11. ledna 2018 | Tomáš Tožička
Sešli jsme se zde u příležitosti zatčení Ahed Tamimi. To, že Izrael zavírá děti občanských aktivistů jej dnes řadí mezi nejkrvavější diktatury 21. století. Je ostudou, že v České republice nezaznělo žádné oficiální prohlášení, které by se proti tomu postavilo.
Když se podíváme na to, co se děje v Izraeli: 50 let okupace, 50 let militarizace, 50 let podpory státního terorismu, to samozřejmě musí zanechat obrovské následky na lidech, kteří tam žijí. To, že mladí lidé, mladí Izraelci jsou potom schopni bez skrupulí střílet, zabíjet a vraždit, to je zkušenost, kterou máme my z Evropy, kterou jsme zažili, jak to stále opakujeme na příkladu našich sousedů na Západě.
I u nás, když jsme spolupracovali se zločinným režimem nebo když někteří z nás spolupracovali s minulým režimem, najednou jsme ale potom zjistili, že ti lidé jsou vlastně normální.
Ale to prostředí, ve kterém žijí, to, co je determinuje, ten státní terorismus podporovaný zločinnými politiky, to vede k rozdělení, které tam je. Můžeme to chápat, ale nikdy to nemůžeme omlouvat. Tito lidé nesou odpovědnost, protože každý z nás se může rozhodovat a musí si tyto věci uvědomovat. Je právě ale třeba si uvědomit, že žijeme v daném kontextu.
Například právě v České republice žijeme v kontextu, kdy naše vláda zmíněný militarismus, násilí a organizovaný státní terorismus dlouhodobě podporuje místo toho, aby se proti němu stavěla. To neznamená jenom bojkot. To znamená, že budeme jednat tak, aby došlo k nějaké nápravě. Dnes se nás zde sešlo málo, ale o to je to důležitější, protože i u nás vidíme nárůst xenofobie a nenávisti. I my si musíme dávat pozor, abychom se nedostali do situace, kdy někteří z nás nebo většina bude tolerovat násilí, které se děje kolem nás. A proto musíme být solidární s těmi, kteří násilím trpí. Je jedno, jestli jsou to děti, ženy nebo muži.
Násilí nesmíme tolerovat, stejně jako nesmíme tolerovat žádnou nespravedlnost. Protože, jak říkal Martin Luther King: „Nespravedlnost kdekoli, znamená nespravedlnost všude.“
