30. listopadu 2023 | Mondoweiss | Tareq S. Hajjaj
Syna jí zastřelili v náručí a donutili ji ho pohodit u cesty: Svědectví z pochodu smrti ulicí Sála ad-Dín ve městě Gaza
Četné výpovědi Palestinců násilně odsunutých ze severní Gazy odhalují hrůzy páchané izraelskou armádou během „bezpečného průchodu” po ulici Sála ad-Dín.
Během dočasného příměří jsem měl možnost navštívit několik uprchlických center, která přijala Palestince vyhnané ze severní části Gazy, hlavně v Evropské nemocnici a ve škole provozované agenturou UNRWA v Chán Júnisu. Příběhy lidí, kteří zde našli útočiště, zní naprosto surrealisticky, a to už jsme si v posledních dnech museli zvyknout na hodně. Většina zážitků se týká evakuace ze severu Gazy, včetně strastiplné cesty po ulici Sála ad-Dín, která byla izraelskou armádou označena jako „bezpečný průchod”. Z výpovědí vyplývá, že cesta neměla sloužit k usnadnění útěku civilistů, ale k jejich systematickému ponižování, degradaci a v některých případech i zabíjení. Ne každý cestu na jih přežil, a dosud je ulice Sála ad-Dín posetá desítkami těl – mužů, žen a dětí – v různých stádiích rozkladu.
Obraz, který se nám z očitých svědectví skládá před očima, není „humanitární cestou”, ale pochodem smrti. Zde jsou některé výpovědi, které jsem shromáždil od desítek očitých svědků.
„Voják mi nařídil se proplazit checkpointem“
V malé místnosti, široké sotva dva metry, leží dva mladí muži na matracích. Přijeli do nemocnice společně a jeden z nich jménem Ayman vyprávěl příběh, který zní jako z válečného románu.
Když byl jeho dům v severní části Gazy bombardován, nacházelo se v něm 21 členů jeho rodiny. Čtyři z nich bombardování nepřežili – jeho otec a všichni tři sourozenci. Ayman přežil, ale utrpěl zranění – jeho pravá noha držela pohromadě jen kůží a masem, lýtkové kosti byly úplně rozdrceny. Po převozu do Indonéské nemocnice mu na celou nohu nasadili kovovou destičku až ke koleni. V nemocnici s ním zůstal jeho bratranec Mahmoud. Když izraelská armáda minulý týden provedla v nemocnici razii, byl Mahmoud postřelen do nohy, takže i jemu lékaři nasadili kovovou destičku.
Když izraelská armáda nařídila evakuaci nemocnice, donutila všechny přítomné odejít na jih pěšky. A tady začíná Aymanova noční můra.
„Šel jsem o berlích a dva záchranáři, kteří s námi prchali na jih, mi pomáhali na cestě,” řekl portálu Mondoweiss. „Občas mě nesli nebo mě nechali se o ně při chůzi opírat.”
Když se blížili k izraelskému checkpointu postaveném na ulici Sála ad-Dín, voják na něj z dálky zavolal a nařídil mu, ať zahodí berle a jde sám, aby byl prohledán.
„Pořád jsem nebyl schopný se na nohu ani postavit,” řekl Ayman. „Ale voják mi dál nařizoval, abych šel bez berlí.“
„Sotva jsem nohu položil na zem, tak jsem spadl, ta bolest byla nesnesitelná,” pokračoval. „Ale voják dál trval na tom, ať se postavím.”
Ayman vypráví, jak to ponižování nemohl unést, tak se podruhé pokusil postavit a udělat krok.
Destička v noze nápor nevydržela a praskla. Ayman zkolaboval a křičel bolestí. Voják na to nereagoval, jen mu přikázal se checkpointem proplazit a pokračovat dál. Ayman neměl jinou možnost než se ze všech sil doplazit na druhou stranu, kde ho lidé zvedli a pomohli mu.
Ayman je nyní v Evropské nemocnici v Chán Júnisu a potřebuje dvě operace. První na opravu kolene vykloubeného zlomenou destičkou – už na pohled je jeho noha nepřirozeně ohnutá – a druhou k nasazení nové kovové destičky. Lékaři v Evropské nemocnici dosud nemohli ani jednu z nich provést, vzhledem ke komplikovanému dvojitému zranění Ayman potřebuje převoz do nemocnice v zahraničí.
„Moje první zranění bylo dobře ošetřené. Kdyby mě ten voják nechal projít na berlích nebo dovolil záchranářům mě přenést, žádnou další operaci bych nepotřeboval,” zoufá si Ayman.
Trvá na tom, že se vojáci snažili uprchlíky ponižovat a přidávat jim na cestu extra dávku utrpení. Měl pocit, že si vojáci svou mstu vysloveně užívají.
Svědectví o vojácích ostřelujících děti, rodiče nesměli zůstat u jejich těl
Některé zážitky se mezi lidmi šířily natolik, že se ke mně dostávaly z více zdrojů. Stávalo se, že daná osoba, které se příběh týkal, nedošla až sem na jih, ale přineslo jej mnoho očitých svědků. Mondoweiss dosud nebyl schopen jejich výpovědi nezávisle ověřit.
Jeden incident, o kterém jsem slyšel od více lidí přesunutých do školy UNRWA, vypráví příběh ženy, která po cestě Sál ad-Dín nesla své dítě. Všechny verze se shodují v podrobnostech a posloupnosti událostí: její dítě prý hlasitě plakalo a voják, podrážděný pláčem, ho z dálky střelil do hlavy přímo v matčině náručí. Pak vzal megafon a nařídil jí, aby ho pohodila na okraj silnice a pokračovala v cestě.
Žena byla v naprostém šoku, zoufale plakala, ale ze všech stran ji obklopili vojáci s namířenými zbraněmi, další na ni mířili z tanku, takže ji nakonec donutili uposlechnout rozkazů. Všichni svědkové mi řekli totéž: žena musela položit své bezvládné dítě u cesty a jít dál, celou dobu křičela a plakala.
Bohužel to nebyl jediný takový příběh, který jsem slyšel. Muhammad al-Ashqar, uprchlík ve škole UNRWA v Chán Júnisu, mi vyprávěl, že jeden z jeho příbuzných nesl svou čtyřletou dceru na ramenou a voják ji na dálku zastřelil. A úplně stejně mu přes megafon nařídili, aby ji odhodil stranou a pokračoval dál na jih. Ani on neměl na výběr, jinak by byl zastřelen on i zbytek jeho rodiny.
Tyto příběhy potvrzují další vlny uprchlíků, kteří stále přicházejí ze severu a hlásí desítky těl v rozkladu roztroušených podél „bezpečného průchodu”, který Izrael nařídil. Noví uprchlíci, kteří přišli předevčírem, uváděli, že do některých mrtvol se už začala pouštět toulavá zvěř.
Dozvídám se i další podrobnosti. Izraelská armáda dala uprchlíkům přísné pokyny: pokud vám něco spadne, nesmíte to sebrat, neotáčejte se ani se nedívejte jinam než na jih, nemluvte s nikým, kdo jde s vámi, dodržujte všechny rozkazy. Pokud nějaké porušíte, budete zastřeleni.
Mnoho uprchlíků popisuje, jak vojáci nutili lidi k různým věcem za účelem je ještě více ponížit. Jedna starší žena mi řekla, že u cesty byla vykopána hluboká jáma v zemi, plná mrtvých těl mužů, žen a dětí. Když chtěl voják někoho vyděsit, donutil ho se svléknout a sestoupit do jámy. Občas vojáci někoho zastřelili a přihodili jejich těla na hromadu, zatímco jiné nechali naživu, ale nutili je sedět nahé mezi mrtvolami, dokud nebyli vojáci spokojeni. Poté jim nařídili, aby vstali a pokračovali v cestě na jih.
Následující dny odhalí mnoho dalších hrůz. Jak mi řekla jedna žena ve škole UNRWA, tohle není žádná obyčejná válka. Vyjadřuje podstatu četných druhů válčení, které Izrael proti lidem v Gaze vede. Jednou z nejzbabělejších a nejponižujících forem války, kterou proti nim Izrael použil, byla samotná cesta na jih a průchod checkpointem na Sála ad-Dín. Tento údajně „bezpečný průchod“ byl ve skutečnosti pochodem smrti.
