5. března 2013 | International Solidarity Movement
Bassam Shakaa, třiaosmdesátiletý muž upoutaný na kolečkové křeslo, je v Nábulusu, druhém největším palestinském městě na okupovaném Západním břehu Jordánu, všeobecně známou a respektovanou postavou. Řidič taxislužby zaváhal jen na okamžik, a to spíše kvůli mé špatné výslovnosti. Po patnácti minutách jízdy ze starého města stojíme před výstavným přízemním domem obklopeným udržovanou zahradou s krásným výhledem na město rozprostírající se v údolí pod námi.
Bývalý starosta se narodil v r. 1930 do jedné z neváženějších rodin v Nábulusu, která vede ve městě továrnu na tradiční nábuluské mýdlo a jako jedna z mála přežívá ekonomické regrese izraelské okupace. V mládí se Bassam Shakaa nadchnul pro myšlenky panarabismu a antiimperialismu představované socialistickou stranou Ba´ath, v důsledku čehož byl Jordánskem, které v letech 1948-67 kontrolovalo Západní břeh Jordánu, donucen k odchodu do Sýrie. Zde se v r. 1966 postavil proti puči a rozdělení strany, za což byl krátce vězněn a po propuštění odešel do Egypta. Těsně před izraelskou invazí mu Jordánsko udělilo amnestii a budoucí starosta se tak mohl vrátit do svého rodného Nábulusu.
V r. 1976, kdy izraelská okupační správa povolila volby do palestinských místních zastupitelstev, se stal Bassam Shakaa starostou Nábulusu. Byl nesmlouvavým obhájcem palestinských zájmů představovaných tehdy Organizací pro osvobození Palestiny a tvrdým kritikem dohod uzavřených mezi Egyptem a Izraelem v Camp Davidu v r. 1978. V době jeho starostování došlo v r. 1979 k případu Elon More, nelegální izraelské osady založené jižně od Nábulusu na soukromých palestinských pozemcích. Izraelský nejvyšší soud byl pod tíhou důkazů nucen nařídit nelegálním osadníkům z religiózního hnutí Gush Emunim vyklizení pozemků. Šlo o vůbec první případ vyklizení nelegální osady v izraelském kolonizačním procesu.
Jako řada dalších, stal se i Bassam Shakaa pro izraelskou okupační správou nepohodlným představitelem Palestinců na okupovaných územích. Když se jej nepodařilo deportovat do Jordánska, předvolal si jej v r. 1979 do Tel Avivu tehdejší izraelský ministr obrany a pozdější prezident Ezer Weizman, aby jej osobně varoval před možnou „fyzickou újmou“ jeho politiky odporu proti okupaci. Při líčení jednání u Weizmana se pan Shakaa neubrání úšklebku: „Nemohl jsem mu říct nic jiného, než že jsem byl zvolen palestinským lidem a tomu nemohu bránit v odporu proti nelegálním osadám, jenž mu berou jeho půdu.“ O pár měsíců později, 2. června 1980, sedá před svým domem nábluský starosta do auta, aby jako obvykle odjel do svého úřadu. Při otočení klíčkem v zapalování se ozve výbuch, který Bassama Shakaau připraví o obě nohy. Podobným útokům čelí ve stejné době též starosta města Al-Bireh a starosta Ramalláhu. Když se ani poté nepodaří Bassama Shakaau umlčet, je podobně jako další palestinští starostové odstraněn z úřadu a uvržen do domácího vězení. Vládu nad městem přebírá přímo izraelská okupační moc.
Stejně jako kdysi proti Camp Davidu, vystupuje nyní Bassam Shakaa nesmlouvavě proti dohodám z Osla, které rozděluji okupovanou Palestinu do jednotlivých správních zón a ukrajují další kus z již tak okleštěné země ve prospěch Izraele. Dohody z r. 1993 považuje za ránu hnutí odporu. Razantně se staví proti současné normalizační politice Palestinské autonomní vlády a nadále podporuje nenásilný i ozbrojený odpor proti izraelské okupaci. V r. 1999, po vydání „Deklarace 20“, v níž dvacet respektovaných palestinských osobností vyzvalo Palestinskou autonomii k vypovězení dohod z Osla, byl znova uvržen do domácího vězení. Tentokrát vládou Palestinské autonomie ovládané hnutím, které kdysi tak razantně podporoval.
Po hodinovém rozhovoru se Bassama Shakaa, který loni utrpěl srdeční infarkt, omluví a přesune do vedlejšího pokoje, aby si odpočinul. Ještě jednou nám děkuje za návštěvu a dodává: „Víte, chceme žít normálním životem v míru, ale to pod okupací nejde. Pořád je tady hodně práce a musíme být silní. Mám spoustu pozvání od evropských zemí i z Ameriky, ale chci zůstat tady – se svými lidmi.“
To, že na něj jeho lidé nezapomněli, svědčí respekt, kterému se Bassam Shakaa v Nábulusu obecně těší. Tento měsíc se chystá na jeho počest slavnostní recepce na místní univerzitě An-Najan, největší univerzitě na Západním břehu Jordánu, která je jen pár bloků od jeho útulného domu s krásným výhledem na rodný Nábulus.
Zbyněk Kubišta
Autor je aktivista International Solidarity Movement (ISM), aktuálně na Západním břehu (jméno změněno).
