Orwellova povídka a ojedinělé dokumentární svědectví z izraelského útoku na Gazu
„Neumíte nic jiného než točit filmy. Jednejte pro nás! …Okupace nás zničila. Utíkáme ze svých domovů. Zničili nás střelami a bombami, letadly, zabíjí nás. Mějte s námi slitování, cizinci!“ — Žena z Gazy, leden 2009
„…odteď nebudu vinit Izrael, ale mezinárodní komunitu, protože existují zákony, které musí být uplatněny, a Izraelci tyto zákony neustále porušují, a vy neděláte nic. Nebudu nadále vinit Izrael, protože je to zbytečné. Vinu budu dávat mezinárodní komunitě.“ — Mohammad Rujailah, režisér filmu, Gaza, leden 2009
„Bojovali jsme za své životy. Byli jsme motivováni naším odhodláním a zoufalstvím, ale nikdy jsme neobrátili naše zbraně proti bezbranným civilistům. Bojovali jsme za přežití židovské komunity ve Varšavě, ale ne za území nebo národní identitu. Pro mě vyvolený národ ani země zaslíbená neexistují.“ — Marek Edelman, jeden z lídrů povstání ve varšavském ghettu v roce 1943. Odmítl emigrovat do Izraele.
(Všechny citace z filmu Střílení na slona)
Ve kterém útoku střílí vojáci na sanitky a kdy je možné bez velkého poprasku zabít během 21 dnů 16 zdravotníků při výkonu služby… a celkově přes 1 400 lidí, převážně civilistů, z toho stovky dětí? Jak dlouho lze ignorovat kolektivní potrestání Gazy za to, že zde lidé v roce 2006 demokraticky zvolili Hamas? Kolik lidí musí být ještě zabito či vyhnáno ze svých domovů, ze své země, abychom byli pohnuti a začali jednat?
Film Střílení na slona je obrazovou výpovědí 21 dnů útoku na Gazu. Byl natočen aktivisty z hnutí Free Gaza a z Mezinárodního hnutí solidarity (International Solidarity Movement, ISM).
Ti byli jedni z mála, kdo se do Gazy dostali v listopadu 2008 námořním konvojem s humanitární pomocí organizovaným hnutím Free Gaza a kteří se rozhodli v Gaze zůstat a o dění informovat mezinárodní veřejnost. (Hnutí Free Gaza zorganizovalo od srpna 2008 již 9 výprav s cílem dopravit námořní cestou humanitární pomoc do Gazy a symbolicky prolomit blokádu. Pětkrát se lodím podařilo dosáhnout cíle, čtyři neúspěšné pokusy vyvrcholily útokem izraelské armády na Flotilu svobody v květnu 2010, při kterém bylo zabito 9 aktivistů.)
V prosinci 2008 zahájil Izrael ofenzívu Gazy. Za těchto pohnutých událostí vznikl i zmíněný dokument.
Natáčecí štáb tvořili španělský režisér, novinář a aktivista Alberto Arce a Palestinec Mohammad Rujailah. Ve filmu vystupují mj. britská novinářka a aktivistka Ewa Jasiewicz, kanadská aktivistka ISM Eva Barlett či Ital Vittorio Arrigoni, spolu se zdravotníky z nemocnice al Awda v uprchlickém táboře Jabalia a s dalšími lidmi z Gazy.
Film je rozdělen do kapitol: Blokáda, Zemědělství pod palbou, Operace Lité olovo, Mohammad Rujailah, Hamdanova rodina, Makeup pro mrtvé?, Svědci, Modré přilby, 2. ledna – pozemní invaze, Islámská univerzita, Marwan Hamuda – řidič sanitky, Proč?, Pod „ochranou” sanitky, Hledání důkazů, Nová Nakba, Pohřeb ve škole OSN, Mezinárodní komunita.
Scénář filmu udávala izraelská armáda, režisér byl očividně nucen improvizovat – jako při nebezpečných přesunech na místa útoků (např. když vybuchl největší sklad OSN s lékařským vybavením a s potravinami) anebo při záběrech na sténající děti a jejich rodiče (sami lékaři režiséra pobízeli, ať točí – záběry byly pro ně jedinou možností, jak dát světu o katastrofě vědět, jak se ale v průběhu filmu dozvídáme, byly snímky pro západní média „příliš šokující“ na to, aby je přijala).
Film začíná záběry na sklad UNRWA, který je v důsledku izraelské blokády do odvolání zavřen. Pokračuje cestou do tzv. nárazníkové zóny, což je území blízko izraelsko-palestinské hranice, kde jsou zemědělci dennodenně ohrožováni na životech. Následují záběry z nemocnice v prvních dnech ofenzívy, se zvlášť otřesnými záběry na umírající, zraněné a mrtvé děti.
Štáb doprovázel zdravotníky – jak v nemocnici, tak v terénu. Vidíme ostřelování zdravotníků, kteří jeli vyzvednout mrtvé tělo, jsme svědky ostřelování nemocnice. Zkoumáme důkazy použití bílého fosforu, sledujeme útěk obyvatelstva a novou katastrofu – novou Nakbu pro Palestince. Výmluvný je pohřeb ve škole OSN s neúprosnou modlitbou, ještě hrozivější je ale naprostá bezmoc a beznaděj obyvatelstva: „Každou chvíli můžeme být zabiti. Čekáme, až zemřeme. Když jdeme, jíme nebo pijeme, čekáme na smrt. Nechceme už od tohoto života nic jiného. Jen zemřít a odpočívat v pokoji.“
Dva roky po útocích je situace v Gaze stále stejná: blokáda pokračuje, nezaměstnanost se pohybuje okolo 45 %, chudoba kolem 80 %, z celkového počtu obyvatelstva 1,5 milionu je 1 milion uprchlíků. Ještě horší je situace v nárazníkových zónách, kam se kvůli nebezpečí humanitární pomoc vůbec nedostane. Goldstoneova zpráva byla Izraelem odmítnuta. Situace se nezměnila, spěje spíš k horšímu. „Gaza zůstává vězením, od kterého Izrael ztratil klíč,“ je volná citace Johna Dugarda, Zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva.
Film byl vytvořen s licencí Creative Commons, lze jej tedy volně šířit a stahovat. České titulky pořídila česká pobočka ISM. Dokument Střílení na slona měl v ČR premiéru na MFDF 2010 v Jihlavě, dále byl promítán například v pražském Světozoru. Dalším dokumentem z Gazy v češtině je například Jedna rodina z Gazy anebo Slzy Gazy či The War Around Us natočeným novináři Al Jazeery.
Název Střílení na slona byl inspirován stejnojmennou Orwellovou esejí.
S českými titulky zde: http://dotsub.com/view/656346df-69a8-487a-98e2-51fb60d2a499
Další dokumenty k “Litému olovu”
Slzy Gazy (2010) (ke stažení zde)
The War Around Us (2014) (ke stažení zde)
