Přinášíme podnětný rozhovor na aktuální téma, které se sice nezabývá přímo Palestinou, má však vliv na vnímání palestinské otázky i Palestinců v České republice. Dále doporučujeme nedávno vydanou knihu Bronislava Ostřanského “Atlas muslimských strašáků aneb Vybrané kapitoly z ‚mediálního islámu‘” (viz odkaz dole) a videozáznam z jejího pražského křtu, kde byl přítomen i významný český arabista a islamolog profesor Kropáček (viz odkaz dole).
10. ledna 2015 | Petr Zídek, Lidové noviny – Orientace
Islám je slučitelný s našimi hodnotami
S orientalistou Bronislavem Ostřanským o nebezpečích, která přináší radikální islám, české islamofobii a důsledcích vražedných útoků v Paříži
Rozhovor s Bronislavem Ostřanským začal vznikat jako reakce na vyjádření Tomia Okamury, aby Češi chodili k mešitám venčit psy a prasata. Mezitím došlo k tragickým událostem ve Francii, které budou pro islamofoby jen dalším dokladem, že s muslimy se v míru žít nedá. Jak těmto náladám čelit?
LN: Ohrožuje nás islám?
Ohrožují nás některé výklady islámu. Jsou v něm určité tendence, které vyrůstají z velmi tvrdého a nesnášenlivého výkladu salafíje, což je snaha o jistý návrat do časů proroka Muhammada. Čili v tom může být nebezpečí.
LN: Jaké množství muslimů tyto radikální výklady islámu ovlivňují?
Je to minoritní směr. Například v Německu se k němu ze čtyř a půl milionů muslimů hlásí několik tisíc osob. Stejně minoritní je i v muslimských zemích. Zároveň ale rychle posiluje, protože má silnou podporu některých států, pro které je oficiální ideologií, zejména Saúdské Arábie. V Evropě se diskutuje o dvou možných směrech vývoje islámu. „Euroislám“ je spojen s představou, že muslimové budou bez problémů existovat v rámci stávajících legislativních prostorů, a „ghettoislám“ naopak počítá s tím, že muslimové budou bez ohledu na okolní prostředí prosazovat svá vlastní pravidla a vyhýbat se tomu, co se, jak sami příznivci tohoto směru říkají, příčí Bohu. Tak by měly vznikat určité paralelní společenské struktury.
LN: Když pomineme tyto radikální interpretace, je islám slučitelný s evropskými hodnotami?
Jsem o tom přesvědčen. Častý argument odpůrců islámu říká, že „euroislám“ je taková zbožná myšlenka v hlavách intelektuálů a muslimských elit. To si nemyslím. Třeba v současné České republice může muslim bez problémů naplňovat všechny požadavky svého náboženství, aniž by se dostal do rozporu se zákony. Hodně se psalo např. o Komisi pro rodinu, která měla vzniknout při pražské mešitě na Černém Mostě, v níž odpůrci islámu viděli pokus zavádět u nás nějaký paralelní šariatský systém. Ve skutečnosti se jednalo o institut, který měl muslimům poradit, jak se chovat v našem právním řádu a zároveň vyhovět požadavkům islámu.
LN: Co třeba postavení ženy? Jde tu korán sloučit s rovnoprávností?
Myslím, že ano. Stále tu řešíme problémy utlačovaných muslimek, ale těch se většinou nikdo neptá, zda se cítí utlačované. Ono to sice zní absurdně, ale pro řadu vzdělaných muslimek je šátek právě znakem jejich emancipace. Říkají, že díky šátku mohou být vnímány jako kolegyně či spolupracovnice, nikoli jako sexuální objekt. Feministky v muslimském světě, kterých opravdu není mnoho, většinou nevycházejí ze západních tradic, ale snaží se o nějakou reinterpretaci koránu.
LN: Podívejme se na to ještě trochu obecněji. Dá se vůbec sloučit západní sekulární společnost, v níž je víra čistě privátní, a navíc i menšinová záležitost, s minoritním společenstvím, které veškeré své chování odvozuje od knihy, která ostatním přijde bezvýznamná, zlá nebo směšná?
Takové soužití vyvolává a jistě bude vyvolávat konflikty. Pro sekulárního člověka je velmi obtížné pochopit jednání a motivaci někoho, kdo se řídí pravidly, která podle něj nemají původ v tomto světě.
LN: Má integrace muslimů do západoevropské společnosti úspěch?
Existují sociologická šetření, která ukazují, že mladší generace jsou paradoxně mnohem náboženštější a rigidnější než ty starší. Původní předpoklad, že další a další generace budou stále více integrovány do většinové společnosti, se mnohde nenaplnil, což se odráží mimo jiné v množství evropských rekrutů tzv. Islámského státu nebo v řadě kriminálních aktů po celé západní Evropě. Situace se přitom liší nejen stát od státu, ale i napříč jednotlivými zeměmi. O tragických důsledcích selhání integrace se dovídáme prakticky každý týden ve zprávách, o těch pozitivních příkladech se nemluví, což ale neznamená, že neexistují.
LN: Do jaké míry je integrace muslimů spíše sociální než náboženský problém?
Myslím, že naprostá většina problémů nevyplývá z náboženství, ale jsou sociální. Pokud se bude chtít do naší společnosti integrovat muslim nebo křesťan ze Sarajeva, tak jim to půjde oběma podobně dobře, protože nám jsou jazykově a kulturně blízcí. Ty duchovní rozdíly mezi nimi jsou dost irelevantní. Naopak pokud vezmeme takového křesťana a muslima ze Súdánu, tak oba budou mít velké problémy, které však budou ovlivněny spíše etnickou a kulturní odlišností než náboženstvím. Takže když jeden politik nedávno navrhoval, aby se při přijímání uprchlíků bral ohled na jejich náboženskou příslušnost, tak to považuji za naprostou zvrácenost. Představa, že se do naší společnosti lépe integruje syrský křesťan než syrský muslim, je úplně absurdní. V Česku žije spousta Syřanů, muslimů i křesťanů, kteří se dokázali bez problémů integrovat.
LN: Minulý rok ukázal, že česká islamofobie je na vzestupu. To téma bylo poprvé široce použito při agitaci pravicovými a populistickými politickými silami. Kde se ale bere, když tu skoro žádní muslimové nejsou?
Východisko je dvojí. Za prvé současné události na Blízkém východě. Když se řekne islám a muslim, tak si to lidé automaticky spojí se všemi těmi bezprecedentními zvěrstvy, které se dějí. Druhé východisko vidím v tom, že islám je zástupný problém. Skoro ve všem se dá zjednodušeně postavit jako antiteze Západu. Zatímco my jsme racionální, tak oni jsou barbaři. Zatímco my máme rovnoprávnost, oni diskriminují ženy i další minority. A tak dále. Zároveň o islámu nikdo nic moc neví, takže ho každý může deformovat podle svého. Hlavně v internetových diskusích se na to nabaluje amalgám dalších věcí: multikulturalismus, politická korektnost, budoucnost Evropy…
LN: Takže určitý komplex fobií.
Pro mnoho lidí je to východisko k mnohem širším úvahám. Když se podíváme třeba na facebookovou stránku „Islám v ČR nechceme“, která má na sto tisíc příznivců, tak tam se dokola opakuje několik témat. Za prvé násilí, které umožňuje cítit rozhořčení nad tím, jací jsou „ti muslimáci“ barbaři. Za druhé sexualita. Je pozoruhodné, že někteří lidé, kteří toho o islámu zase tak moc nevědí, znají úplně detailně hadísy (záznamy o výrocích, činech a postojích proroka Muhamada – pozn. red.) věnované Prorokovým názorům na sexualitu i poukazům na jeho sexuální život. No a třetí věc jsou nejrůznější konspirační teorie o islamizaci Evropy. „Odhalují“ se tu různé „multi-kulti mafie“, každý, kdo se o islámu vyjádří pozitivně, se stává terčem kampaně.
LN: Na rozdíl od protiromských nálad se ale islamofobie nemůže vybít na nějakém konkrétním místě, protože takové u nás neexistuje.
Drtivá většina protiislámských aktivistů, kteří se vyrojili zejména na internetu, se vybíjí na nějakém abstraktním muslimovi s velkým M. Zatímco třeba ve Francii jde o konflikt s nějakým konkrétním potížistou někde na předměstí.
LN: Jde tedy o jakousi islámskou verzi antisemitismu bez Židů, o kterém se hovoří třeba v souvislosti s dnešními Poláky?
V zemích, kde jsou problémy s muslimy skutečně velké, je podle nedávného sociologického šetření míra islamofobie nižší než u nás. Jedna tuniská kolegyně rozlišuje islamofobii na kognitivní a emotivní. Myslím, že v Česku dominuje právě ta emotivní složka. Lidé si své obavy projektují do stereotypního muslima s velkým M, který má vousy, přestože většina muslimů vousy nenosí, žije v mnohoženství, přestože drtivá většina muslimů má jen jednu ženu, a tak dále. Z reality muslimského světa si pak ti lidé vždy vyberou nějakou jednotlivost a na té se snaží ukázat, jak je špatný a zavrženíhodný. Což je strašně snadné, protože v muslimském světě je skutečně strašně moc zlého. Pokud bude někdo hledat nějaký exces, tak ho tam vždy najde.
LN: Nejde v českém prostředí o opakování kulturního boje 19. a počátku 20. století proti katolické církvi?
Mně to spíše vyvolává asociace s rétorikou protižidovských plátků před druhou světovou válkou. Zvráceného pejzatce nahradil zvrhlý bradatec. Oba mají mnoho společného, například neuznávají zákony společnosti, ale jen své vlastní, mají v sobě inherentní zlo.
LN: Nepodporují u nás vyhrocování islamofobie i některé státní složky, například v dubnu minulého roku onou páteční razií v mešitě?
Nemám informace, kterými disponuje policie, takže se k té razii nemohu vyjadřovat. Ztotožnil bych se ale s vyjádřením platformy „Společný hlas“, což je neformální sdružení muslimů, křesťanů a židů, které inicioval religionista Zdeněk Vojtíšek. Ta vůbec nekritizuje ten zásah, ale mlčení, která pak nastalo a nahrává mnoha spekulacím.
LN: Policie při té příležitosti zabavila české vydání knihy Základy tauhídu od Bilala Philipse. Ta kniha je ovšem spíše komická než extremistická a žádné výzvy k násilí v ní nejsou.
Ta kniha je podle mého špatná volba. Jde o nesnášenlivou a rigidní interpretaci islámu, která je polemická s jinými výklady. Autor má navíc velmi špatnou pověst. Na druhé straně ale nesouhlasím s tím, co policie o knize tvrdí. Jistě jsou v knize pasáže, které se dají nějakým fanatikem zneužít, ale kdybychom takto postupovali ke každému zneužitelnému tvrzení, tak bychom museli zabavit každou druhou knihu. Navíc ta kniha byla dva roky v normální distribuci, já jsem ji běžně používal v rámci výuky.
LN: Součástí islamofobie jsou nejrůznější spiklenecké teorie, jak jsme o tom již mluvili. Není ale v jejich základě skutečná strategie islámu, který usiluje o ovládnutí celého světa?
Saúdové tímto směrem jistě uvažují a dělají vše pro to, aby své pojetí islámu rozšířili co nejvíce, a to nejen v nemuslimských, ale i v muslimských zemích. Jejich úspěch můžeme vidět třeba v Egyptě, kde dnes potkáme mnohem více zahalených žen než před deseti lety. To tedy není spiklenecká teorie. Islám je misijní náboženství.
LN: Jedním ze strašáků spojovaných s islámem je vyšší porodnost muslimských přistěhovalců než domorodců. Mohli by tímto způsobem za několik generací ovládnout Evropu?
Je nutné počítat s tím, že v dalších generacích porodnost u muslimů v Evropě výrazně klesá. Mladí muslimové jsou často mnohem zbožnější než jejich otcové a dědové, ale paradoxně nemají sami tolik dětí.
LN: Středeční masová politická vražda ve Francii, která směřovala proti jedné ze základních evropských svobod, nepochybně vyvolá další obavy, zda je možné s muslimy žít v míru v jednom státě. Není to ostatně jeden z cílů pachatelů podobných zvěrstev? A jak tomu čelit?
Ano, podobné tragédie jistě vyvolávají obavy i nenávist, které se zpravidla obrátí proti všem muslimům, takže i ti, kdo se s radikály nechtějí identifikovat a upřímně je odsuzují, se stávají v jistém smyslu jejich rukojmími. Je to začarovaný kruh; eskalace násilí ze strany muslimských radikálů vyvolává odpor vůči islámu, který zase do náručí radikálů nahání i ty, kteří by jinak usilovali o přátelské soužití s nemuslimy. Asi jediný způsob, jak tomu čelit, je přistupovat k muslimům selektivně. Přemýšlet a rozlišovat, na podanou ruku odpovědět vstřícností a na výlevy džihádismu tvrdostí. Hovoříme-li o Francii, možná neuškodí závěrem ocitovat názor renomovaného francouzského znalce islámu Gillese Kepela, který napsal, že „proti tomuto nebezpečí není jiné obrany nežli dělat vše pro plnou demokratickou účast mladých lidí muslimského původu na občanském životě, který by zároveň napomohla sociálnímu vzestupu těchto jedinců a zrodu nových elit z muslimských vrstev.“
Bronislav Ostřanský — Vystudoval obory arabistika a dějiny a kultura islámských zemí na FF UK. Žil v Damašku a v Káhiře, kde studoval na Káhirské univerzitě a působil jako lektor češtiny na Univerzitě Ajn Šams. Od roku 2004 pracuje v Orientálním ústavu AV, kde se věnuje islámu a zejména pak jeho mystické dimenzi (súfismus). Naposled vydal Atlas muslimských strašáků (Academia).
Křest knihy v rámci festivalu Půlměsíc nad Prahou
Úvod profesor Kropáček: cca 3:35 — 38:31
Další související odkazy:
