6. prosince 2013 | Adri Nieuwhof, The Electronic Intifada
Ve věku 95 let zemřel v Johannesburgu lídr Afrického národního kongresu (African National Congress, ANC), bojovník za svobodu, státník a nositel Nobelovy ceny míru Nelson Mandela.
Jeho památka nás učí univerzální lásce ke svobodě a k lidským právům.
Poté, co byl v r. 1948 vyhlášen apartheid státní politikou Jižní Afriky, Mandela a další představitelé Mládežnické ligy Afrického národního kongresu přesvědčovali Kongres, aby dlouhodobý dialog, který se snažil vést, doplnil o radikálnější taktiku stávek, bojkotu a odporu.
Na masový nenásilný odpor odpověděl apartheidní režim zavíráním jeho vůdců a přijímáním nových opatření k eliminaci veřejných nepokojů.
Zlomový okamžik nastal 21. března 1960 v Sharpeville, kdy policie zahájila střelbu do neozbrojeného nenásilného shromáždění, protestujícího proti nejvíce nenáviděným zákonům, přičemž zabila 69 a zranila 186 lidí.
Byla zakázána osvobozenecká hnutí jako Africký národní kongres a Panafrický kongres a tisíce aktivistů bylo uvězněno. Mandela se ukryl do podzemí a začal propagovat vytvoření ozbrojeného křídla ANC, které bylo později založeno pod jménem Kopí národa (Umhonto we Sizwe, MK).
Hlavními terči se pro MK staly symboly represivního režimu. První sabotážní útok byl veden proti vládním zařízením 16. prosince 1961. Ve své autobiografii Dlouhá cesta za svobodou (Long Walk to Freedom) se Mandela ohlíží zpět: „Když je člověku odepřeno právo na život, ve který věří, nezbývá mu, než se stát psancem.“
Po sérií útoků bylo Kopí národa označeno Jižní Afrikou a USA za „teroristickou“ organizaci a v obou zemích zakázáno. Organizace však existovala až do r. 1994, kdy se po demokratických volbách integrovala do ozbrojených sil Jižní Afriky.
Ještě včera mne nazývali teroristou
V r. 1963 byl Mandela souzen pro svou účast v protiapartheidním hnutí ve známém Rivonianském procesu (podle základny Kopí národa ve městě Rivonia – pozn. překl.). Společně se svými druhy byl odsouzen v r. 1964 k doživotnímu žaláři.
V obhajovací řeči, v den, kdy byl odeslán do věznice na Robben Island vyjádřil Mandela svou hlubokou oddanost svobodě, demokracii a rovnosti: „Během svého života jsem byl oddán zápasu afrického lidu. Bojoval jsem proti bílé nadřazenosti stejně jako proti nadřazenosti černé. Usiloval jsem o ideál demokratické a svobodné společnosti, ve které mohou žít všichni společně v harmonii a v rovnosti. Jsou to ideje, ve které věřím a kterých se snažím dosáhnout. A pokud to bude nutné, za které jsem připraven zemřít.“
Prvních osmnáct let žaláře strávil Nelson Mandela na Robbensově ostrově ve vápenných lomech. V r. 1982 byl přemístěn do věznice Pollsmoor v Kapském městě, kde byl držen až do svého propuštění v r. 1990. O čtyři roky později vyšel vítězně z demokratických voleb jako nový prezident Jihoafrické republiky. Apartheid padl.
V rozhovoru s Larry Kingem 16. května 2000 se Mandela svěřil: „Ještě včera mne nazývali teroristou. Ale když jsem vyšel z vězení, objímali mne i mí původní nepřátelé. To říkám vždy těm, kteří považují bojovníky za svobodu své vlasti za teroristy.“
Údajně až v červenci 2000 vyškrtly USA Nelsona Mandelu a ACN ze svého seznamu teroristických subjektů.
Vytrvalost
Mandelova vytrvalost v dosažení svobody je příkladem vědomí, že osvobození je výsledkem masového kolektivního úsilí. Když lidé vyzdvihovali jeho roli při svržení apartheidu, odkazoval Mandela ke všem lidem, kteří se přidali k boji.
Mandelova oddanost lidským právům neznala hranic. Jeho boj neskončil svržením jihoafrického apartheidu: „K dosažení svobody nestačí svrhnout něčí okovy, ale usilovat o respekt a zlepšení svobody druhých,“ říká v knize Dlouhá cesta za svobodou.
Mandela zcela jasně vyjádřil svou podporu palestinskému boji na Mezinárodním dni solidarity s palestinským lidem v r. 1997, když řekl: „Víme moc dobře, že naše svoboda není úplná bez svobody Palestinců“ (viz “Address by President Nelson Mandela at the International Day of Solidarity with the Palestinian People,” web ANC).
Mandelovo dědictví tak může povzbudit palestinský lid v tom, že nespravedlnost netrvá věčně. Tak jako skončil apartheid v Jižní Africe, tak skočí i v Palestině.
„Vypadá to vždy jako nemožné, dokud se to nestane.“
Hamba kahle Madiba. Odpočívej v pokoji, Nelsone Mandelo.
Adri Nieuwhof je lidskoprávní advokátka ze Švýcarska, která jako členka Hollandovy komise pro Jižní Afriku pomáhala v letech 1978-1991 s politickou a hmotnou podporou osvobozeneckému boji ACN
Z The Electronic Intifada přeložil Zdeněk Jehlička
