21. listopadu 2012 | Blisty
Dopis Iniciativy za spravedlivý mír na Blízkém východě adresovaný premiéru Nečasovi
Carlos Latuff: Izraelský mírový plán
Vzhledem k Vašim výrokům hovořícím o právu Izraele na sebeobranu bez uvedení širšího kontextu jsme se rozhodli Vám předložit fakta, s nimiž jste se možná ještě neměl možnost seznámit.
Obyvatelé Gazy žijí již šest let pod devastující blokádou. Podle řady zpráv OSN blokáda v Gaze způsobila humanitární katastrofu, jednání izraelské vlády a armády jsou navíc často v rozporu s rezolucemi vydanými touto organizací a mezinárodním právem.
Izrael kontroluje hranice Gazy, rozhoduje přitom o pohybu veškerého zboží a osob z a do Gazy. Kolem Gazy vybudoval zeď, která toto území změnila doslova v největší vězení pod širým nebem. Kromě toho uplatňuje kontrolu i nad vzdušným prostorem a pobřežními vodami Gazy, kde neúnosně omezuje možnosti rybolovu, jenž zůstává jednou z mála možností Palestinců k zajištění obživy. Izraelští vojáci často zaměřují svou střelbu na palestinské rybáře, farmáře, ale i děti v ulicích Gazy. Od konce operace Lité olovo do září 2012 izraelská armáda v Gaze zastřelila 271 Palestinců. Tuto statistiku potvrzuje i izraelská lidskoprávní organizace B’Tselem.
Kritické hlasy se stále častěji ozývají i uvnitř izraelské společnosti, mimo jiné z řad bývalých i současných vojáků. Například bývalý kapitán izraelských vzdušných sil, Yonatan Shapira, v rozhovoru pro BBC označil agresi ze strany Izraele za válečný zločin. Shapira dále uvedl, že izraelská armáda se k Palestincům chová jako ke zvířatům, uvězněným v obrovském vězení, a toto je výsledek. Není pak divu, že se brání. “Nelze zabít jejich touhu po svobodě.”
Podobné informace však média občanům této země nezprostředkovávají. Ti se pak ve snaze o nalezení vyváženého zpravodajství musí spolehnout na jiné zdroje, včetně těch izraelských, amerických nebo britských.
Přestože mezinárodní právo považuje Gazu (spolu s Východním Jeruzalémem a Západním břehem Jordánu) za okupovanou oblast a přiznává tak jejím obyvatelům právo na obranu, není pravdou, že poslední střety byly vyprovokovány raketami, jimiž Hamás a další palestinské politické frakce ostřelují Izrael. Útok ze strany Izraele přišel v době, kdy probíhaly rozhovory o příměří a eskaloval 14. listopadu, kdy izraelská armáda mimosoudně popravila Ahmeda Džabárího, vysokého představitele Hamásu. Ten se v posledních letech aktivně angažoval v mírových rozhovorech vedených Egyptem.
Tento útok tak nevyhnutelně vyprovokoval reakci hnutí Hamás a dalších palestinských skupin, jíž Izrael obratem ospravedlňuje současnou devastující vojenskou operaci. Ta si doposud vyžádala na 120 obětí a 900 zraněných, z nichž velkou část tvoří civilisté včetně žen, starců a dětí.
Izrael tímto opakuje strategii, která předcházela jeho poslední rozsáhlé vojenské operaci na území Gazy z přelomu let 2008 a 2009. I tehdejší útok byl zahájen v době, kdy platilo příměří, sjednané v červnu 2008. To mělo ukončit blokádu Gazy i vojenské operace jak na území Gazy, tak na Západním břehu. Na hnutí Hamás na oplátku kladlo požadavek zastavení střelby raket na jih Izraele. Byl to sám mluvčí izraelské vlády, Mark Regev, který potvrdil, že Hamás tato ujednání dodržel. Tehdejší příměří tedy stejně jako při současném útoku porušil Izrael, když 4. listopadu 2008 podnikl v Gaze vojenskou operaci a zabil 7 členů Hamásu. Reakcí byly samozřejmě rakety vypálené z Gazy. Ty, přestože si nevyžádaly žádné oběti na životech na izraelské straně, se podobně jako dnes staly záminkou k zahájení dlouho připravované operace Lité olovo.
Během této operace se terčem útoků kromě obytných domů staly i budovy OSN, školy, mešity, ambulance, nemocnice a vozy humanitárních organizací. Pozemní operace a neustávající bombardování navíc bránily přístupu sanitek a zdravotnického personálu ke zraněným a traumatizovaným civilistům.
Jedním z argumentů Izraele, ospravedlňujícím vysoký počet civilních obětí bylo, že se představitelé Hamásu schovávají za civilisty. Mise OSN, která vyšetřovala válečné zločiny v Gaze na obou stranách, však ve své zprávě uvedla, že to byli vojáci izraelské armády, kteří se dopustili používání civilistů (a to včetně nezletilých) jako živých štítů.
Před několika dny jsme se stali svědky cílených útoků izraelské armády na novináře. V budovách, které se staly terčem bombardování sídlily stanice jako jsou britská Sky News, německá ARD, saúdská Al Arabiya nebo ruská Russia Today. Tři novináři byli zabiti. Kameramana Al Quds TV, Khadera al-Zahhary při útoku přišel o nohu a osm dalších novinářů bylo zraněno.
V reakci na bombardování sídla novinářů uvedla mluvčí izraelské armády Avital Leibovitch v rozhovoru pro BBC: “Samozřejmě jsme věděli, že v budově jsou novináři, proto jsme neútočili na další podlaží. Ale moje rada novinářům, kteří navštíví Gazu je, aby se v zájmu vlastní bezpečnosti drželi dál od jakékoli pozice Hamásu.” Ani takové ospravedlnění nemění nic na faktu, že cílené útoky na novináře představují podle Ženevských konvencí válečný zločin.
Okupace palestinských území neustává ani na Západním břehu Jordánu a ve Východním Jeruzalémě, kde pokračuje zábor palestinské půdy, výstavba nelegálních osad, demolice palestinských domovů, zatýkání a věznění politických odpůrců režimu. Od počátku současného útoku na Gazu zde následkem střelby ze strany izraelské armády zemřeli dva civilisté, Rushdi Tamimi (31) a Hamdi Alfalah (22).
Za takové situace považujeme za nutné projevit nesouhlas s Vaším postojem a postojem ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga. K dosažení spravedlivého a trvalého míru na Blízkém východě nepovede politika jednostranné a bezpodmínečné podpory Izraele, tak jak ji dlouhodobě uplatňuje Česká republika. Je k němu nutné odsoudit páchání válečných zločinů, projevit respekt vůči rovnosti lidských práv a prosadit dodržování mezinárodních úmluv. Je to i Česká republika, která by díky svým historicky dobrým vztahům s oběma stranami mohla v tomto procesu sehrát klíčovou roli. Proto Vás, jako premiéra České republiky žádáme o odsouzení současného útoku na pásmo Gazy, stejně jako jeho pokračující blokády a okupace palestinských území.
Dopis byl předán premiéru Nečasovi dne 20. listopadu při demonstraci proti útoku na Gazu pořádané v Praze.
