zdroj: Palestine Monitor (data z roku 2009, na překladu aktuálních údajů pracujeme)
„Bylo by lepší ty vězně utopit, nejlépe v Mrtvém moři, je to nejnižší místo na světě.”
Izraelský vice-premiér Avigdor Lieberman k otázce propuštění palestinských vězňů
Vězni jsou drženi ve zrhuba 30 záchytných centrech (21 věznci, 5 vazebních věznic, 4 vyšetřovací centra a nejméně v jendom utajeném objektu), které se nachází za hranicemi Izraele z roku 1967.
Údaje o počtu zadržených Palestinců se liší podle zdroje. ICRC mluví o zhruba 10,500 vězních (údaj z října 2008), zatímco Addameer, kteří získávají data od HaMoked, kteří je zase přijímají od Izraelské vězeňské služby, odhadují počet vězněných na 9493.
Z těchto 9493 vězňů 750 jsou zadrženi administrativně, 349 je mladších osmnácti let, 75 jsou ženy. Israel také zadržuje 47 palestinských členů parlamentu.Podle izraelské vlády má 70 % vězňů „krev na rukou“. Politická příslušnost vězňů je: 44 % Fatah, 26 % Hamas, 14 % Islámský džihád, 5 % Lidová fronta, 1 % Demokratická fronta, a 10 % nemá definovanou politickou příslušnost.
Palestinští vězni
Od začátku izraelské okupace v roce 1967 docházelo k zadržování Palestinců ze všech skupin palestinské společnosti. Od roku 1967 bylo ve vazbě na 700 000 Palestinců celkově kolem 20 % veškeré palestinské populace, která žije na okupovaných palestinských územích. Většina zadržených jsou muži, to znamená, že počet zadržených mužů činí přibližně 40 % z celkové palestinské populace žijící na okupovaných palestinských územích.
Tato skutečnost řadí Palestinu mezi země s největšími počty vězněného obyvatelstva.
Zatčení a zadržování Palestinců žijících na Okupovaných územích se řídí rozsáhlou sadou izraelských vojenských regulací, které kontrolují každý aspekt palestinského občanského života. Existuje více než 1500 takových regulací pro Západní břeh a přes 1400 pro Gazu. Běžnou praxí je, že vojenští velitelé přijímají nová nařízení bez vědomí palestinské populace, které se týkají, Palestinci je pak poznají, až když jsou nařízení implementována a nebo nevědomky porušena.
Navzdory ilegální podstatě izraelské politiky zadržování obyvatel okupovaných palestinských území zůstává mezinárodní komunita většinou potichu, neboť se bojí problémů s ekonomicky a vojensky daleko silnějším Izraelem. Ticho ohledně problému ohromuje, když si uvědomíme, kolik důkazů bylo shromážděno ohledně zacházení s palestinskými vězni. Podle izraelských, palestinských a mezinárodních lidskoprávních organizací Izrael rutinně používá násilí.
Během Annapoliského procesu hráli vězni klíčovou roli v tom, co je nazýváno „politikou budující důvěru“, jednalo se o propuštění jistých počtů palestinských vězňů, výměnou za sliby dobrého chování od Palestinské autotity. Nicméně během posledního roku bylo více Palestinců uvězněno, než ve stejnou dobu propuštěno.
Izraelské regulace
Většina palestinských politických vězňů je obviněna z porušení izraelských vojenských nařízení. Je zde přibližně 1500 vojenských nařízení pro Západní břeh Jordánu a 1400 vztahujících se na Gazu. Tato nařízení pracují s pojem „bezpečnosti“ velmi obecně a zakazují, mimo jiné, politické vyjádření.
Jak již bylo řečeno dříve, uvedení nových nařízení v platnost zůstává Palestincům často neznámé a nařízení se stanou zjevnými, až když jsou implementovány. Dle Vojenského nařízení 101 je například „zakázáno organizovat protestní pochod nebo setkání (seskupení většího počtu než deseti lidí za účelem politickým, nebo s politikou spojeným) bez svolení vojenského velitele”. Distribuce politických článků a obrázků s „politickými konotacemi“ je zakázána podle téhož nařízení.
Dále, podle Vojenského nařízení 938 je podpora nepřátelské organizace držením vlajky nebo poslechem národní/vlastenecké/nacionalistické písně považováno za „nepřátelskou akci.“ Díky obecné izraelské definici „bezpečnosti“ mohou být Palestinci zatčeni a uvězněni za takřka jakoukoli formu veřejné činnosti, nehledě na to, jestli tato představuje jakoukoli skutečnou bezpečnostní hrozbu pro Izrael.
Proces zadržení a propuštění
K zatčení může dojít kdykoliv: doma, na ulici, nebo třeba u izraelského checkpointu. K většině zatčení dochází během domovních razií, které jsou často prováděny po půlnoci, a nebývá udán žádný důvod pro zatčení. Vojáci často střílí před vstupem do budovy ostrými náboji, následně vtrhnou do bytu obydlí, bijí členy rodiny, případně jich užívají jako lidských štítů. Akt zatčení je často proveden ponižujícím způsobem, dotčená osoba je zbita, nebo také nucena svléknout se, poté je zatčený převezen na místo, které nezná ani on, ani členové jeho rodiny.
Když přijde politicky vhodná chvíle, izraelské autority často souhlasí s propouštěním většího počtu vězňů. 25. srpna 2008, bylo 198 vězňů propuštěno. Podle izraelského ministra zahraničních věcí se jednalo o jednostranný tah, při kterém byli propuštěni „odsouzení teroristé“, všichni tito patřili ke stranám podporujícím Palestinskou autoritu vedenou prezidentem Abbásem, „v naději, že dojde k dialogu s těmi pragmatickými Palestinci, kteří se podílí na diplomatických jednáních s Izraelem a oponují terorismu.“
Nicméně statistiky ukazují, že jen v srpnu došlo k zatčení dalších 338 Palestinců. Podobně v roce 2005 Izrael propustil zhruba 900 vězňů, zatímco ve stejnou dobu zatkl dalších 1000.
Administrativní vazba
Administrativní vazba je taková, která není spojena s obviněním nebo soudem, je autorizována úředním nařízením, nikoli soudním dekretem.
Dle mezinárodního práva je možno vzít jedince do vazby, pokud tento představuje ohrožení státní bezpečnosti. Nicméně Izrael nikdy nedefinoval kritéria pro svůj pojem „státní bezpečnosti“, a tak jeho praktika administrativních zatčení přímo porušuje mezinárodní právo.
Podle izraelského práva (Vojenské nařízení 1229 z roku 1988) činí doba platnosti administrativní vazby až šest měsíců, bez jakéhokoli soudu nebo obvinění. Ačkoli si zatčení mohou stěžovat, není jim ani jejich právníkům umožněno dozvědět se, z jakých důvodů byli zatčeni, a tak je pro ně velmi těžké vzdorovat obviněním vzneseným proti nim.
Izrae může vazbu prodloužit a učinit tak, kolikrát chce, a tak může zadržovat palestinské vězně donekonečna.
Jedné z nejdelších administrativních vazeb byl vystaven člověk, který byl zadržován více než osm let, aniž by byl obviněn z kriminálního činu.
V roce 2007 Izrael každý měsíc vzal do administrativní vazby průměrně 830 lidí měsíčně, tedy o sto více, než v roce 2006.
Mezinárodní právo
6. července 1951 se Izrael podepsal pod třetí i čtvrtou Ženevskou konvenci, která zahrnovala zacházení s válečnými zajatci a ochranu civilistů v době války.
Navzdory jasně a výstižně vyjádřeným požadavkům těchto smluv Izrael mnohokrát smlouvy porušil, jak vyplývá ze zpráv solidních místních i mezinárodních lidsko-právních organizací. Izrael porušil takřka všechny články Ženevských konvencí, které se týkají zacházení s vězni, procesu vzetí do vazby a dokonce i místa, kde se zadržování nacházejí.
Například přesun zadržených dp věznic nacházejících se uvnitř izraelských hranic z roku 1967 je protiprávní podle čtvrté ženevské konvence, která říká: Střežené osoby obviněné z porušení zákona by měly být zadržovány uvnitř okupované oblasti a pokud jsou odsouzeny, měly by si svůj trest odpykat také zde.
Držení vězňů uvnitř Izraele navíc omezuje právo vězňů na rodinné návštěvy, které jsou takto velmi obtížně uskutečnitelné, ne-li nemožné. Většině obyvatel Západního břehu není umožněno vstoupit do Izraele třeba i jen na krátkou návštěvu, a všechny návštěvy příbuzných vězňů z Gazy byly od června 2007 pozastaveny.
Mučení
Po zatčení jsou zadržení svlečeni ponižujícím způsobem a biti. Posléze jsou vystaveni výslechu prováděného nehumánními prostředky, které se často rovnají mučení. Ačkoli Nejvyšší izraelský soud v září 1999 postavil rozmanité metody mučení užívané Izraelskou bezpečnostní agenturou mimo zákon, tyto praktiky jsou stále rozšířené. Podle izraelské lidsko-právní skupiny B’tselem je mučeno až 85% zadržených.
Mučení zahrnuje: spánkovou deprivaci, přivázání zadrženého k židli v bolestivé pozici, bití, rány do obličeje, kopání, slovní útoky a ponižování, ohybání těla do extrémně bolestivých pozic, záměrné utahování pout, dupání po nasazených poutech, tlačení na různé části těla, nucení zadrženého, aby seděl v bolestivé pozici, škrcení a další formy násilí a ponižování (například plivání a vytrhávání vlasů). Mezi špatné zacházení s vězni drženými v samostatných celách patří také spánková deprivace vystavení extrémnímu horku a zimě, dlouhodobé vystavení umělému světlu a držení v nehumánních podmínkách
Podmínky ve věznicích jsou otřesné, mnoho zadržených je ubytováno ve stanech, které jsou extrémně horké během léta a chladné během zimy. Věznice jsou přelidněné a potrava je špatná, výsledkem je značný výskyt chudokrevnosti mezi vězni.
Dětští vězni
Podle vojenských nařízení platných na okupovaných palestinských územích, je dítě nad šestnáct let považováno za dospělého, což je v rozporu s definicí Konvence o právech dítěte OSN, kterou Izrael podepsal a která dospělým shledává jedince staršího osmnácti let.
Ve skutečnosti však byly obviněny děti i dvanáctileté a odsouzeny izraelskými vojenskými soudy. Ve věku 12 – 14 let můžou být děti za porušení zákona odsouzeni až na šest měsíců. Děti starší čtrnácti let jsou souzeni stejně jako dospělí. Neexistují žádné soudy pro mladistvé, děti jsou často zadržovány ve vazebních věznicích společně s dospělými.
To je opět v přímém rozporu s Konvencí o právech dítěte, která říká: „Každé dítě, kterému je odebrána svoboda, by mělo být separováno od dospělých, pokud není v nejlepším zájmu dítěte, aby tak učiněno nebylo.
Mezi září 200 a srpnem 2008 bylo kolem 6700 palestinských dětí zatčeno a zadržováno v izraelských věznicích, bylo s nimi zacházeno stejně, jako s dospělými.
