ISM Czech Republic

28. října 2025 | blisty.cz

Na zářijovém zasedání Valného shromáždění OSN došlo ze strany některých západních zemí k ohlášenému uznání palestinského státu. Ať již toto uznání znamená cokoliv – podmínky k němu kladené ze strany jednotlivých zemí jsme rozebrali v jednom z předchozích dílů tohoto volného seriálu –, rozhodly se tak dotyčné státy hlavně na základě toho, že Izraelem prováděná genocida v Gaze a faktické etnické čistky na Západním břehu Jordánu a ve Východním Jeruzalémě ohrožují západní představu o dvoustátním řešení mezi Izraelem a Palestinou. K dnešnímu dni tak uznalo palestinský stát 157 z celkového počtu 193 členských zemí OSN. Jednou z prvních zemí, která vyhlášení palestinského státu uznala, byla v roce 1988 tehdejší Československá socialistická republika. Česká republika, jakožto jeden ze dvou nástupnických států po rozpadu Československa, však přistupuje k palestinské státnosti naprosto opačně.  

1. října 2025 | blisty.cz

Tento díl byl sepsán k výročí Mnichovské dohody, jež je coby tragický mezník v moderních českých dějinách zneužívána sionistickou propagandou k falešným analogiím s Palestinci, kteří mají, podobně jako kdysi sudetští Němci pro nás, představovat bezpečnostní riziko pro Izrael. Omlouvání jejich „odsunu“ je pak podobně jako u Němců vystavěno na tom, že si prý sami začali válku, kterou prohráli. V následujícím díle tohoto volného seriálu o demýtizaci se proto zaměříme na způsoby argumentace, s nimiž takto vystavěné propagandistické narativy pracují.

Mýtem o Palestincích, kteří se měli ukázat jako nestátotvorní, o to víc však nenávidějící úspěšný izraelský stát – jejž jsme rozebrali v jednom z předešlých dílů tohoto volného seriálu – se dostáváme blíže k našim vlastním národním mýtům, které si udržujeme o sobě a o našem vztahu k Izraeli a k Palestincům. Právě tento mýtus o Palestincích, kteří „dávno mohli mít svůj stát“, obohacený o zavedené narativy o tom, jak Palestinci chtějí smést židy do moře a jak nelze ustupovat zlu, si s oblibou roubujeme na náš vlastní mýtus mnichovského diktátu, aniž bychom přitom reflektovali, kdo a jaké karty tady rozehrál a zda to nakonec není všechno přesně opačně, než jak tomu máme podle české sionistické propagandy věřit.

19. září 2025 | blisty.cz

Tento text byl napsán k zahájení zasedání Valného shromáždění OSN, které by mělo naplnit aspirace Palestinců po národním státě. VS OSN sice podpořilo dvoustátní řešení tzv. izraelsko-palestinského konfliktu, avšak palestinská delegace nedostala na jednání víza, takže se vyhlašování svého státu ani nemůže účastnit. Několik západních zemí ohlásilo na zasedání uznání palestinského státu s různými podmínkami vůči Palestincům, avšak Izrael předem avizoval, že žádný palestinský stát nebude. Zasedání VS má předsedat dosavadní německá ministryně zahraničí a fanatická obhájkyně Izraele.

Jak jsme si ukázali v minulém díle, vyčítat Palestincům, že „nevyužili žádnou příležitost“ vyhlásit vlastní stát, je pouhým nepochopením situace, ve které se s vyhlášením izraelského státu ocitli, kdy se jim s jeho založením jejich vlastní národněstátní aspirace smrskly téměř k nule. Při přemýšlení nad možnostmi vzniku palestinského státu, jeho podoby a smyslu přitom nejde jen o to zvážit politickou vůli a technikálie jeho ustavení, ale je nutno vzít v potaz širší kontext, který by vedle čistě politických východisek v sobě zahrnul i aspekty tak mimoběžné a iracionální, jako jsou snahy izraelských příznivců obhajovat kroky Izraele odkazem na mytizované biblické vyprávění.

22. srpna 2025 | blisty.cz

Jeden z mých přátel mi nedávno vyprávěl historku z rodinné návštěvy Izraele/Palestiny. Příběh se odehrál v euforických porevolučních časech, kdy se otevřely hranice, a tak jsme se během zahraničních cest mohli srovnávat se světem, ale byli zároveň zkoušeni, jak ve světě obstojíme sami a tak se něco o sobě dozvědět. Seděli tedy v restauraci dva bratři s otcem na výletě v přístavním historickém palestinském městě Akka a vychutnávali si po jídle náladu středomořského večera. Na vyzvání přistoupil číšník s účtem. Otec zaplatil, snad zbylo dle možností i na dýško, když se spokojen naklonil k číšníkovi s poděkováním a dobře naladěn i s dovětkem: „Máte to tady krásné a buďte jen rádi, že tu nejste obklopeni těmi pouštními psy.“

Mladý muž jen lehce zalapal po dechu a odporoučel se, otec odešel na pokoj, bratři zůstali zaraženi v restauraci ještě sedět a objednali si další pití. Později si k nim přisedl onen palestinský číšník, který velmi stál o pochopení a chtěl jim vysvětlit, že ani on, ani ostatní Palestinci nejsou „pouštní psi“, ale jsou stejní jako ostatní lidé jinde ve světě. On sám studuje matematiku a fyziku a v restauraci si jen přivydělává. Dohodli se, že otci napíše dopis. Vyšel z toho „arabský“ ornamentální krasopis dlouhého oslovení, požehnání otci i rodině a představení mladého Palestince se závěrečným přáním míru a všeho dobrého.

15. srpna 2025 | blisty.cz

Mohlo by se zdát, že otázka demolic palestinských domů a vyhánění Palestinců, jak je provádí izraelský stát, armáda a osadníci, souvisí s izraelským mýtem o rozkvetlé poušti jen volně. Nicméně právě na demolicích a na decimaci palestinské ekonomiky, jíž se budeme věnovat v dalším dílu této volné série, je možné dobře sledovat, jak úměrně se s mizením palestinského prostoru a jeho ekonomické základny rozpíná izraelské osídlení a roste ekonomika izraelská.

Vzhledem k relativně řídkému osídlení historické Palestiny by mohly žít palestinské a židovské komunity vedle sebe a vzájemně se obohacovat. Vedle tradiční palestinské pohostinnosti, kdy Palestinci sionistické osadníky hostili ve svých domovech, než je v některých obzvláště trpkých případech ti samí osadníci z jejich domovů vyhnali, si Palestinci mohli i myslet, že vlna evropských přistěhovalců může přinést prospěch i jim samotným. Konečně, s touto chlácholivou představou o importu civilizace, která spíše než altruismus k domorodým obyvatelům odrážela sionistický sebeklam o „prázdné a zpustlé“ zemi, pracovala i raná sionistická propaganda a bohatě ji využívá i izraelská propaganda dnešní.

2. srpna 2025 | blisty.cz

Oscarem ověnčený dokumentární snímek Žádná jiná země (No Other Land, 2024) popisuje vyhánění Palestinců z oblasti Massafer Jatta na okupovaném Západním břehu Jordánu. Desítky vesnic a usedlostí jižně od Hebronu, které tvoří ráz zdejší kopcovité krajiny, jsou okupační izraelskou armádou s užitím těžké techniky systematicky srovnávány se zemí, aby zde mohl vzniknout – účelově vyhlášený – armádní výcvikový prostor. Divák tak může sledovat zápas zdejších Palestinců o udržení domova, půdy a obživy proti svévoli okupační moci. Zápas o každý metr půdy, který zde každým dnem probíhá již řadu desetiletí a vyžádal si oběti i na palestinských životech.

V jeden moment se na scéně objevuje izraelský manažer v civilu, který dohlíží na to, aby demolice a vyhánění lidí do neznáma probíhaly organizovaně a podle plánu. Součástí celého procesu je i uzurpace vody a vodních zdrojů. Izraelská armáda přiveze pracovní četu, která domorodým Palestincům vytrhává vodovodní potrubí a na několika místech je přeřezává. Velkoobjemový domýchávač zaleje místním lidem v kamenité půdě pracně hloubené studny a nádrže s vodou betonem, načež mizí za obzorem. S vodou se vytrácí i život, a palestinská komunita je tak nucena přesunout se zase o kus dál…

25. července 2025 | blisty.cz

Není snad chvíle v českém Parlamentu projednávajícím čas od času náš vztah s Izraelem „na věčné časy“, aby se k řečnickému pultíku nepřihnal nějaký ten rozohněný poslanec či senátor a nezačal přítomné kolegy a kolegyně – povětšinou podobně smýšlející nepoučené sionisty – rozněcovat úvahami o zpustlé Palestině plné močálů či kamení, která se povznesla až s příchodem židů, jejichž přičiněním se z pouště stala kvetoucí zahrada. Obvyklé podpůrné zakončení „viděl jsem to na vlastní oči, když jsem tam byl“ je už jen úsměvným dovětkem a důkazem toho, že v případě Palestiny a Palestinců přijde každá pitomost vhod.

Jak totiž ukážeme v tomto a v následujících dílech našeho volného seriálu, ona očividná dnešní „zaostalost“ a „neprosperování“ palestinské ekonomiky je určována v první řadě omezeními ze strany Izraele, který možnosti palestinské ekonomiky záměrně přiškrcuje.

17. července 2025 | blisty.cz

Obvyklou, protože populární destinací nejen letní dovolené se stal dlouhodobě Izrael. Cestovní kanceláře zde nabízí celou paletu kašírovaných obrázků, které atraktivně spojují starobylá městečka s kulturou a uměním, starověké památky s výklady biblických dějů či kouzelnou krajinu s léčivým pobytem u Mrtvého moře. Aniž by se v této zážitkové turistice nějak rozlišovalo, co je ještě oficiálně Izrael a co už okupovaná palestinská území, která jsou za Izrael vydávána.

Nejčastěji jsou takto do turistického poznávacího kolečka zařazena palestinská místa jako jeruzalémské Staré Město s Chrámem Božího hrobu, Skalním dómem a mešitou Al-Aksá a židovskou čtvrtí se Zdí nářků, Betlém s kostelem Narození Páně či Jericho s klášterem Pokušení. Ačkoliv jsou všechny tyto významné památky podle mezinárodního práva na okupovaných palestinských územích a měla by se podle toho i řádně označovat, náhodný turista nezatížený na rozdíl od místních Palestinců ponižující kontrolní procedurou na izraelských segregačních check-pointech, s cestovním katalogem přebírajícím izraelská označení pro palestinská území a s možností pohybu na rychlostních komunikacích vyhrazených pouze Izraelcům sotva postřehne, že je v okupované Palestině, a tak může doma tvrdit, jakou měl pěknou dovolenou v Izraeli.

4. července 2025 | blisty.cz

Když v březnu v roce 2013 navštívil Izrael a palestinská území americký prezident Barack Obama, došlo v souvislosti s očekávanými demonstracemi Palestinců a aktivistů propalestinské solidarity také na zatýkání demonstrujících v okupovaném Hebronu. Mezi zadrženými byl i občan České republiky. Pro Český rozhlas se tehdy podařilo zajistit svědectví české členky Mezinárodního hnutí solidarity, která v Hebronu pobývala a která tak mohla posluchačům přiblížit tamní apartheidní realitu rozděleného města a násilí okupačních vojáků a židovských osadníků. Osadníci do Hebronu přicházejí často ze zahraničí, nejčastěji z USA, aby si v centru posvátného města pořídili sezónní byt po vyhnaných Palestincích a – aniž by museli být izraelskými občany – těší se zde ochraně izraelské armády.

Po autentické svědecké výpovědi z Palestiny následovalo něco, co se naposledy velmi kontroverzně projevilo při rozhovoru s novinářem Jamesem Kleinfeldem z kanálu Al-Džazíra v říjnu loňského roku. Rozhovor s Janem Bumbou byl patřičně upraven či zkrácen, aby jej následně ze studia „uváděl na pravou míru“ přizvaný komentátor Jan Fingerland. Renomovaného investigativního novináře z mezinárodní televizní stanice Kleinfelda tak mohl ve studiu Českého rozhlasu nazvat Fingerland lhářem, aniž by se obtěžoval uvést relevantní důkaz svého nařčení a aniž by se mohl napadený – s nímž byl rozhovor předtočen a s Fingerlandem se ve studiu ani nepotkal, natož aby se mu veřejnoprávní rozhlas obtěžoval sdělit, jak bude jeho rozhovor rámován – jakkoliv bránit.

Podobně si i tenkrát v roce 2013 redaktor zpravodajského vstupu o Hebronu pozval dalšího komentátora Českého rozhlasu, Milana Slezáka. Ten po autentickém svědectví z Hebronu přispěchal do studia s vysvětlením: „My si tady nemůžeme v Českém rozhlase dovolit nějaký aktivistický postoj a musíme zasazovat věci do souvislostí,“ aby hned v další větě zasadil tento aktivistický postoj do souvislostí slovy: „židé byli v Hebronu už před třemi tisíci lety.“

27. června 2025 | blisty.cz

Když začátkem června proběhla názorová výměna mezi teologem Tomášem Halíkem a Federací židovských obcí ohledně přípustnosti kritiky Izraele v době genocidy, zazněl jeden podstatný argument, který si každá ze stran vyložila jinak. Teolog Halík ve své kritice izraelské genocidy v Gaze projevil jistou obavu z toho, aby Izrael „neprohospodařil svůj morální kapitál holokaustu“. Načež Federace poněkud nelogicky, ale o to předvídatelněji zareagovala tím, že „univerzálním dědictvím holokaustu není ohavný konstrukt morálního kapitálu Židů, ale morální selhání západní civilizace“. Pomineme-li, že Federace měla nejspíš na mysli ani ne tak „dědictví“,“ jako spíše „poučení“, mělo pro nás být poučením plynoucím z této temné kapitoly dějin nejen to, že někdo někdy selhal, ale že deklarované „nikdy více“ znamená – jak nám konečně připomínají i výzvy přeživších a jejich potomků – nikdy více pro nikoho.

Na to konečně narážel i Tomáš Halík, když se ohradil slovy, že „právě tato památka (holokaustu) by měla Židy zavazovat k solidaritě s obětmi všech etnických čistek, zabíjení nevinných a zbavování lidí práva na svou vlast a své domovy,““, a dodal, že „pokud neuznáváme univerzální platnost jistých etických zásad, zrazujeme naši společnou víru ve Stvořitele, Otce a Pána všech lidí. Politicky zneužívat památku obětí holokaustu jako štít vůči jakékoliv kritice izraelské politiky a kritiky této politiky šmahem dehonestovat jako antijudaisty či antisemity považuji za nepřijatelné.“

13. června 2025 | blisty.cz

Pětiletá palestinská dívka Hind Rajabová byla v lednu 2024 zabita cílenou kulometnou dávkou z izraelského tanku, když prchala v autě společně s příbuznými na pokyn izraelské armády z města Gazy. Stejný tank předtím postřílel jejího strýce, tetu a všech pět sestřenic; Hind tak zůstala v autě mezi mrtvými sama a několik hodin marně čekala na záchranku Červeného půlměsíce. Rozstřílený sanitní vůz byl později nalezen poblíž auta s mrtvou Hind a jejími příbuznými, postříleni izraelskou armádou byli i oba záchranáři.

V dubnu byly severně od města Rafah na jihu Gazy napaden izraelskými vojáky konvoj sanitních vozů společnosti Červeného půlměsíce. Patnáctičlennou osádku vozů složenou ze záchranářů a lékařů izraelští vojáci postříleli a naházeli do masového hrobu. Do písku zahrabali i zničené sanitní vozy. Tvrzení izraelské armády, že sanitní vozy projížděly tmou neoznačeny, bylo vyvráceno jako lež, když se v kapse jednoho ze zabitých záchranářů našel mobilní telefon s natočeným záznamem toho, jak vozidla jedou řádně označena a s výstražnými signalizačními majáky. Mrazivý záznam zachycuje několik dlouhých minut plných kulometné střelby a křiku o pomoc.

6. června 2025 | blisty.cz

Ačkoliv Hamás a další ozbrojené skupiny údajně využívají palestinských civilistů jako lidských štítů, nepodařilo se tato obvinění dokázat ani na kolektivní, ani na individuální úrovni. Již při minulých izraelských válkách proti Gaze v letech 2008–2009, 2014, 2018–2019 a 2021–2022 přitom média a lidskoprávní organizace tato obvinění zevrubně zkoumala.

Ukázalo se, že zatímco palestinské ozbrojené skupiny Palestince jako lidské štíty nepoužívají, používá je naopak izraelská armáda. Což má svou vnitřní logiku, palestinské ozbrojené skupiny bojují ve svém prostředí a ohrožením Palestinců coby lidských štítů by ztratily část své podpory. Zatímco izraelská armáda využívá Palestinců, takto svých nepřátel, a to včetně dětí a starců, při ochraně svého vojenského postupu, při prohledávání okolí a zkoumání podezřelých předmětů, při vyhledávání a průzkumu tunelů, při raziích do palestinských domů, či coby volavky navlečené do izraelských uniforem k vylákání bojovníků hnutí odporu.

V některých případech jsou Palestinci coby lidské štíty izraelské armády spoutáni a přivázáni například k obrněnému vozidlu, jindy jsou přinuceni být ochranou izraelských vojáků pod hrozbou namířené zbraně, v jiných případech jsou Palestinci pacifikováni tak, že je izraelští vojáci opásají výbušninou. V únoru byl například popsán případ osmdesátiletého starce s berlí, kterému jedna izraelská jednotka omotala kolem krku pás výbušnin a pod hrozbou jejich aktivace musel prohledávat ruiny budov a tunely. Po propuštění byl se svou stejně starou manželkou jinou izraelskou jednotkou zastřelen.

31. května 2025 | blisty.cz

V posledních dnech obletěla dokonce i česká mainstreamová média zpráva o tom, jak izraelská armáda používá palestinské civilisty v Gaze jako lidské štíty. Podrobnou reportáž přinesla agentura AP, která získala svědectví sedmi Palestinců a dvou izraelských vojáků. Znova se tak potvrdilo, že palestinských lidských štítů využívá snad každá izraelská jednotka v Gaze a příkazy k tomu chodí od samotných jejich velitelů. Tato praxe, přezdívaná samotnými Izraelci „komáří protokol“, využívá běžně Palestince k průzkumu budov, sutin, sklepení, tunelů či k vyzvednutí a ohledání předmětů, aby se ocitli první na ráně, kdyby se někde ukrývala výbušnina. Palestinci navlečeni  do izraelských uniforem jsou využíváni coby volavky k vylákáni palestinských ozbrojenců či je postupující izraelští vojáci drží před sebou k ochraně sebe a své techniky. Na Západním břehu jsou Palestinci včetně dětí běžně izraelskou armádou využíváni coby lidské štíty při nočních raziích do sousedních obydlí.

Tyto praktiky, při nichž v některých případech přijdou Palestinci o život a které i přes částečný formální zákaz samotné izraelské armády její jednotky běžně užívají, jsou zdokumentovány mezinárodními lidskoprávními organizacemi, jako Amnesty International, Human Rights Watch, ale i organizacemi izraelskými jako B´Tselem, či Breaking the Silence už z minulých izraelských ofenziv do palestinských území. Užití palestinských štítů při současné izraelské genocidě v Gaze se věnovaly i některé izraelské deníky a popsal ho také dokument stanice Al-Džazíra.

21. května 2025 | blisty.cz

Snaha postavit lidskoprávní kritiku Izraele na roveň tradičnímu antisemitismu je snahou o delegitimizaci této kritiky jako takové. Jak jsme ukázali v předchozím textu tohoto volného seriálu, lidskoprávní agenda zahrnující požadavky rovnosti, spravedlnosti a svobody je přesně tím, co ohrožuje sionistický projekt Izraele založený na exkluzivním postavení Židů, kde mají domorodí Palestinci jen druhořadé postavení. Přirozeným uspořádáním takto strukturované společnosti je pak apartheid, jehož izraelská podoba je dostatečně popsána jak ve zprávách OSN, tak i renomovanými světovými lidskoprávními organizacemi, jako jsou Amnesty International, Human Rights Watch, či izraelskou organizací B´Tselem.

Tzv. nový antisemitismus spojovaný začasté s politickou levicí již není – na rozdíl od tradičního antisemitismu – popisován jako pouhá předsudečná nenávist vůči židům, ale coby nelegitimní kritika Izraele. Obviňování z antisemitismu má být napříště spojeno se zájmy státu Izrael, který podle jeho zastánců představuje jediné bezpečné útočiště pro židy z celého světa. Židovství je tak podle tohoto mustru napevno spojeno s Izraelem, což je pro mnohé jeho kritiky a paradoxně i podle definice antisemitismu podle IHRA – jak ještě ukážeme – právě příkladem antisemitismu.

15. května 2025 | blisty.cz

Je téměř nemožné otevřít otázku Palestiny a její dekolonizace bez toho, aby byl dotyčný nařčen z antisemitismu. Antisemitismus je tím prvním, z čeho je osočen kritik izraelského genocidního útoku na Palestince v Gaze, ať již pochází z akademických, či aktivistických kruhů.

Je tím prvním, co se ozve z protistrany, když se popisují válečné zločiny Izraele na ilegálně okupovaném Západním břehu Jordánu a v rovněž ilegálně okupovaném Východním Jeruzalémě, jehož anexe má být chápána jako izraelský národní zájem. A nařčení z antisemitismu je také tím prvním, s čím izraelští představitelé vyrukují, když mají nést zodpovědnost za své zločiny před mezinárodními soudy.

Stále častěji se z mnoha stran dnes poukazuje na to, že obviňování z antisemitismu namířené vůči těm, kteří vystupují solidárně s Palestinci, má sloužit k umlčení legitimní kritiky Izraele a k vyvinění jeho politiky rasismu a kolonizace. Jeho cílem je odvést pozornost od věcné kritiky a zároveň mobilizovat izraelskou společnost k podpoře svého státu.