19. července 2014 | Britské listy
Je nebetyčně tristní a tragikomické pozorovat, jak v českých médiích a na sociálních sítích vypukla další fáze informační války ukrajinsko-ruského konfliktu se sestřelem malajského civilního letu s 298 lidmi na palubě. Kdo byl možným pachatelem tohoto zločinu? Vypadá to, že řada lidí má jasno, většinou však podle toho, které straně konfliktu straní.
Mezitím vypukla druhá fáze izraelské „obranné“ operace proti Gaze v podobě pozemní invaze do pásma a počet obětí mezi Palestinci rapidně narůstá (100 Palestinců usmrcených při pozemní invazi izraelskou armádou během 48 hodin podle agentury Ma’an). Přestože je dobře známo, kdo je v tomto případě agresorem, 335 palestinských obětí (sobota odpoledne 12. den operace „Ochranná hrana“), včetně 77 dětí , z nichž některé Izrael zabíjí úmyslně, prostě na oprávněné pobouření proti Izraeli v české kotlině nestačí. Mezitím šest nositelů Nobelovy ceny a desítky dalších významných osobností v prohlášení publikovaném 19. července na stránkách Guardianu apelují na OSN a světové vlády, aby kvůli „nelidské a nelegální vojenské agresi proti uvězněnému palestinskému obyvatelstvu“ bylo na Izrael uvaleno zbrojní embargo. Izraelské letectvo v Gaze dokonce shazuje bomby i na hřbitovy a jak jeden z místních obyvatel cynicky odtušil: „Izrael zabíjí i mrtvé.“
Na izraelské straně jsou hlášeny dvě civilní oběti. Nejnověji jde o 32letého muže, který se svou rodinou žil v beduínské komunitě v Negevu, kde izraelské orgány příliš nedbají na bezpečnost těchto svých občanů, neboť izraelští beduíni jsou podobně jako izraelští Palestinci občané druhé kategorie.
Nicméně Izrael vojenskou ofenzivou volky nevolky může posilovat popularitu Hamásu, kterého dle oficiálního postoje míní z Gazy vykořenit. Podle některých expertů dosáhne ale pravého opaku: vojenský útok ještě více zradikalizuje Palestince a Hamás posílí. Přestože je Hamás kvůli geopolitickým změnám v regionu de facto bez spojenců, je stále schopen izraelské armádě čelit. O nemožnosti vyřešit politický konflikt vojenskou cestou píše v těchto dnech třeba specialista na Střední východ Juan Cole.
O víkendu zaplavily ulice evropských měst včetně Paříže a Londýna tisíce demonstrantů, kteří protestují proti izraelské agresi a vyjadřují solidaritu s uvězněnými Palestinci v Gaze. Vše došlo tak daleko (někteří z demonstrujících minulý víkend zaútočili na synagogy), že francouzské úřady v několika městech zakázaly pořádat propalestinské demonstrace.
Sestřelení malajského letadla, doufejme, nebylo účelem, maximálně skutečně tragickým omylem. Osobně nevidím žádný motiv Moskvy ani ruských separatistů, kteří společně s obyčejnými civilisty dostávají na frak od ukrajinské armády, proč by ten letoun sestřelovali. Navíc separatisté k tomu snad ani nemají vojenské vybavení. Pokud by za tímto zločinem stála Moskva a její 5. kolona, šlo by podle mého mínění o tragický omyl a nikoliv záměr sestřelit civilní letadlo. Co by z toho měli? Ukrajinská armáda by na této tragédii mohla spíše vydělat, kdyby se jí podařilo svést vinu na Rusko a legitimizovat „protiteroristické operace“ na východě země.
Na rozdíl od cílených izraelských útoků na malé děti, nemocnice, geriatrické zařízení, vyvražďování celých rodin, možného nasazení neznámých otravných plynů při pozemní invazi a testování nových sofistikovaných „US made“ zbraní, v tomto případě prozatím neznáme viníka.
Bude-li však za pachatele s konečnou platností a pod tíhou důkazů označen oficiální nepřítel, tedy Rusko a separatisté, očekávejme otevření pekelných bran, zatímco izraelská armáda bude nadále beztrestně masakrovat bezejmenné lidské bytosti. Perverzní svět.
