V úterý 26. listopadu proběhla v pražském klubu Cross přednáška a debata na téma pokračující izraelské kolonizace v okupované Palestině. Níže najdete odkazy na videa, která byla promítána a další, která doporučujeme ke zhlédnutí. Podrobné informace k Prawerovu plánu na násilné vysídlení až 70 tisíc beduínů z Negevské pouště najdete zde. Stránky k celosvětové kampani proti Prawerovu plánu zde, facebook zde. Podrobnější informace o demolicích ve Východním Jeruzalémě a na Západním břehu Jordánu budou na stránkách ism-czech.org doplněny později.
Přehled videí:
Al-Araqib – 4 min. – http://bit.ly/1dBtPR1
Prawerův plán – 5 min. – http://bit.ly/1giX7S6
Z al-Araqibu do Susiye – 15 min. http://bit.ly/18ouNOw
Protestující matka zatčena s dítětem (Hebron) – 1 min. – http://bit.ly/IjJMwL
Jahalinští beduíni (Jeruzalém) – 28 min. – http://bit.ly/IhpjJo
Vysídlování beduínů (dokument z r. 2005) – 22 min. – http://bit.ly/187IDiK
Podrobnosti a další odkazy:
Al-Araqib
Vesnice Al Araqib v Negevské poušti byla poprvé zdemolována v roce 2010. K dnešnímu dni byla zdemolována více než 60krát.
Al Araqib je neuznaná vesnice kmene arabských beduínů Al-Turi. Nachází se 8 km od města Berševa. Poprvé byla zdemolována 27. července 2010: „O půl šesté ráno dorazilo zhruba 1500 izraelských policistů a všechny obyvatele vyhnali z postele. Měli s sebou kanystry slzného plynu a vodní děla, ale nepoužili je. S vesničany bylo několik izraelských mírových aktivistů, kteří je přijeli předchozí noc podpořit. Policie je ztloukla a zadržela. Demolice vesnice trvala tři hodiny. Pro obyvatele al-Araqib to byl děsivý zážitek.“ Zdemolováno bylo 46 domů, 850 stromů bylo vyvráceno z kořene.
Video: Pátá demolice vesnice al-Araqib: 13. září 2010 v pět hodin ráno. Tři buldozery ničí za asistence 100 policistů provizorně vystavěnou vesnici. Ještě než policisté odešli, začali vesničané provizorní přístřešky budovat znovu se slibem, že na svých pozemcích zůstanou. (http://www.youtube.com/watch?v=f5Koc7iEx8E)
Další videa: Třetí demolice 10.08.2010 (http://bit.ly/Ihnf48), fotoreportáž první demolice doprovázená hudbou (http://bit.ly/1c93PJu), mírový protest a sázení olivových stromků v r. 2011 (http://bit.ly/IhpUuI).
Prawerův plán
Text videa: V září 2011 schválila izraelská vláda Prawerův plán, jehož cílem je násilně vysídlit až 70 tisíc beduínských občanů ze 35 „neuznaných“ vesnic v Negevské poušti (al Naqabu). Většina beduínských vesnic se datuje do doby před vznikem Izraele v roce 1948 a nachází se na zděděných pozemcích. Izrael je však považuje za nelegální, protože nejsou zaznamenány na oficiálních mapách a jsou jim odepřeny základní služby jako voda, elektřina, školy a nemocnice. (http://www.youtube.com/watch?v=uGOY3Fs4I1I)
„Po vzniku Státu Izrael vyhnala izraelská vláda beduíny ze severních částí Negevu do oblasti zvané Siyag. S Prawerovým plánem dojde ke druhému vyhnání a násilnému vysídlení. Beduíni budou opět vysídleni ze svých domovů a budou namačkáni ve městech.“ (Thabet Abu Rass – ředitel negevské kanceláře organizace Adalah)
Jen v roce 2011 zničily izraelské úřady více než 1000 domů v „neuznaných“ vesnicích. Prawerův plán zlegalizuje politiku izraelské vlády vyhánění beduínského obyvatelstva a demolic jejich domů.
[Muž u zdemolovaného domu] „Toto je dům mé matky, má čtyři postižené děti. Dvě jsou němé a dvě autistické. Dům jsme postavili, abychom měli kde spát a žít, protože jsme žádný dům neměli. Náš dům je z plachtoviny a takto je těžké žít. Postavili jsme dům, ale neměli jsme čas si jej užít. Měsíc po dokončení byl zdemolován. Vydali na něj demoliční výměr a zdemolovali ho, aniž by nás informovali. Nevím, co bych vám řekl. Jaké mám pocity? Jsme v bezútěšné situaci.“
[Režisér] „Nechcete jít do těch vesnic, kam vás posílají?“
[Muž] „Nic proti těm vesnicím nemáme, ale toto jsou naše pozemky, naše místo. Toto je půda našich předků a žijeme podle svých zvyků, jako před osmdesáti, sty lety. Narodili se zde předci našich předků.“ (Eyad z neuznané vesnice Alsira)
Bude-li Prawerův plán implementován, budou pozemky beduínů použity pro vojenské účely, vysazení lesa a židovské osady. Beduíni budou nuceni přestěhovat se do chudých, vládou navržených měst, která nejsou vhodná pro jejich tradiční způsob života.
Regionální rada neuznaných vesnic přišla s alternativním plánem: „Na alternativním plánu jsme pracovali tři roky. Na rozdíl od vlády jsme plán konzultovali se všemi komunitami. U komunit jsme začali a snažili jsme se pochopit, jak dosáhnout toho, aby byly komunity uznány a jak dodržet pravidla územního plánu, která Izrael uplatňuje pro židovské venkovské oblasti. Zjistili jsme, že je to možné. Na základě rovnosti, na základě uznání historie a kultury a uznání tradičního územního systému jsme vytvořili územní plány vesnic, včetně hustoty osídlení, čtvrtěmi, centry, silnicemi. Ukazujeme, že Prawerův plán není nutný. Kdyby byl stát opravdu demokratickým a rovnostářským státem, přišel by tak jako my do vesnic a zeptal by se: „Jak pro vás jako občany můžeme naplánovat dobrou budoucnost, abyste měli vodu, elektřinu, školy a silnice ve vašem vlastním historickém místě?“ (Profesor Oren Yiftachel, Ben Gurion University)
[Závěr] Vyzýváme izraelskou vládu, aby chránila práva původních arabských beduínů v Negevu.
Další videa: Protesty proti Prawerovu plánu v Negevu – 15. července 2013 (http://bit.ly/1aZiS7z), 1. srpna 2013 (http://bit.ly/Iq0wDs). V ostatních částech Palestiny se konaly obdobné protesty.
Z al-Araqibu do Susiye: Dvě vesnice – jeden příběh
„Demolice domů začaly 27. července 2010. Mezi tímto datem a 11. prosincem 2012 byl al-Araqib zdemolován 45krát.“ (Šejch Sayyah, al-Araqib)
„Byl jsem zde před založením Státu Izrael. Jsem tři roky starší než Izrael, ale není mi dovoleno stavět. Žiji ve stanu, na který je taky vydán demoliční výměr. Osadníci sem přijíždí z Rumunska, Ameriky, staví na naší půdě, zaberou ji, dostanou klíče a jdou bydlet. Nám ale není dovoleno žít na naší vlastní půdě.“ (Šejch Mohammad, Susiya)
Text videa:
Al-Araqib
[Šejch Sayyah] Náš kmen žije na této půdě 700 let. Pozemek, kde teď žijeme si naši předci koupili v roce 1905.
[Aziz] V letech 1997-98 bylo prvním ministerstvem jmenovaným Izraelem právě ministerstvo pro rozvoj Negevu a Galileje a bylo vedeno ministrem Peresem, mužem známým svým úsilím o mír. Proto nás jeden den v r. 1999 překvapilo, když jsme se ve čtyři ráno probudili zvukem letadel, která přelétávala nad vesnicí a rozprašovala jedovatou látku „Round Up“. Tato chemikálie zabíjí rostliny a všechno živé.
[Hakme] V následujících pěti šesti letech jsme neměli žádnou úrodu, půda byla zničená.
[Aziz] Kvůli jedovatému postřiku zemřelo 300 ovcí, 200 strýcových a 100 našich. Strýc zemřel tři měsíce od postřiku, protože byl venku a byl zasažen jedovatými chemikáliemi.
[Sabbah] Na ten den nikdy nezapomenu. Armáda, auta, traktory, policie, úředníci „Správy izraelských pozemků“.
[Fatmeh] Zažili jsme to poprvé. Přišli v pět hodin ráno, v 5:10 byli ve vesnici. Probudili jsme se s pocitem strachu.
[Sabbah] Bylo zde více než 60 domů, více než 60 rodin. Představte si, že během tří čtyř hodin zdemolovali celou vesnici.
[Aziz] Představte si auto jedoucí po poušti rychlostí 100-120 km/h, vypadá jako letadlo. A když policisté vystoupí, jsou připraveni. Všichni míří svou zbraní, aby zastrašili lidi. Pamatuji si jednou, bylo to 10. února 2011, stříleli na ženy, dívky, muže. Použili všech dostupných prostředků. Byli tak rasističtí, že dokonce zakázali vstup do vesnice sanitkám, aby odvezly zraněné.
[Sabbah] Když začaly demolice poprvé, nejstarší dcera chodila spát s botami na nohou. Řekla jsem jí, aby si boty sundala, bude to tak pohodlnější. Ale řekla: „Ne, nechám si je. Pokud přijedou demolovat, nebudu muset hledat boty, aktovku, oblečení… všechno vezmou. Několik nocí spala s botami.
[Šejch Sayyah] Vláda požadovala, abychom zaplatili, poté, co spáchali zločiny a zdemolovali domy, zničili celou vesnici a kmen, vytrhli z kořenů 4500 mladých olivových stromků, zatkli nás, zatkli naše mládence a dívky. Požadují, abychom zaplatili 2 miliony šekelů (5,5 milionů Kč) jako náklady za tři demolice v roce 2010. A co těch ostatních 42 demolic? Možná po nás budou chtít 10 milionů šekelů. Chtějí nás vyhnat z naší půdy, ale odmítáme odejít, ať to stojí co to stojí. Buď budeme na této půdě žít důstojně, anebo v ní budeme důstojně pochováni.
[Text] K březnu 2013 byly tři sta obyvatelům al-Araqibu zdemolovány domy či přístřešky 48krát. Vláda mezitím na jejich dědičné půdě vysadila dva rozsáhlé lesy. „Les velvyslanců“, vysázen Státem Izrael a Židovským národním fondem, byl slavnostně inaugurován v r. 2006 za přítomnosti diplomatů ze 49 zemí.
V r. 2009 se Židovský národní fond spojil s God-TV, křesťanskou evangelickou televizí, k vysazení jednoho milionu stromů východně od vesnice. Zatímco se Izrael pyšní svou jedinečnou metodou zavlažování stromů v poušti, je vesnici al-Araqib bráněno v přístupu k vodě.
V roce 2011 schválil Izrael Prawerův plán, jehož cílem je zničit 35 „neuznaných“ vesnic a vysídlit 70 tisíc beduínských občanů Izraele. Plán by koncentroval beduíny, kteří tvoří 30 procent obyvatelstva Negevu, na méně než 1 procento tohoto území.
[Přejezd na Západní břeh]
Oblast C okupovaného Západního břehu Jordánu je pod plnou izraelskou kontrolou. V oblasti C nyní žije v koloniích vystavěných v rozporu s mezinárodním právem přibližně 325 tisíc izraelských osadníků.
Susiya
[Šejch Mohammad] Narodil jsem se poblíž Tel Aradu (v Negevu). Přišli jsme sem během první Nakby. Žili jsme ve staré Susiyi a byli jsme šťastní. Všichni jsme tam žili. Byly tam jeskyně a v chladných zimních dnech, jako je dnes, byly jeskyně vyhřáté a v létě tam bylo chladno. Izrael to celé zabral a udělal z toho archeologický park a rekreační oblast. Vzali nám zhruba 200-300 dunamů půdy.
[Jihad] V r. 1985 jsme byli opět přinuceni vystěhovat se do místa, kde žijeme nyní. Tento pozemek byl prázdný a nic zde nebylo. Pracovali jsme a vyhloubili studny a nádrže na vodu a usadili jsme se zde na několik let. Potom přišli a zdemolovali naše domy pod záminkou, že jsme je vystavěli bez povolení. Vesnici zdemolovali 7krát nebo 8krát. Zdemolují ji a my ji zbudujeme znovu. Takto dokolečka.
[Nasser] V oblasti jižního Hebronu je několik kolonií – Susya, Kermel, Ma’on. Rozrůstají se na úkor palestinské zemědělské půdy. Kdykoli se pokusíme jít na své pole, přijdou skupiny osadníků, někdy jsou zamaskováni, a napadají ženy, děti, starce a snaží se ukrást naše ovce.
[Sameha] Pásla jsem ovce, když mě napadlo sedm osadníků. Utíkala jsem, ale doběhli mě a ztloukli mě železnou holí. Zlomili mi ruku a uhodili mě do ramenou. Potom jsem téměř omdlela a upadla na zem. Jeden z nich mě chtěl bouchnout do hlavy, ale sklonila jsem se a uhodili mě do tváře a krku. Mlátili mě, dokud jsem neomdlela.
[Šejch Mohammad] Povím vám příběh pozemků mého strýce v údolí. Přišli v noci a pořezali olivovníky. Před rokem vypálili dům mého syna. Zapálili dům, když vevnitř spaly děti.
[Odai] Spal jsem a cítil jsem, že se začínám dusit. Nemohl jsem kvůli kouři dýchat. Potom jsme vstali.
[Jihad] Bylo to v pátek v noci, spal jsem doma, cítil jsem, jak se dusím. Otevřel jsem oči a viděl, že dům hoří. Hned jsem vzal děti a vyvedl je ven. Potom jsem zavřel plynovou bombu a uřízl hadici. Neměl jsem čas ji odpojit, protože jsem se bál, že vybuchne. Pak jsme zavolali palestinské požárníky z nedalekého města Yatta. Po 10 minutách byli na hlavní silnici, ale armáda je nepustila, protože neproběhla koordinace. Armáda a požárníci stáli opodál a sledovali, jak oheň uhasíná. Pak armáda povolila, aby požárníci uhasili zbytky plamenů.
[Diana] „Máš v noci sny?“ „O čem se ti zdá?“ Zdá se mi, že mě jdou zbít.
[Nasser] Poučili jsme se. Říká se, že život je škola. Opustili jsme svou půdu v roce 1948 s nadějí, že se vrátíme. Můj děd a praděd doufali, že se vrátí na své pozemky, že to je dočasné a problém se vyřeší. Byli jsme zklamáni a nevrátili jsme se. V r. 1985 jsme museli odejít znovu a mysleli jsme si, že se vrátíme za týden, jak se věci uklidní. Ale nevrátili jsme se. Dnes v roce 2013 nejsme ochotní se opět stát uprchlíky a nevrátit se do naší původní vesnice.
[Text] Na 70 procent stávajících domů a přístřešků byly vydány demoliční výměry. Vesničanům je bráněno ve vstupu na většinu jejich zemědělské půdy. Jsou opakovaně vystavováni násilí ze strany izraelských osadníků, kterým izraelská armáda umožňuje vykonávat jejich útoky zcela beztrestně.
V r. 2010 se vesničané ze Susiye obrátili skrze Rabíny za lidská práva na Vrchní soud, po kterém požadovali povolení vstupu na svou zemědělskou půdu a zastavení osadnického násilí. K březnu 2013 bylo vesnici Susiya uděleno pouze 10 procent půdy a osadníci v útocích pokračují.
“Nemáme elektřinu, vodu, nemocnici, školu, mateřskou školu… A Netanjahu tvrdí, že všichni občané Izraele mají stejná práva. Pouze židovští obyvatelé mají stejná práva. Jako Arabové, zvláště tady v Negevu, stejná práva nemáme.” (Šejch Sayyah, al-Araqib)
“Dle mého názoru se jedná o stejnou politiku, systematicky uplatňovanou proti palestinskému lidu. Neexistuje rozdíl mezi al-Araqibem a Susiyí, severem a jihem. Uplatňují proti nám jednu politiku: Nechtějí vidět ani jednoho palestinského Araba.” (Šejch Mohammad, Susiya)
[Text] Izrael používá dva různé právní rámce, ale s jedním účelem – násilně vysídlit Palestince a porušovat jejich základní lidská práva. Pokračující nespravedlnost a vyvlastňování můžeme začít účinně řešit, pouze pokud správně porozumíme realitě a motivaci izraelské politiky na obou stranách Zelené linie.
Vyzýváme vás, abyste zpochybnili právní a politickou fragmentaci, která ztěžovala pochopení problémů a praktických řešení. Odhalením reality násilných vysidlování se obnaží mechanizmy a zodpovědnost za ukončení této politiky. Zbývá jen vůle.
Matka zatčena s dítětem při nenásilném protestu (Hebron)
Následující video je z tohoto roku a je natočeno skupinou Taayush, která pravidelně jezdí do oblasti kopců jižního Hebronu (South Hebron Hills, Masafer Yatta) – oblast, kde se nachází i výše zmíněná vesnice Susiya. Na videu je zachycen nenásilný protest vesničanů, kteří se snaží dostat na svou půdu. Mnoho z nich bylo zatčeno, včetně matky a jejího 18měsíčního dítěte.
Jahalinští beduíni (Jeruzalém)
Situace beduínů v okolí Východního Jeruzaléma, které je nesmiřitelně protkáno nelegálními izraelskými osadami. Více informací: www.jahalin.org
Vysídlování beduínů (dokument z r. 2005)
Podrobný dokument o vysídlování beduínů z jejich tradičního přirozeného prostředí do Izraelem zřízených měst a následky pro beduínskou komunitu.
Související odkazy:
- Mezinárodní hnutí solidarity (“demolice”)
- International Solidarity Movement (“demolition”)
- ICAHD – The Israeli Committee Against House Demolitions
- OCHA – United Nations Coordination Committee of Humanitarian Affairs OPT
- PDF: Al-Araqib – Susiya Forced Displacement Factsheet
- PDF: Al-Araqib – Susiya Position Paper