22. července 2011 | Gideon Levy, Haaretz (zkrácený překlad)
Ibrahim Sirhan, mladík z uprchlického tábora al-Fari’a (poblíž Nábulusu na Západním břehu), se společně se svým bratrancem vracel ve středu 13. července v noci z mešity z první ranní modlitby. V uprchlickém táboře byli oba zastaveni izraelskými vojáky, bratranec Ibrahima byl zadržen, avšak Ibrahim začal utíkat (důvod není znám). Vojáci vystřelili jednu kulku, která zasáhla mladíkovy obě nohy a protrhla tepny. Mladík se snažil utéct, ale důsledkem silného krvácení zkolaboval.
Místní jej vzali do domu a zavolali sanitku, mezitím přiběhli i vojáci a snažili se mladíkovo krvácení zastavit. Po příjezdu do nemocnice Ibrahim zemřel na vykrvácení.
Proč použili vojáci ostré náboje? Proč zastřelili mladíka, který nebyl ani hledán? A proč je v období klidu nutné dělat razie v uprchlických táborech uprostřed noci?
Mluvčí izraelské armády má obvyklou odpověď: „Vyšetřovací oddělení Vojenské policie tuto záležitost prošetřuje. Zjištění budou předána k posouzení kanceláři Vojenského generálního prokurátora.“
Al-Fari’a je odlehlý uprchlický tábor ležící severozápadně od Nábulusu. Žije v něm na 7000 uprchlíků v neutěšených podmínkách, je jedním z nejrozpadlejších a nejchudších táborů. Ve středu tábora stojí bývalá britská pevnost, která za okupace sloužila jako izraelské vězení pro Palestince. Nyní je z budovy komunitní centrum.
Některé části bývalého vězení nejsou ještě opraveny, tudíž je možné vidět místnosti, ve kterých tajná policie Šin Bet prováděla v 80. letech výslechy a mučení, včetně mučících nástrojů, kterými nutila vězně ke kolaboraci. To místo vypadá jako americká věznice Abu Ghraib – vězni byli po 9 dnů přivázáni ke zdi se zavázanýma očima, denně měli dvě minutové přestávky na záchod; jsou vidět nesnesitelně úzké samotky; betonové kostky, na nichž byli vybraní vězni nuceni stát několik dnů, dnem i nocí, se svázanýma rukama a nohama, dva na jedné kostce zády k sobě, v dešti i na slunci. Při výslechu byli po nekonečné hodiny připoutaní se svázanýma rukama k háku, dokud nezačali mluvit.
Zprávy, vyšetřovací komise ani svědectví nejsou potřeba. Stačí toto místo navštívit a pochopíte, co zde bylo pácháno za zločiny, do kterých byli až do nedávna zapleteni známí Izraelci. Stále jsou mezi námi, jejich svědomí zůstalo očividně netknuto.
Rodina zemřelého je shromážděna doma. Je zjevné, že jsou praktikující věřící. Otec Omar, který vlastní drobný obchod s potravinami, má plnovous jako rabín z Yitzharu, matka Rasmiya má na hlavě bílý šátek. V den, kdy byl Ibrahim zabit, měl otec odcestovat na pouť do Mekky. Vše měl sbaleno a všichni se těšili na tradiční rozlučku s poutníkem. Pak ale rodinu zasáhla hrozná zpráva.
Pohřeb Ibrahima
Den předtím předal Omar svému synovi chod obchodu. Ibrahim studoval přírodní vědy na univerzitě An-Najah v Nábulusu, chtěl se stát učitelem. Tento rok musel studium přerušit, kvůli kritické ekonomické situaci rodiny a začal pracovat v zemědělství. Ibrahim se noc předtím vrátil pozdě z obchodu, společně s bratrancem spali na střeše, jak je v horkých letních dnech obvyklé, a ve 4 hodiny ráno odešli na modlitby.
Abu Hasan, průvodce novinářů, uvedl, že tušil, že izraelská armáda provede v táboře razii. Již v jednu hodinu v noci začali všichni psi nervózně štěkat a jejich štěkot se rozléhal široko daleko.
Vojáci přišli do tábora dopadnout nejhledanějšího muže tábora, Samira Rulu. Nebylo to poprvé. Před dvěma roky byl postřelen a zraněn člen Sirhanovy rodiny, který vypadá jako Rula. Mezi Ibrahimem a Samirem Rulou však žádné spojení není – nejsou ani sousedé, ani příbuzní, ani kamarádi. Izraelští vojáci tvrdí, že se Ibrahim snažil varovat hledaného muže. Rodina to však zásadně popírá, navíc nejsou žádné důkazy. Místní navíc tvrdí, že Rula je uvězněn v palestinském vězení.
Další články Gideona Levyho zde.
