Jan Kavan se nemohl akce osobně zúčastnit, jeho projev přečetli na místě organizátoři akce.
11. ledna 2018 | Jan Kavan
Vážení a milí přátelé,
omlouvám se, že se nemohu zúčastnit Vašeho dnešního protestu proti zabíjení dětí v Palestině. Jistě víte, že se pravidelně účastním všech protestů proti politice současné izraelské vlády, proti okupaci Palestiny, proti zabíjení civilního obyvatelstva, proti rozšiřování osad na Západním břehu, proti útokům na Gazu apod.
Mám obavu, že tu dnes nejste naposled a že stejné důvody Vás sem přivedou znovu a znovu. Věřím, že tu příště budu s Vámi.
Mám obavu, že si na situaci na okupovaném území Palestiny zvykneme a že si dokonce zvykneme i na tu hrůzu, že tam umírají děti, a kdo může být nevinnější než děti? Pokud si na tyto útoky zvykneme, a přestaneme hlasitě protestovat a žádat jejich ukončení, tak zradíme naše úsilí o respektování nejdůležitějších lidských hodnot, tedy úsilí o respektování základního lidského práva – zakotveného i v mezinárodním právu – práva na život, na život důstojný a na život v míru. To nesmíme riskovat!
Stejně tak je nesmírně nebezpečná dlouhodobá okupace, protože kromě lidí, kteří na okupovaném území žijí a trpí, ji můžeme začít vnímat jako danou (a neměnnou) realitu a začít si na ni zvykat. Pokud bychom to mlčky tolerovali, budeme za to spoluodpovědní. To, že některé rezoluce RB OSN jsou některými státy stále ignorovány, nemůže být pro nás argumentem, abychom přestali žádat jejich respektování a důsledné dodržování.
Lidská práva, včetně práva na důstojný život ve vlastní zemi a bez cizí okupace, jsou nedělitelná.
Česká republika má pověst největšího evropského spojence Státu Izrael. I proto musí jasně zaznít hlas české občanské společnosti: Je třeba okamžitě zastavit zabíjení civilistů, žen a dětí. Je třeba obnovit jednání o míru.
Mnoho let podporuji dvoustátní řešení, tedy vytvoření samostatné, demokratické, svobodné a především životaschopné Palestiny, která by žila v sousedském míru vedle Izraele se zabezpečenými hranicemi z roku 1967. Ovšem v poslední době pokračující politika současné izraelské vlády stále více a více zpochybňuje právě tu budoucí životaschopnost nezávislé Palestiny. Izrael tím nutí mezinárodní společenství začít přemýšlet i o jiném řešení, tedy o jednom státu, v němž by Izraelci i Palestinci měli zaručená stejná práva. Takový stát by ovšem musel být nejen demokratický a tolerantní, ale nemohl by dávat přednost jednomu náboženství před druhým. Domnívám se, že takovéto řešení by pro Izraelce znamenalo nutnost změny, která by byla nesrovnatelně větší než tolerance samostatné, ale životaschopné Palestiny na svých hranicích.
Chápu, že v české zahraniční politice je zakotven nadstandardní vztah se Slovenskem. Nechápu, ale proč bychom podobný nadstandardní vztah měli – jako jediný evropský stát – nabízet i Izraeli. Měli bychom žádat novou českou vládu, aby upustila od společných jednání s izraelskou vládou a zaujala k tamější situaci postoj srovnatelný s postojem celé Evropské unie.
Jsem rád, že premiér Andrej Babiš odmítl následovat prezidenta USA Donalda Trumpa, který ohlásil připravenost USA přesunout svou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma v rozporu s mezinárodním právem a statutem Jeruzaléma. Vláda by měla uznat, že po dokončení (!!) mírového procesu by se západní Jeruzalém měl stát hlavním městem Izraele a východní Jeruzalém hlavním městem Palestiny, a to za dohledu OSN.
V této chvíli je však nejaktuálnější zastavit zabíjení lidí, zvláště dětí. I tomu by měla přispět česká diplomacie.
Izraelští jestřábi si přejí okupaci na věčné časy a vojensky prosazovanou situaci, která připomíná jihoafrický apartheid let minulých. Ale i v Izraeli jsou síly, které chtějí mír, konec diskriminace a konec okupace. Jejich hlas ale není slyšet v našich médiích. Velmi vám děkuji, že jste dnes přišli a že máte stále energii prosazovat ukončení okupace Palestiny a spravedlivé mírové uspořádání. Nevzdávejme se! Je třeba dát míru šanci!
Jan Kavan – bývalý ministr zahraničí ČR a předseda president Valného shromáždění OSN svou politickou angažovanost započal jako vůdčí osobnost studentského hnutí během Pražského jara 1968.
