1. listopadu 2018 | a2larm.cz
Palestinci jsou na okupovaných územích vystaveni dennodennímu porušování lidských práv i mezinárodních úmluv. Česká média o situaci informují nedostatečně, nebo ji dokonce ignorují.
Ilustrační foto: Palestinské děti vězněné Izraelem, 10letý chlapec. Foto Samar Hazboun (zdroj)
Military Court Watch je nezisková organizace, která na okupovaném Západním břehu Jordánu monitoruje porušování mezinárodního práva Státem Izrael. Před časem jsem měla možnost s její pomocí navštívit vojenský soud, ve kterém probíhají všechny procesy se zadrženými Palestinci v zóně C na Západním břehu. Izraelské autority mají zónu C, která tvoří šedesát procent Západního břehu v jurisdikci. Na tomto území žijí, kromě zhruba 150 tisíc palestinských obyvatel, také izraelští osadníci, jejichž osady se rozšiřují navzdory mezinárodnímu právu. Přestože izraelští obyvatelé žijí na stejném území jako Palestinci, jsou souzeni civilním, nikoli vojenským soudem.
Kruté zacházení s vězni
Před vstupem do budovy vojenského soudu, který se nachází dvacet kilometrů od Jeruzaléma, necháváme všechny věci v autě. Salwa Duaibis z organizace Military Court Watch, která nám je průvodcem, nás upozorňuje, co všechno může být považováno za nebezpečný předmět. Každému tedy zbývá jen propiska, kus papíru a pas. Absolvujeme bezpečnostní prohlídku podobnou kontrole na letišti. Pas si ponechají až do našeho odchodu.
Budova je rozdělena na bytové buňky, které jsou podobné dočasným ubytovacím jednotkám pro dělníky. Mezi jednotlivými stanovišti kontroly jsou ploty s ostnatými dráty a mříže. Největší budova uprostřed areálu soudu vypadá jako čekárna na autobusovém nádraží. Místo odjezdů autobusů se z amplionů hlásí jména lidí, které čeká proces. Místnost je plná laviček a v rohu se nachází bufet. V místnosti sedí okolo osmdesáti lidí, většinou jde o příbuzné souzených. Salwa osloví jednu z žen sedících poblíž nás. Pochází z vesnice jižně od Hebronu. Její syn byl zadržen kvůli podezření z výroby tzv. trubkové bomby. Je mu teprve devatenáct let. Žena popisuje mučící praktiky, kterými si její syn prošel. Před zadržením si při nehodě zlomil nohu. Své matce se svěřil, že ho vojáci často do zlomené nohy bili. Před výslechem ho polili horkou vodou, aby ho pak nechali několik hodin mrznout v místnosti se zapnutou klimatizací. Když se začal klepat zimou, začali se mu vyslýchající vysmívat. Podobné příběhy o zacházení s vězni ve Státě Izrael je možné dohledat na stránkách izraelské neziskovky Be-celem nebo přímo ve výpovědích bývalých izraelských vojáků na webu organizace Breaking the Silence.
Soudní rutina
Otáčivými dveřmi odcházíme do druhé části objektu. Vedle sebe stojí sedm bílých buněk, ve kterých jsou soudní místnosti. V každé z nich proběhne čtyřicet procesů za den a soudí se pět dní v týdnu. Od roku 1967, kdy Izrael začal okupovat Západní břeh, bylo v izraelských detenčních zařízeních zadrženo 800 tisíc žen, mužů a dětí. V 99 procentech případů je žádost o propuštění na kauci zamítnuta. Podle statistik Military Court Watch, 25 procent obviněných skončí před vojenským soudem kvůli dopravním přestupkům, jako je třeba i nezapnutý bezpečnostní pás. Dalších 25 procent případů tvoří nedovolené vniknutí nebo pokus o nedovolené vniknutí na izraelské území neboli provinění proti velmi složitému systému izraelských pracovních nebo jiných povolení. Například pracovní povolení na vstup do Jeruzaléma bývají časově omezena od rána do šesti hodin večer. Pokud se držitel povolení zdrží třeba do osmi hodin, může být zatčen. Zbývajících 50 procent obviněných bylo zadrženo kvůli bezpečnostní hrozbě. Podle statistik Military Court Watch 97 procent zadržených z těchto důvodů bylo zatčeno v bezprostřední blízkosti některé nelegální osady na Západním břehu. Podle Salwy se jedná o cílené zastrašování palestinského obyvatelstva, jež má zajistit židovským osadníkům bezpečí.
V malé buňce, kde se soudní procesy odehrávají, trávíme zhruba 45 minut. Během této doby soud stihne projednat tři případy. V místnosti sedí několik právníků, čtyři obvinění, soudce, jeho asistent, žalobce, překladatel a několik zaměstnanců dohlížejících na bezpečnost. Kromě obviněných, právníků a návštěvníků jsou všichni oblečeni do vojenských uniforem. Soudní procesy probíhají v hebrejštině, překladatel do arabštiny je ve většině případů drúz. Atmosféra působí velmi uvolněně: nikdo nedává příliš pozor, co se zrovna děje, kromě krátkých momentů, kdy mluví soudce. Během procesu všichni zaměstnanci včetně právníků stráví alespoň několik minut zíráním do mobilních telefonů na facebookové příspěvky. Jako by nikdo celý proces nebral vážně. Pro všechny aktéry se jedná o rutinní záležitost. Salwa, která nám všechno důležité šeptem překládá do angličtiny, vysvětluje, že strategie soudu většinou tkví v odkládání soudního rozhodnutí, dokud se obviněný nerozhodne přiznat, ať už je vinný, nebo ne.
První případ, u kterého jsme byli, se týkal mladého kluka obviněného z útoku, který spočíval v hodu kamenem. Jeho prohřešek měl mít čtyři svědky. Advokát však oponuje, že jeden z nich byl mimo město a druhý figuruje jako svědek téměř ve všech případech z této oblasti. Kauce je zamítnuta a soud odložen na 4. prosince.
Druhý případ se týká třiadvacetiletého kluka obviněného z terorismu. Přichází se na něj podívat matka s otcem. Sedí na lavičce pár metrů od něj, odděleni zábradlím, řadou právníků a zaměstnancem hlídajícím bezpečnost. Nemůžou se ani přiblížit, a tak jen prohodí pár slov a zírají si do očí. Oba rodiče se usmívají, zřejmě z vděku, že mohou svého syna alespoň vidět. Byl obviněn z terorismu, protože u něj byla nalezena zbraň. Mladík se brání argumentem, že je zaměstnán jako policista pro Palestinskou samosprávu. Případ je odložen kvůli existenci tajného důkazu, který nemůže vidět ani advokátka obviněného.
Třetí případ se týká mládence, který se pokusil proniknout na území Izraele bez povolení, a je také odložen.
Vojenské právo a Ženevská konvence
Je půl jedné – čas oběda. Musíme proto odejít zpátky do „čekárny“. U vstupu leží na stole k rozebrání několikastránkový dokument v angličtině, který popisuje pravomoci soudu a odvolává se na Ženevskou konvenci. Izrael Ženevskou konvenci porušuje dennodenně, a tak odkazování na ni posouvá celý zážitek do ještě absurdnější roviny. V dokumentu se například tvrdí, že vojenská okupace má být pouze dočasné řešení válečného konfliktu. Přestože slovo „dočasné“ nelze přesně definovat, padesát let do něj určitě nezapadá.
Podle statistik Military Court Watch je v této chvíli v izraelských věznicích 273 dětí. V rozporu s Ženevskou konvencí jsou – ostatně jako všichni ostatní Palestinci – drženy na izraelském území. K zatčením dochází většinou v noci: dětem jsou svázány ruce, oči zakryty páskou a nikdo je neinformuje o právu nevypovídat. I ony jsou často vystaveny mučení, jehož cílem je vynutit si přiznání.
K popsání všech bodů, ve kterých Izrael porušuje mezinárodní právo, by nestačila ani diplomová práce. Poměry u vojenského soudu představují esenci nespravedlivého zacházení s palestinským obyvatelstvem žijícím na Západním břehu Jordánu, jehož jsem již přes dva měsíce svědkem. Jako politicky aktivní člověk sleduji česká média popisující situaci na okupovaných palestinských územích. Často se zmiňují teroristické útoky způsobené palestinským obyvatelstvem, kdežto kontext systematického útlaku ze strany Státu Izrael v drtivé většině publicistických příspěvků chybí. Zážitek z vojenského soudu je jen jeden z příkladů mé každodenní práce pracovníka monitorujícího porušování lidských práv na okupovaných územích a v anektovaném Východním Jeruzalémě. Kvůli tomuto rozdílu mezi realitou a způsobem, jakým o situaci referují česká média, mám čím dál častěji pocit, jako by se Orwellův román 1984 stal skutečností.
Autorka pracuje pro křesťanskou organizaci EAPPI na okupovaných palestinských územích.
Zdroj: http://a2larm.cz/2018/11/pred-vojenskym-soudem-obnazena-izraelska-dystopie/
