Ibráhímem. As-Sáqá se se svými pěti dětmi ukrývala ve městě Gaza v budově, která se stala terčem náletu izraelské armády. Její dvě děti, Farah a Ritta, nálet přežily, avšak jsou v kritickém stavu na jednotce intenzivní péče.

Al-Sáqá se objevila v r. 2014 ve filmu Sára, který byl natočen Chalílem al-Muzajjinem a zabýval se problematikou zabíjení ze cti. Objevila se také ve filmu The Homeland’s Sparrow (Domácí/Domovský Vrabec?), který byl vytvořen v Gaze a natočen Mustafou al-Nabíhem. Tento film popisoval palestinský boj od času Nakby (překlad slova Nakba je katastrofa, poukazuje na vyhnání a útěk 700 000 Palestinců z měst a vesnic na území dnešního Izraele, pozn.) v roce 1948 k izraelské okupaci Gazy a Západního břehu Jordánu. Sáqá je uznávána za svou kulturní práci včetně spolupráce s divadelními skupinami napříč Gazou.

Palestinský umělec Chalíd Džuma o Ínásině smrti napsal: „Dnes, má přítelkyně, opona spadla… a na divadelním jevišti se zhaslo.“

Její poslední Facebookový příspěvek je z 27. srpna a psala v něm o přežití hrůz, které se v minulosti v Gaze odehrály, aniž by věděla, co ji čeká v říjnu toho roku. „Někdy se podíváte zpět a zahlédnete náznak své minulosti…a uvědomíte si,  že jste přežili masakr.“

Džihád al-Masrí / جهاد المصري

Dr. Džihád Sulajmán al-Masrí zemřel 17. října, kdy podlehl izraelskému ostřelování města Chán Júnis. V době útoku byl na cestě za svou ženou a dcerou. Al-Masrí byl historik a univerzitní profesor, jehož přínos ovlivnil mnohé generace. Působil jako ředitel Al-Quds Open University ve městě Chán Júnis. Pro arabské i mezinárodní deníky publikoval četné výzkumné práce o islámské historii a palestinských ústně předávaných tradicích.

Júsuf Dawás / يوسف دواس / Yusuf Dawas

Palestinský spisovatel, novinář a fotograf Júsuf Dawás byl 14. října zavražděn izraelským náletem na domov jeho rodiny v severní Gaze. 

Dawás také hrál na kytaru a aktivně se podílel na iniciativě Nejsme (jen) čísla (We Are Not Numbers). Psal anglicky i arabsky a byl producentem řady videí na různá témata, například o jeho snu cestovat a poznávat svět. 

V lednu 2023 vydal Júsuf esej s názvem „Kdo nám zaplatí 20 ztracených let?” Vypráví v ní o tom, jak izraelský raketový útok zničil v květnu 2022 sad jeho rodiny. Jejich stromy plodily olivy, pomeranče, mandarinky, lokvát, kvajávu, citrony a granátová jablka a jejich ztráta „znamená zničení důležité části naší minulosti. Naší rodinné historie. Našeho kulturního dědictví.” 

Šahada Al-Buhbuhání / شحدة البهبهاني / Shahadah Al-Buhbahan 

Šahadah Al-Buhbuhání, palestinský básník a výzkumník v oblasti vzdělávání, byl  6. listopadu společně se svou vnučkou zavražděn izraelským náletem na Gazu. 

Núr Ad-Dín Hadždžádž / نور الدين حجاج

Básník a spisovatel Núr Ad-Dín Hadždžádž byl 2. prosince zavražděn izraelským náletem na jeho domov v Aš-Šudžáíja. Byl autorem divadelní hry Ti šedí (2022) (The Gray Ones) a románu Křídla, která nelétají (2021) (Wings That Do Not Fly). Hadždžádž byl aktivním účastníkem iniciativy  „Kulturní vášeň” („Cultural Passion”), Kordóbské asociace (Cordoba Association) a Nadace dny divadla (Days of Theater Foundation). 

Jeho poslední zpráva zbytku světa zněla: 

Píši nyní z následujícího důvodu: je možné, že tohle bude má poslední zpráva, která, letící spolu s holubicemi míru, pronikne do svobodného světa, aby mu sdělila, že my život milujeme, tedy alespoň ty části života, které se nám podaří si pro sebe udržet: v Gaze jsou nám totiž všechny cesty zataraseny a od smrti nás dělí jen jediný tweet, či článek aktualit. 

Přesto, začnu. 

Jmenuji se Núr Ad-Dín Hadždžádž, jesm palestinský spisovatel, je mi dvacet šest let a mám mnoho snů. 

Nejsem jen číslo a nesvoluji k tomu, aby má smrt byla jen míjející zprávou. Řekněte o mě, že miluji život, štěstí, svobodu, dětský smích, moře, kávu, psaní, Fajrúz, vše veselé – přestože tohle všechno může během chvilky zmizet. 

Jedním z mých snů je, aby mé knihy a mé psaní procestovalo svět, aby mé pero mělo křídla, díky kterým by je nezastavil ani cestovní pas bez razítka, ani odmítnuté vízum. 

Dalším mým snem je mít malou rodinu, mít malinkého syna, který bude vypadat jako já, kterému budu vyprávět pohádku na dobrou noc a v náručí ho ukolébám ke spánku. 

Mustafá As-Sawwáf / مصطفى الصواف

Spisovatel a novinář Mustafá Hasan Mahmúd As-Sawwáf byl 18. listopadu společně s několika členy své rodiny zavražděn, když izraelská střela zasáhla jeho domov. As-Sawwáf byl jedním z nejpřednějších palestinských novinářů a analytiků a byl autorem stovek článků o palestinském politickém dění. Vykonával funkci šéfredaktora v řadě novin a byl zakladatelem a šéfredaktorem prvního (novinového) deníku v pásmu Gazy. 

As-Sawwáf napsal též několik knih, včetně šestidílné série článků Dny vzteku (2005) (Days of Rage) a sbírky krátkých politických příběhů Byl jednou vlastník domu (2017) (There Was a Householder). 

Abdulláh Al-Aqad / Abdullah Al-Aqqád 

16. října byl zásahem izraelské střely jeho domu v Chán Júnisu zavražděn spisovatel Abdulláh Al-Aqqád spolu se svou manželkou a dětmi. Jeho poslední příspěvek na sociálních sítích zněl: „po dnešku nebude následovat žádná imigrace, všechna čest obyvatelstvu uprchlického tábora Aš-Šáti a sousedství Al-Džalá, které odhodlaně dokázalo, že až do samého konce zůstanou ve svých domovech.” 

Saíd Ad-Dahšán / سعيد الدهشان

Spisovatel Dr. Saíd Talál Ad-Dahšán s rodinou byl 11. října zavražděn izraelským náletem. Ad-Dahšán byl expertem na mezinárodní právo a se specializoval na palestinské záležitosti. Jeho kniha Jak žalovat Izrael popisuje legální strategii, jak hnát Izrael k zodpovědnosti za jeho porušení mezinárodního práva. 

Salím An-Naffár / سليم النفار

Salím An-Naffár byl proslulý básník podporující nenásilný odpor, jehož poezie zachycovala palestinský boj o přežití a o to zapsat se do historie. 

An-Naffár se svou rodinou byli zavražděni 7. prosince izraelským náletem na jejich domov ve městě Gaza. An-Naffár se narodil v uprchlickém táboře v Gaze a během války v roce 1967 utekl se svou rodinou do Sýrie. Po smrti jeho otce když mu bylo 10 let, přinesla An-Naffárovi útěchu poezie a později studoval arabskou literature na syrské univerzitě Tišrín (Tishreen University). 

V roce 1994 se jeho rodina vrátila do Gazy, kde poté v arabštině vydal básnické sbírky, romány a svou autobiografii. 

Jeho báseň Život zní, „nože možná sní / co zbývá z žeber mých, / stroje možná rozdrtí / co zbývá z kamení, / život však se blíží, / neboť nemůže jinak / a brzy půjde žít i nám. 

An-Naffár kdysi řekl: „někdy ze zoufalství začnu zpívat. Možná, že ale právě proto mají lidé  moje díla rádi, že i přes všechno v nich nikdy nepropadám nenávisti a volání po násilí.” 

Za poskytnutí velké části těchto informací děkujeme ArabLit a “Druhé předběžné zprávě o válečných dopadech na kulturní sektor pásma Gazy” vydané Ministerstvem kultury v Gaze. 

This entry was posted in Píše se jinde and tagged , , . Bookmark the permalink.