1. června 2011 | Palestinian BDS National Committee
Okupovaná Palestina, 1. června 2011 – Palestinský koordinační výbor kampaní bojkotu, stahování investic a uvalování sankcí (BNC) vzdává hold masovým pochodům Palestinců, které se konaly 15. května, u příležitosti připomínky výročí palestinské Nakby a které znovu podnítily jedinečný duch odporu, skutečnou naději a radikální iniciativu v boji za základní práva palestinského lidu. Tyto pochody, vedené převážně mladými palestinskými uprchlíky, daly nový impulz palestinskému boji za sebeurčení, spravedlnost a návrat uprchlíků, kteří byli nuceni Palestinu opustit následkem etnických čistek prováděných sionistickými milicemi a později izraelskou armádou během Nakby v roce 1948.
Arabské jaro svobody, demokracie a sociální spravedlnosti, které rozkvétá napříč celým regionem bylo z velké části inspirováno právě desetiletími palestinského lidového odporu zdola, odporu proti izraelskému osadnickému kolonialismu, okupaci a apartheidu. Arabské jaro zase dnes na oplátku inspiruje masové nenásilné protesty Palestinců, poté, co dokázalo, že když dostatečné množstvím angažovaných aktivistů překročí svůj práh strachu a pokud existuje jasná vize budoucnosti oproštěné od útlaku a zotročování, jakýkoliv zdánlivě neporazitelný tyran může být svržen.
Masové nenásilné pochody mladých Palestinců a Palestinek na Západním břehu Jordánu, v Gaze a městech jako je Damoun, Jaffa, Maroun er-Ras (v Libanonu) nebo Majdal Shams (v Sýrii), přinesly právo na návrat uprchlíků zpět do jádra palestinské otázky. Tím, že překročili dosud neprodyšné hranice Izraele, jak skutečné, tak ty imaginární, na území okupovaných Golanských výšin, byli mladí palestinští uprchlíci, zejména ze Sýrie, schopni ukázat celému světu – podobně jako se to podařilo jejich bratrům v Tunisku, Egyptě a jinde v arabském světě – že vůle znovu získat svá práva je silnější než všechny zbraně, včetně izraelského jaderného arzenálu a dalších zbraní hromadného ničení.
Kromě rozšiřujících se arabských lidových revolucí a jejich schopnosti svrhnout některé z nejbrutálnějších diktatur, vzešly tyto pochody k výročí Nakby z pokračujícího grassroots odporu proti nelegální izraelské zdi a koloniím budovaným na okupovaném palestinském území a z rychle rostoucího globálního, Palestinci vedeného, hnutí BDS, které zaznamenalo mnoho úspěchů a překonalo tak i ty nejoptimističtější předpovědi.
Nedávné založení Palestinské unie odborových svazů za BDS (PTUC-BDS), která je zdaleka nejširším seskupením palestinských odborů, je zatím poslední známkou toho, že – nad rámec širokého konsensu v otázce podpory BDS – palestinská společnost postupně zavádí BDS taktiky do všech oblastí jako součást efektivní strategie lidového a občanského odporu. BDS rovněž v poslední době zaznamenává nebývalý růst. Aktuálně probíhající BDS kampaň Stop the JNF (Zastavme Židovský národní fond), která probíhá v koordinaci se Scottish Palestine Solidarity Campaign, Palestine Solidarity Campaign ve Velké Británii a dalšími partnery, hrála klíčovou roli ve vyvíjení nátlaku na britského premiéra Davica Camerona, ve snaze přesvědčit jej, aby se vzdal svého statutu čestného partnera v této rasistické organizaci. Stažení německé státem spravované železniční společnosti Deutsche Bahn z projektu na výstavbu nelegální dálnice A1 spojující Tel Aviv s Jeruzalémem představuje další precedentní rozhodnutí, jehož dopad nelze podcenit.
Pokračující ztráty miliardových kontraktů, se kterými se potýká Veolia, francouzská společnost zapojená do nelegálního projektu výstavby tramvajové trati, která spojuje izraelské kolonie v okolí Jeruzaléma s centrem města, dále připomínají mezinárodním korporacím, že účast na a profitování z izraelského porušování mezinárodního práva jsou nejen neetické a sociálně nezodpovědné; ale nemusí se finančně vyplácet.
Krok, který učinila Univerzita v Johannesburgu, když přerušila své vazby na izraelskou Univerzitu Bena Guriona, vzhledem k její komplicitě v porušování lidských práv, rovněž prolomil dosavadní tabu a představuje tak největší konkrétní úspěch akademického bojkotu v rámci hnutí BDS.
Rostoucí řady umělců a hudebních skupin, které bojkotují Izrael, jsou pro hnutí rovněž velmi povzbudivým trendem. BDS tak dosahuje nových horizontů a způsobuje paniku v řadách izraelského establishmentu, jak se ukázalo například ve varování, které pronesl izraelský ministr Ehud Barak, když uvedl, že nátlak na Izrael hrozí úderem “ze všech stran, jako ledovec“.
V září si připomeneme 20. výročí od zahájení izraelsko-palestinského “mírového procesu“, který je široce hodnocen jako totální selhání, a to podle mnoha objektivních měřítek. Tento klamný proces sloužil jako zástěrka pro intenzivní izraelskou kolonizaci palestinské půdy, pokračující odpírání základních práv a postupné etnické čistky Palestinců, zatímco zároveň vyvolával falešnou představu snahy o dosažení míru. V tomto kontextu BNC vítá postoj valné většiny států po celém světě, které uznávají, že právo Palestinců na suverenitu a svobodu od izraelské okupace mělo být již dávno naplněno a nelze jej nadále držet jako rukojmí fanaticky zaujaté “diplomacie“ USA v obraně izraelské expanze. Nicméně, pouhé uznání palestinského státu nestačí k tomu, aby zajistilo skutečné ukončení izraelské okupace a koloniální nadvlády. Stejně tak neukončí izraelský, po desetiletí udržovaný, systém legalizované rasové diskriminace, který má podle definice OSN charakter apartheidu ani neumožní milionům palestinských uprchlíků návrat do svých domovů a země původu, odkud byli násilně vykořeněni a vyhoštěni.
Diplomatické uznání musí vyústit v zajištění nezadatelného práva na sebeurčení celého palestinského národa, reprezentovaného demokratizovanou OOP s účastí všech relevantních skupin, která nebude zastupovat pouze Palestince žijící pod okupací, ale i uprchlíky žijící v exilu, kteří tvoří většinu palestinské populace, ale i diskriminované občany Izraele. Pokud nemá být tento krok pouze symbolický, musí po tomto uznání následovat efektivní a trvalá opatření, včetně sankcí vůči Izraeli, jejichž cílem bude změnit jeho chování tak, aby bylo plně v souladu se závazky plynoucími z mezinárodního práva. Jak ukázal boj za ukončení apartheidu v Jižní Africe, stejně jako současné boje za svobodu v arabském světě, světové vlády se nepostaví proti zjevně nezákonnému a nemorálnímu režimu pouze na základě etických principů. Ekonomické zájmy a dynamika hegemonie moci jsou daleko závažnějšími faktory v jejich uvažování. Ve skutečnosti militantní a štvavý projev izraelského premiéra Benjamina Netanjahua v americkém Kongresu, spolu s posledním ponižujícím ústupkem amerického prezidenta Baracka Obamy vůči Izraele, nade vší pochybnosti ukazuje, že kdokoliv, kdo stále věřil v naději, že Washington je ochotný nebo schopný přispět vybudování spravedlivého míru v tomto regionu, žil v iluzi.
Klíčovým ponaučením z Jižní Afriky je, že k tomu, aby světové vlády ukončily svou komplicitu v hrubém a trvalém porušování lidských práv a mezinárodního práva ze strany Izraele, musí k tomu být donuceny masovým a dobře organizovaným nátlakem zdola, se zapojením sociálních hnutí a jiných složek občanské společnosti. V tomto kontextu BDS prokázalo, že je nejsilnější a zároveň nejnadějnější strategií mezinárodní solidarity s palestinským lidem v našem boji za sebeurčení, svobodu, spravedlnost a rovnoprávnost.
Ve světle zmíněných skutečností a inspirováni vůlí a sílou lidí, kteří vyvolali Arabské jaro, apeluje BNC na lidi svědomí a mezinárodní solidární kampaně, aby pokračovali v budování masového hnutí BDS ve Spojených státech, ale i v dalších nejmocnějších zemích, a to jak před zářijovým hlasováním, tak po něm. Pouze takové masové hnutí může zajistit, bez ohledu na to, jakou konkrétní podobu bude mít diplomatické uznání palestinské státnosti, které vzejde ze zářijového hlasování v OSN, že budou prosazena práva Palestinců a zvýšit cenu izraelské okupace, kolonizace a apartheidu tím, že jej a ty, kdo se podílejí na jeho zločinech, bude ještě více izolovat. Masové hnutí solidarity, které přiměje volené zástupce, zvláště ty v USA, k odpovědnosti vůči obyčejným občanům a ne vůči sionistické lobby ve službách izraelské koloniální a agresivní agendy, jež je v přímém rozporu se zájmy lidí v těchto zemích, je jedinou skutečnou nadějí k dosažení úplného a trvalého míru založeného na spravedlnosti.
