16. července 2014 | Český rozhlas
Jeden zabitý Izraelec a více než dvě stě mrtvých Palestinců. Taková byla k dnešnímu dopoledni bilance nejnovějšího konfliktu mezi židovským státem a arabskými ozbrojenci v Gaze.
Opakuje se paradox ze všech podobných mikroválek posledních let. Zatímco Arabové jsou obviňováni, že chtějí zabít co nejvíce obyvatel židovského státu a jejich útoky mají obvykle jen několik obětí, Izraelci za stejnou dobu zabíjejí na arabské straně mnohonásobně – někdy i stonásobně – více lidí, včetně civilistů, ačkoli Izrael tvrdí, že žádné civilisty zabíjet nechce.
Jenže i při současném bombardování Gazy tvoří podle OSN většinu obětí právě civilisté – zhruba tři čtvrtiny.
Hluk raket dopadajících na Izrael a letecké munice devastující Gazu přehlušil obnovené varování palestinského prezidenta Abbáse, že bude usilovat o připojení k Mezinárodnímu trestnímu soudu (ICC). Palestinci si od něj slibují, že se bude zabývat předpokládanými válečnými zločiny Izraelců, takže Izrael dělá na diplomatické scéně vše pro to, aby Palestincům jejich přijetí do ICC zmařil.
Jenže věc má i druhou stranu a můžeme se s podivem ptát, proč s ní Izraelci neoperují. Připojení dnes zatím jen formálního Palestinského státu k Mezinárodnímu trestnímu soudu by totiž otevřelo dveře také k postihování předpokládaných válečných zločinů Palestinců.
Místo paušalizující kritiky a plošného trestání statisíců lidí by Izrael mohl nechat vyšetřit jak odpalování raket na izraelská města, tak i údajné záměrně používání lidských štítů v Gaze. A Palestinci by se soudu museli podrobit.
Takže proč Izrael nepodporuje palestinské snahy o vstup do ICC? Možná si Izraelci nejsou jistí, že by jim tam prošly takové věci, jako jsou nynější nálety na soukromé domy činitelů Hamásu a Islámského džihádu, při kterých židovský stát zabil už desítky civilistů.
Můžeme se totiž ptát, zda je nebo není válečným zločinem takový záměrný útok na civilní dům jen kvůli tomu, kdo ho vlastní? Tak jako nás šokuje, když na civilní domy v Izraeli útočí palestinští radikálové a argumentují, že přeci všichni Izraelci dříve nebo později budou v armádě, takže se nemohou schovávat za status civilistů.
Před ICC by samozřejmě došel na přetřes i fakt, že řada vojenských objektů Hamásu je v civilních oblastech, takže sami Palestinci ohrožují své vlastní lidi včetně žen a dětí. Bylo by přeci skvělé, kdyby tento argument zazněl z úst renomovaných nezávislých soudců, a ne jen izraelských politiků a proizraelských lobbistů ve světě. I to má ale svá úskalí.
Před časem v izraelském tisku proběhla zajímavá debata na téma umístění ministerstva obrany a generálního štábu přímo uprostřed miliónové aglomerace Tel Avivu. Takže jen pár desítek metrů od místa, kde generálové i v tuto chvíli plánují bombardování Gazy, sedí stovky Izraelců v restauracích a barech nově otevřené pěší zóny.
Někteří izraelští právní experti se domnívají, že Izrael takto ohrožuje své civilisty – a podotýkají, že pokud by se nějaká nepřátelská země nebo organizace rozhodla na generální štáb zaútočit a zahynuli by při tom i civilisté, nejspíš by to z hlediska mezinárodního válečného práva bylo v pořádku. Právě kvůli tomu, kam židovský stát velení své armády umístil.
Zkrátka situace je daleko složitější, než vůdci znesvářených stran konfliktu veřejně říkají a než se zdá při čtení často zavádějících zpráv, komentářů a internetových diskusí pod nimi. Přesto by si připojení Palestinců k Mezinárodnímu trestnímu soudu neměl nikdo přát více než Izrael.
Jak před lety řekl tehdejší ministr obrany Ehud Barak, židovský stát má nejmorálnější armádu na světě – tak se přeci nemá čeho bát, a Palestinci se v Haagu napíchnou na své vlastní vidle. Nebo je to opravdu trošku jinak?
