6. prosince 2018 | Radio Wave, Český rozhlas
Přepis rozhovoru, který vyšel na Rádiu Wave v rámci článku “Podívejte, uprchlíci se integrují! Izraelská ultrapravice se bojí jiných věcí než vaše, říká novinář“.
V Česku bývá krajní pravice často spojována s antisemitismem. Proto se může zdát zvláštní, že ultrapravicové skupiny fungují i ve státě, který se odvolává na židovské dějiny. Přesto v Izraeli ultrapravice v posledních letech posiluje. Proč tomu tak je, o tom se Dalibor Zíta bavil s kanadsko-izraelským novinářem Davidem Sheenem, který se ve svých článcích často zaměřuje na roli rasismu a náboženství v izraelské politice a ultrapravicové skupiny dlouhodobě sleduje.
Pokud se bavíme o izraelské ultrapravici, jaké jsou teď v tuto chvíli její nejdůležitější organizace a jaké mají napojení na izraelské politiky, například z vládnoucího bloku Likud?
Záleží na tom, jak si definujeme ultrapravici, ale i když se podíváme na některé nejextrémnější organizace izraelské krajní pravice, tak bohužel spolupracují ruku v ruce s izraelskou vládou. Uvedu několik příkladů. Například hnutí proti míšení ras, které pronásleduje a obtěžuje rasově smíšené páry. Nazývají se Lehava. To je jedna ze skupin, která byla ještě před pár lety financovaná izraelskou vládou. Jakmile se to začalo rozebírat v médiích, přestala je vláda financovat přímo. Teď přijímají finanční dary od rodiny Faliců, která je nedůležitějším sponzorem izraelského premiéra Benjamina Netanjahua. V podstatě tak pouze přehodil penězovod na své sponzory.
Další příklad je Hnutí Chrámu, což je skupina, která chce zničit mešitu Al-Aksá a skalní dóm v Jeruzalémě, protože jde o muslimské stavby, které jsou považovány za jedny z nekrásnějších architektonických památek země. Na jejich místě chtějí znovu vybudovat židovský chrám a obětiště a chtějí tam opět obětovat zvířata Jahvemu, jako se to dělalo ve starověku. Tohle hnutí, které bylo dřív považováno za naprosto okrajové, je dnes součástí mainstreamu, postavilo se za něj mnoho politiků, kteří ho otevřeně podporují. A Chrámový institut – což je hlavní instituce tohoto hnutí, kterou vede jeho hlavní rabín – je financován ministerstvem školství. Mohou díky tomu izraelskou mládež ovlivňovat svými myšlenkami, učit je o historii chrámu a propagovat jeho obnovení v budoucnosti. To je podle mě šílenství.
Vycházejí i tyto skupiny i z ideologie rabína Meira Kahaneho?
Ano, všechny skupiny, které jsem popsal, jsou kahanistické organizace. To znamená, že jsou vedeny následovníky rabiho Meira Kahaneho, považovaného za otce zakladatele fašismu v Izraeli. Skutečně, kahanistické hnutí stoupá pomalu do vyšších pater izraelského politického systému a jen zvyšují svůj vliv a moc.
Co byste řekl, že u nás v Evropě o izraelské krajní pravici nevíme?
Nejsem sice expert na místní politiku a nemluvím vaším jazykem, ale můj dojem je, že možná ani netušíte, že nějaká krajní pravice v Izraeli je. Nejenže existuje, ale navíc má poměrně velkou moc. Ovšem záleží, jak krajní pravici definujete. V Izraeli je představa, že je třeba vyhnat všechno nežidovské obyvatelstvo, tzn. původní arabské obyvatelstvo, africké uprchlíky a další, přijímána skoro polovinou populace. Jde tedy o krajní pravici, když si to myslí 48 % izraelských Židů? Tedy alespoň podle průzkumu, který byl proveden před pár lety? Skoro polovina lidí by tak chtěla etnicky vyčistit zemi od ostatních etických skupin. Je to tedy krajní pravice, nebo už je to mainstream? Jakkoli to nazveme, je to katastrofální. Je to morální skvrna.
Další věc, kterou si lidé zde možná neuvědomují je fakt, že v Evropě jsou krajně pravicová hnutí většinou sekulární. Nepochybně tu jsou i křesťanští fundamentalisté, kteří přijímají krajně pravicovou ideologii, ale mám dojem, že většinou jsou tato hnutí vedena většinou velmi sekulárními lidmi, kteří se považují za novoateisty. V Izraeli jsou také ultranacionalisté, ale čím dál víc jde o náboženský ultranacionalismus. Jakousi synkretickou formu fundamentalistických náboženských názorů a ultranacionalismu, což tvoří jádro izraelské krajní pravice.
Možná ještě jednu věc si zdejší lidé neuvědomují ohledně izraelské krajní pravice. Opravte mě, jestli se mýlím, ale můj dojem je, že diskurs v Evropě týkající se imigrace je takový – lidé napojení na ultrapravici nebo přijímající její hlediska budou říkat: „Nesmíme přijímat imigranty, protože tito lidé se nikdy neintegrují do společnosti. Když přijdou do této země, musí přijmout naše hodnoty a naši kulturu a musí odhodit své staré zvyky. Jenže oni se stejně nikdy nedokážou integrovat, a tak bychom je sem ani neměli pustit.“ Je to tak?
Ano, tak nějak by se to asi dalo popsat…
Souhlasíte? Výborně. Naproti tomu v Izraeli většina krajní pravice zaujímající antiimigrační postoje toto vůbec netvrdí, ve skutečnosti mnozí říkají pravý opak. Říkají: „Podívejte, oni se integrují! Jen se podívejte na naše školy!“ Totiž, když dnes přijdete do některé z částí Tel Avivu, kde žijí afričtí žadatelé o azyl a jejich děti tam chodí do školy s tam narozenými izraelskými dětmi, a zavřete oči a budete jen poslouchat, tak nepoznáte podle hlasů, že tam vůbec jsou děti narozené africkým uprchlíkům. To protože se integrovali tak dobře. Mluví skvěle hebrejsky. Přijali místní kulturu, oblečení a slang. Integrovali se skutečně dobře. A to je něco, co rozčiluje izraelskou krajní pravici. To, že se imigranti integrují! Oni si přejí rozdělení a etnickou čistotu. To je tedy další věc, jakou se izraelská krajní pravice může lišit od té evropské.
Ve svých reportážích se často věnujete rasismu a různým menšinám v Izraeli. Nedávno jste například popsal případ úmrtí mladé vojačky, příslušnice minoritní komunity černých Hebrejců. Podle vás šlo o vraždu v izraelské armádě. Co vás vedlo k takovému závěru?
Jen v krátkosti bych rád napřed popsal, o jakou komunitu jde. Afričtí Hebrejci nebo také hebrejští Izraelci jsou skupinou afroamerických sionistů. Stejně jako během posledních 100 let Židé emigrovali ve velkých počtech, vedeni myšlenkou, že toto je jejich odkaz a dědictví. Že jsou vyvolení lidé, kterým tuto zemi dal Bůh. Aniž bych toto soudil, to je prostě ideologie, která se udržuje v sionistickém hnutí. V 60. l. 20. století, když si černí Američané začali říkat, proč nejsme my dědici tohoto odkazu? Nebyli my jsme otroky po staletí? A teď jsme sice osvobozeni od otroctví, ale i tak nemáme rovné šance. A v Americe je pořád institucionální rasismus. Možná i my bychom měli získat něco zpět. A to vedlo ke vzniku různých hnutí návratů k zemi. Například návratu do Afriky. A tisíce Afroameričanů se takto nastěhovali do Izraele, vedeni myšlenkou, že oni jsou ti vyvolení, o kterých se mluví v Bibli. A toto je jejich zem, do které se vracejí. Takže několik tisíc černochů z USA vytvořilo komunitu v Izraeli.
A byli tito lidé v Izraeli bez problémů přijati?
Nemáme čas popisovat celou jejich historii, ale důležité je vědět to, že izraelský stát se celá desetiletí snažil je deportovat. Protože nebyli ani pokrevní Židé, ani nehodlali konvertovat k eurocentrické verzi judaismu, kterou stát v Izraeli prosazoval. Jenže to pro Izrael byla hrozná situace z hlediska PR.
Protože na rozdíl od afrických uprchlíků, kteří přišli třeba z Eritreje nebo Súdánu, které můžeme vyhnat ze země, aniž by si toho někdo všiml nebo ho to zajímalo, tak tito černoši jsou z Ameriky, mluví skvěle anglicky, a když mluví na kamery, lidé rozumí tomu, co říkají, a získávali si tak po světě sympatie. Takže nakonec si izraelský stát uvědomil: no co, je jich jen pár tisíc, tak jim zde povolíme žít. Dosáhli jakési dohody, podobně jako s jinými menšinami, jako jsou drúzové a podobní, kteří slouží v izraelské armádě. To se týká i černých Hebrejců: když jejich děti slouží v armádě, mohou žádat o občanství, a pak i jejich rodiče.
Pojďme se tedy dostat k případu podezřelého případu úmrtí mladé dívky z této komunity, která právě sloužila v armádě. Vy tvrdíte, že šlo o vraždu. Co vás k tomu vede?
Nemám žádné zábrany to říkat naplno. Psal jsem o tomto případu od začátku. Kontaktovala mě rodina té dívky. Prošel jsem tedy všechny armádní dokumenty k tomuto případu, a zjistil jsem ke své hrůze, že nejenže armáda skrývala okolnosti její smrti a vydávala ji za sebevraždu, ale ani si nedali velkou práci s tím to zakrýt dobře. Upřímně, jsem žurnalistou asi 10 let, nemám zkušenosti z práce na případech vraždy, jenže armáda měla pocit, že se nikdo nebude kvůli černošce ani namáhat číst jejich zprávu. A ta byla zcela zjevně vylhaná.
Začal jsem o tom psát a díky mé investigativě armáda případ znovu otevřela, což se stalo poprvé za posledních 30 let. Pravděpodobně byla tato mladá žena zastřelena dalšími vojáky, a to pak bylo ututláno velením.
Proč si ale myslíte, že armádní verze nesedí?
Těch důvodů je řada. Ale už samotný scénář toho, jak by musela spáchat sebevraždu, aby výstřel z její pušky prošel její hlavou seshora dolů, je absurdní. I kdyby se někdo chtěl dostat do Guinessovy knihy rekordů za nejšílenější sebevraždu, tak by nezvládl takhle držet tak dlouhou zbraň, aby se mohl zastřelit v tomto bizarním úhlu. Je to nepravděpodobné a nelogické. Těch nejasností je ale daleko víc a zabralo by dlouho je všechny vyjmenovat. Napsat jsem o tom mnoho textů, takže jen doporučím posluchačům, aby si vyhledali jméno Toveet Radcliffe, což byla tahle žena.
Ještě jednu věc bych zmínil. Armáda při vyšetřování vyslechla všechny vojáky, kteří se nacházeli v okolí v čase její smrti. A jako posledního vyslechli jediného svědka, který slyšel výstřel. Všechny výpovědi se shodovaly. Jen ten jediný člověk, který zaslechl výstřel, měl jiné načasování události. Slyšel výsřel v jiném čase, než říkali, že se to stalo.
Měla být nalezena až o půlnoci, ale když tenhle člověk zaslechl výstřel a pak šel v půl dvanácté kolem, tak už viděl sanitku a další lidi a důstojníky, jak stojí venku před místností, kde měla být. A bylo mu řečeno, ať jde dál. Jeho velící důstojník mu přikázal: “Byla tu sebevražda. Zůstaň ve službě do půlnoci.” Jenže důstojníci později tvrdili, že její tělo bylo nalezeno až o půlnoci. Armáda si tedy měla říct: “Buď lže tento člověk, anebo ti ostatní, my ale musíme zjistit, kdo z nich to je.” Místo aby vyvinuli minimální snahu to vyšetřit, uvědomili si, že jde o citlivou věc, a tak rychle uzavřeli případ tvrzením, že šlo o sebevraždu.
A já jsem toho člověka našel, natočil jsem ho na kameru. Byl ochotný o tom mluvit a ověřil vše, co bylo v jeho svědectví. Bohužel, přestože jsem já a další novináři zveřejnili různé důkazy toho, že nešlo o sebevraždu, tak její matka je svobodná matka na podpoře a musí se starat o své další děti, bohužel tedy nemá dost prostředků na to, aby celý případ posunula dál a napadla závěry šetření u soudu a donutila armádu zodpovídat se. Takže teď je celý případ u ledu.
Je to ojedinělý případ, anebo se takové věci v izraelské armádě stávají?
Mí kolegové mě upozornili, že tohle se neděje jen černochům a nežidovským vojákům nebo vojačkám. Bohužel ve městě, kde žiji, je další rodina, jejichž syn zemřel v armádě za velmi záhadných okolností. Celé roky se snažili přijít na to, co se stalo. Těchto případů je hodně. Sebevražda vojáků je hlavní příčina úmrtí vojáků v izraelské armádě, takže zřejmě je tu jakýsi problém, ať už jde o opravdové sebevraždy, kdy jsou lidé nešťastní z toho, co se v armádě děje, nebo jsou to fingované sebevraždy.
Zpět k posilování vlivu izraelské ultrapravice. Co říkáte na tvrzení některých lidí, že radikalizace izraelské společnosti se děje pod tlakem jiných radikálů? Těch arabských, palestinských. Tedy že palestinští extremisté, kteří na Izraelce útočí, prostě vyvolávají tuto reakci.
To je zajímavé. Neříkám, že na tom něco není. Nepochybně když lidé cítí nepřátelství namířené na ně, tak se mohou cítit ještě víc odcizeni nebo nepřátelští vůči Palestincům. Když se ale podíváme na poslední desetiletí, tak došlo k nejmenšímu počtu úmrtí zapříčiněných palestinskými útoky. Bylo by logičtější, aby hostilita vůči Palestincům korelovala s počtem obětí útoků, což se neděje. Někteří lidé říkají, že je to naopak proto, že v posledních letech se palestinští občané stávají daleko více součástí společnosti. Často dnes slyším lidi říkat: “Když jdu k doktorovi nebo do lékárny, stále častěji tam pracují Palestinci, a nejen Izraelci.” Takže je daleko víc příležitostí, aby Izraelci vstupovali do interakce s Araby.
Takže myslím, že nemá smysl tvrdit, že zesílení rasismu by mělo důvod v zesílení útoků na Izraelce. Myslím, že jsou další důvody. Například to, že máme vzdělávací systém, který tvrdí, že rozdíly nejsou dobré. Že dobrá je uniformita a homogenita – a toho se musíme snažit dosáhnout. To je pravý opak hodnot, ve kterých jsem vyrostl v Kanadě. Tam nás učili, že diverzita je dobrá věc. A my jsme to cítili ve svém sousedství, že naše životy jsou lepší díky tomu, že naše komunity jsou pestré a různorodé. Ale místo toho, abychom v Izraeli děti učili těmto univerzalistickým hodnotám, očkuje izraelská vláda mladé opačnou myšlenkou: tedy že čím čistější a stejnější budeme, tím lepší budou naše životy. A to si myslím, že je jeden z hlavních důvodů pokračujícího posunu izraelské společnosti ke krajní pravici.
Přepis částí, které nebyly obsaženy v článku na wave.rozhlas.cz: ISM ČR