15. května 2012, +972 | Max Schindler (redakčně kráceno)

Vzpomínkové akce k výročí Nakby, palestinské katastrofy z roku 1948, se zaměřily především na vyjádření podpory palestinským vězňům v izraelských věznicích. Až do pondělního večera (14.05.) drželo více než 1500 palestinských vězňů hladovku.

Téměř 1000 Palestinců a mezinárodních podporovatelů demonstrovalo před vojenským vězením Ofer blízko Ramalláhu. Byl to největší protest v ten den na Západním břehu. Protestující měli transparenty či trika s portréty dvou hladovkářů, Bilala Diaba a Thaera Halahla. Ti drželi hladovku nejdéle, neuvěřitelných 77 dnů. Oba vězni, údajní podporovatelé Hamásu a Islámského džihádu, jsou drženi v administrativní vazbě bez soudu či vznesení obvinění.

Slzný plyn střílený izraelskou armádou po demonstrantech

Dav před věznicí Ofer, ve kterém byli převážně mladí lidé, doslova bombardoval izraelské vojáky kameny z ručně vyrobených praků, házel Molotovovy koktejly a pálil pneumatiky ve snaze přiblížit se k vězení vzdálenému na 300 metrů. Izraelští vojáci stříleli po demonstrantech pogumovanými ocelovými kulkami a kanystry se slzným plynem, za vydatného stříkání smrdutou tekutinou přezdívanou „skunk“.

Bylo ošetřeno 200 demonstrantů: 130 na následky účinků slzného plynu, 70 na následky střelby ocelovými kulkami.

Demonstrace neměla žádného organizátora, strany Hamas a Fatah se oficiálně neúčastnily, i když bylo přítomno mnoho aktivistů spojených se stranou Fatah. Palestinci se spíše sešli ke spontánní demonstraci.

Ehad Khile (18), Američanopalestinec narozený v Brooklynu, uvedl, že se spolu se spolužáky z univerzity zúčastnil z kolektivní povinnosti. Ačkoli o sobě říká, že je apolitický, prohlašuje, že musí „podporovat, co naši lidé dnes dělají.“

Demonstrant hází zpět plynový granát vystřelený izraelskými vojáky

Středoškolská studentka Dahlia Hamayel se protestu zúčastnila „protože chceme dát jasně najevo, že jsme otráveni, navzdory mnoha rokům, které uplynuly…. Jsme tady, abychom vystrašili vojáky, protože vy, vy nebudete mít dobrý život, dokud nás budete okupovat,“ prohlásila.

Izraelští představitelé před několika dny vyjádřili obavy, že pokud během protestní hladovky zemře nějaký vězeň, dojde na okupovaných územích k nepokojům a masivním násilnostem.

Další vzpomínkové protesty se odehrály například v Ramalláhu na náměstí Al-Manara, kde tisíce Palestinců namačkaných na náměstí poslouchalo projevy politiků, u Ráchelina hrobu v Betlémě, ve Východním Jeruzalémě ve čtvrti Issawiya nebo ve městě Gaza v pásmu Gazy.

Palestinský mladík brutálně zbitý několika izraelskými vojáky

Během války v roce 1948 a po ní opustilo své domovy či bylo vyhnáno na 700 000 Palestinců. Bylo zničeno 400 vesnic. Izraelská vláda nedovolila Palestincům navrátit se domů a později jejich majetek zabavila. Palestinci upomínají Nakbu pravidelně každý rok dne 15. května, den po vyhlášení nezávislosti Izraele. Izraelci používají hebrejský kalendář, oslavují den nezávislosi 5. ijara, který letos vyšel na 26. dubna.

Oficiální demonstrace v den Nakby na náměstí al-Manara v Ramalláhu

Demonstrace v Ramalláhu

Demonstrace v RamalláhuOslavy v Gaze po oznámení dohody s vězni

Mladík v úkrytu při demonstraci před vězením Ofer

Více fotografií k tématu na ActiveStills.

Palestinská organizace Addameer, zabývající se právní pomocí vězňům, shrnuje podmínky uzavřené dohody a upozorňuje na nutnost dalšího monitorování situace, aby byly tyto podmínky plně dodrženy. Dle aktuálních údajů (17.05.), několik vězňů v hladovce pokračuje.

Po téměř dvou měsících protestní hladovky ukončilo na 2000 palestinských vězňů v podvečer dne 14. května svou hladovku poté, co dosáhli dohody s Izraelskou vězeňskou službou (IPS) ohledně některých klíčových požadavků. Organizace Addameer blahopřeje k výsledku, kterého dosáhlo vězeňské hnutí, a doufá, že Izrael v dobré víře uskuteční změny svých praktik. Addameer si považuje především těch vězňů, kteří drželi hladovku více než dva měsíce, čímž projevili obdivuhodnou vytrvalost v boji za svá nejzákladnější práva.

Požadavky vyhlášené kolektivní hladovkou, jež byla zahájena 17. dubna, zahrnovaly mj. ukončení zneužívání izolací z „bezpečnostních důvodů“ ze strany IPS. Tato praxe se v současné době týká 19 vězňů, z nichž někteří strávili v izolaci 10 let. Dále bylo požadováno zrušení řady represivních opatření, jež byla zavedena v reakci na zadržování izraelského vojáka Gilata Shalita. Mezi ně patří od r. 2007 odepření rodinných návštěv pro všechny vězně z Gazy a od června 2011 odepření přístupu ke vzdělávání. Vězni dále požadovali ukončení administrativních vazeb, tedy zadržování Palestinců bez obvinění či soudu. Osm vězňů, z nichž pět se nachází v administrativní vazbě, začalo hladovku již na konci února.

Podrobnosti dohody, jež byla podepsána v pondělí 14. května vězeňským výborem reprezentujícím hladovkáře, byly popsány právníkovi organizace Addameer při jeho návštěvě Aheda Abu Gholmeha, jež je členem tohoto výboru, a právníkovi organizace Addameer Mahmoudu Hassanovi, při jeho návštěvě Ahmada Sa’adata ve vězeňské nemocnici v Ramlehu, jež tlumočil, co mu bylo sděleno členy komise, kteří 14. května přišli do Ramlehu oznámit ukončení hladovky.

Dle Aheda Abu Gholmeha se v pondělí 14. května setkalo devět členů výboru hladovkářů s výborem složeným z úředníků IPS a důstojníků izraelské zpravodajské služby a určili podmínky dohody. Písemná dohoda obsahovala pět hlavních podmínek:

• vězni po podepsání dohody ukončí hladovku,
• bude zrušena praxe dlouhodobých izolací z „bezpečnostních“ důvodů, 19 vězňů bude v průběhu 72 hodin přemístěno z izolace,
• do měsíce budou obnoveny návštěvy nejbližších příbuzných pro vězně z pásma Gazy a pro rodiny ze Západního břehu, jimž byly návštěvy odmítány na základě vágních „bezpečnostních důvodů“,
• izraelská bezpečnostní agentura garantuje, že bude vytvořen výbor ke zprostředkování schůzek mezi IPS a vězni za účelem zlepšení jejich každodenních podmínek,
• nebudou vydány žádné nové příkazy administrativní vazby pro 308 Palestinců zadržovaných v současné době v administrativní vazbě, ledaže by tajné dokumenty, na jejichž základě byla vazba uvalena, obsahovaly „velmi závažné“ informace.

V případě pěti administrativně zadržovaných vězňů, jež drželi hladovku obzvláště dlouhou dobu, včetně Bilala Diaba a Thaera Halahleha, kteří hladověli neskutečných 77 dnů, nebude jejich administrativní vazba prodloužena a budou propuštěni po uplynutí jejich současných příkazů. Tito vězni byli převezeni do státních nemocnic, kde jim bude poskytnuta během kritického období rekonvalescence adekvátní lékařská péče. Co se obecně týče Izraelem hojně využívané administrativní vazby, Ahmad Sa’adat dále poznamenal, že dohoda zahrnuje omezení jejího širokého využívání. Organizace Addameer se obává, že tato opatření nevyřeší jasně problematické praktiky administrativní vazby, kterými Izrael jasně porušuje mezinárodní právo.

Organizace Addameer zaznamenala, že Izrael ustavičně nedodržuje dohody domluvené s Palestinci týkající se práv. Z tohoto důvodu bude pro všechny podporovatele palestinských politických vězňů zásadní, aby v následujících několika měsících aktivně monitorovali události za účelem zajištění plného zrealizování této dohody. Z pozice lidskoprávní organizace zabývající se mezinárodními standardy práv vězňů bude Addameer nadále detailně monitorovat podmínky uvnitř izraelských vězení, tak aby odpovídaly mezinárodním lidským právům a humanitárnímu právu.

V den 64. výročí palestinské Nakby je politováníhodné, že vězni museli téměř vyhladovět, aby upoutali pozornost ke svému údělu. Proto je nezbytně nutné využít této příležitosti nejen k uznání jejich úspěchu, ale také k prosazování lobbistického úsilí jejich jménem a k požadování spravedlivého a trvalého řešení jejich údělu. Addameer dále projevuje velké díky neúnavnému úsilí aktivistů a institucí, včetně členů občanské společnosti a diplomatické komunity, kteří podporovali palestinské vězně v jejich kampani za důstojnost.

Aktuální stav je možné sledovat zde:

• Addameer (twitter)
• Addameer (facebook)
• Physicians for Human Rights-Israel (twitter)
• Physicians for Human Rights-Israel (facebook)

Právnička organizace Addameer, Mona Neddaf, dnes navštívila čtyři vězně držící hladovku ve vězeňské nemocnici v Ramlehu. Setkala se i s Thaerem Halahlehem, který k dnešnímu dni drží hladovku již 73 dnů.

Podle paní Neddaf se stav Thaera nadále zhoršuje. Vězenský lékař právničce sdělil, že Thaer může každou chvíli zemřít. Thaer značně ubyl na váze, nyní váží 55 kg. Má extrémně nízký krevní tlak a jeho tělesná teplota nebezpečně kolísá. Kromě toho, že zvrací krev, dochází u Thaera také ke krvácení z dásní a rtů. Vězeňský lékař také uvedl, že došlo k infekci v jedné části těla. Thaer pije vodu, ale nebere žádné vitamíny či minerální látky. Přestože je velmi slabý, právnička Neddaf potvrdila, že je mentálně stále silný. Thaera měla navštívit jeho rodina, nicméně izraelská vězeňská služba (IPS) tuto návštěvu včera zrušila.

Zdravotní stav Mohammada Taje, který hladoví již 54 dnů, je také kritický. Další z hladovějících, Jaafar Azzedine (50 dnů bez jídla), oznámil, že na krátkou dobu přestal pít vodu, ale potom opět začal, nyní pije vodu s minerálními látkami a vitamíny. Nidal Shehadeh, který spolu s dalšími vězni drží hromadnou hladovku od 17. dubna, byl před dvěma dny převezen zpět ze státní nemocnice do Ramlehu. K hladovce se přidal na protest proti nedostatku lékařské péče ve vězení.

Právnička dodává, že všichni vězni držící hladovku ve vězení v Ramlehu jsou umístěni na samotkách. Dále poznamenala, že je vězňům nadále vyhrožovano ze strany izraelské vězeňské služby. I v tomto pokročilém stádiu hladovky jim hrozí, že pokud se fyzicky nedostaví ke každodennímu sčítání, nebude jim dovolena návštěva právníka.

Organizace Addameer má vážné obavy o život vězňů Thaera Halahleha, Bilala Diaba (73 dnů bez jídla), Hassana Safadiho (67 dnů bez jídla), Omara Abu Shalala (65 dnů bez jídla) a všech dalších vězňů držících hladovku, jejichž stav je nehorázně opomíjen Izraelem a vězeňskými úředníky. Organizace Addameer důrazně opakuje jménem hladovějích vězňů výzvu k okamžitým činům.

Amnesty International

Dopis lze odeslat jednoduše online přes stránky koordinačního výboru, poštou na adresu uvedenou níže anebo na stránkách Amnesty International.

Dejte najevo, že situace již více než 70 dnů hladovějících vězňů vám není lhostejná a přidejte se ke stovkám dalších lidí, kteří i tímto zdánlivě nepatrným způsobem tlačí na izraelskou vládu k dodržování základních práv. Následuje ukázka dopisu v češtině (dopisy můžete zasílat v angličtině, ale i v češtině).

Adresát: Ehud Barak, izraelský ministr obrany

Pane ministře,

chtěl/a bych vyjádřit své hluboké znepokojení nad tisícovkami palestinských politických vězňů, kteří vyhlásili neomezenou hladovku. Svým dopisem vyjadřuji svou podporu jejich požadavkům a žádám o jejich okamžité naplnění.

Hladovka, která začala 17. dubna a ke které se denně připojuje stále víc vězňů, požaduje základní práva pro palestinské vězně držené v izraelských věznicích, včetně následujícího:

• ukončení samovazby a izolace,
• ukončení administrativní vazby a zadržování bez soudu,
• ukončení zákazu rodinných návštěv, především příbuzných vězňů z Gazy,
• obnovení práva vězňů na přístup k médiím, studijním materiálům a dalším zdrojům informací,
• ukončení zvyšující se šikany vězňů, včetně opakovaných přesunů vězňů, povinného nasazování pout během návštěv a ponižujících prohlídek.

Mám závažné obavy o zdraví těch, kteří si jako jediný způsob odporu ve vězení zvolili odmítnutí příjmu potravy. I když je zvolený způsob protestu nelehký, zasluhuje si úctu a vyžaduje okamžité splnění jejich práv.

Obávám se o zdraví všech vězňů držících hladovku, zvláště těch vězňů, kteří drží hladovku již dlouhou dobu: Thaer Halahleh a Bilal Diab hladoví již více než 2 měsíce; Hassan Safadi drží hladovku od 2. března, když bylo jeho odvolání proti administrativní vazbě zamítnuto izraelským nejvyšším soudem; Omar Abu Shalal – hladoví od 4. března; Mohammed al-Taj – drží hladovku od 24. března; Mahmoud Sarsak – hladoví od 24. března na protest proti zadržování podle izraelského zákona o nelegálních bojovnících, Jaafar Azzedine – drží hladovku od 27. března a Abdallah Barghouthi, který je zadržován ve vězení Rimon a hladovku drží od 12. dubna.

Mám obavy, že těmto protestujícím vězňům není umožněna odpovídající lékařská péče ve zdravotnickém středisku izraelské vězeňské služby a že jsou odmítány návštěvy nezávislých lékařů.

Palestinští vězni držící hladovku byli biti, umísťováni do izolace a samovazby, převáženi z jednoho vězení do druhého. Jsou jim odpírány rodinné návštěvy a návštěvy právníků.

Požaduji, aby byly bezprostředně a v plném rozsahu splněny tyto základní požadavky vězňů.

Svět tyto události sleduje.

S pozdravem

Adresa:

Deputy Prime Minister and Minister of Defence
Ehud Barak
Ministry of Defence
37 Kaplan Street, Hakirya
Tel Aviv 61909, Israel
Fax: +972 3 69 16940 / 62757
Oslovení: Dear Minister / Vážený pane ministře

Další adresy naleznete na stránce AI.

Izrael zadržuje v administrativní vazbě 308 Palestinců

Izraelský nejvyšší soud zamítl odvolání Bilala Diaba a Thaera Halahlaha proti pokračování jejich administrativní vazby. Soud prohlásil, že doba délky administrativní vazby nemůže být určována vyhlášením hladovky. Soudnímu rozhodnutí předcházela zpráva organizace Physicians for Human Rights – Israel (PHR-Israel), ve které se uvádí, že oba vězni jsou v přímém ohrožení života.

Diab (27), pocházející z vesnice Kafr Ra’i nedaleko Jeninu, je v administrativní vazbě držen již 8 měsíců na základě údajného členství ve skupině Islámský džihád. Na Halahlaha (34), pocházejícího z vesnice Khirsan poblíž Hebronu, byla administrativní vazba uvalena v červnu 2010 za jeho údajný aktivismus ve skupině Islámský džihád.

Halahlahova jediná dcera, které je nyní 20 měsíců, se narodila po jeho zadržení a jemu nebylo povoleno ji vidět.

Diab a Halahlah začali hladovku 1. března 2012 na protest proti obnovení jejich administrativní vazby. Nyní jsou hospitalizováni v nemocnici Assaf Harofeh ve městě Rishon Lezion. PHR-Israel požaduje povolení návštěv jejich nezávislých lékařů, protože prohlídka nezávislým lékařem podporuje nezbytnou důvěru ve vztahu mezi lékařem a vězněm držícím hladovku.

Nejnovější data získaná organizací B’Tselem od izraelské vězeňské služby (IPS, Israel Prison Services) ukazují, že ke konci dubna 2012 bylo v administrativní vazbě 308 Palestinců. Od prosince 2010 vzrostl počet vězňů z 204 na více než 320. Data vězeňské služby také naznačují, že ke konci dubna 2010 bylo 31 % vězňů zadržováno po dobu 6 měsíců až jednoho roku, dalších 34 % po dobu jednoho roku až dvou let. Třináct vězňů je zadržováno bez přerušení po dobu 2 až 4,5 roku, dva vězni jsou zadržováni více než 4,5 roku.

Administrativní vazba je zadržení bez soudu, jejímž cílem je zabránit osobě v provedení činu, který by mohl ohrozit veřejnou bezpečnost. Zadržení je samo o sobě problematické, protože narozdíl od trestního řízení není snahou vazby trestat za prokázané porušení zákona, ale předejít budoucímu nebezpečí. Způsob, jakým Izrael používá administrativní vazbu, je zjevně nelegální. Zadrženým není oznámen důvod jejich zadržení, ani není vzneseno jakékoli obvinění. Ačkoli jsou zadržovaní předvedeni před soudce k odsouhlasení příkazu zadržení, většina materiálů poskytnutých žalobcem je utajená a zadržený ani jeho obhájce do nich nemůže nahlédnout. Protože zadržení neznají důkazy, které jsou proti nim shromážděny, nemohou je ani vyvrátit.

Zadržení dále nevědí, kdy budou propuštěni. I když je maximální doba vazby 6 měsíců, může být donekonečna obnovována. Mezi vězni zadržovanými v administrativní vazbě je 60 % těch, kterým byla vazba alespoň jedenkrát prodloužena

V uplynulých letech zadržoval Izrael v administrativní vazbě tisíce Palestinců po dobu od několika měsíců až po několik let. Stát také administrativně zadržel řadu Izraelců, včetně osadníků, po dobu několika měsíců. V období druhé intifády držel Izrael v administrativní vazbě přes 1000 Palestinců.

Podle mezinárodního práva je dovoleno administrativně zadržet osobu pouze ve výjimečných případech, jako krajní východisko s cílem předejít vážnému nebezpečí, jemuž nelze zabránit méně škodlivým způsobem. Izrael svým způsobem využívání administrativní vazby tato pravidla bezostyšně porušuje. Armáda musí propustit všechny vězně držené v administrativní vazbě, anebo je soudit dle odpovídajících ustanovení.

Izrael dále porušuje mezinárodní právo tím, že téměř všechny vazební věznice, ve kterých jsou Palestinci zadržováni, se nachází uvnitř hranic Izraele. Některým vězňům jsou také znemožněny návštěvy rodinných příslušníků, protože jim Izrael odmítá vydat vstupní povolení do země.

Cestovní mapa k Apartheidu

Ana Nogueira je běloška pocházející z Jižní Afriky a Eron Davidson je izraelský občan židovského původu. Jejich osobní zkušenosti využívají režiséři tohoto filmu při zkoumání analogie apartheidu, běžně používané při popisu izraelsko-palestinského konfliktu.

Cestovní mapa k Apartheidu je jak historickým dokumentem o vzestupu a pádu apartheidu v Jižní Africe, tak filmem poukazujícím na to, proč tolik Palestinců a Palestinek dnes cítí, že žijí v systému apartheidu, a proč s nimi souhlasí stále více lidí po celém světě.

Přestože není dokonalá, analogie apartheidu poskytuje užitečný rámec pro diskusi o složitých problémech, kterým Izraelci a Palestinci čelí. Tento film je zkoumá do hloubky a porovnává mnohé zákony a nástroje, používané jak Izraelem, tak Jižní Afrikou v době apartheidu. Divákům představuje život Palestinců na Západním břehu, v pásmu Gazy a na území dnešního Izraele a s pomocí uznávaných analytiků, věnujících se tomuto tématu, jim umožňuje získat hlubší porozumění celého konfliktu. V kombinaci s archivními materiály a vzpomínkami obyvatel Jižní Afriky tvoří tento film ucelený obraz o tom, proč je tato analogie používána stále častěji a jaký má dopad na hnutí proti okupaci Palestiny, a to jak v rámci okupovaných území a Izraele, tak mezinárodně.

Ohlasy

„Cestovní mapa k Apartheidu je děsivým odhalením unikátního izraelského systému oficiální diskriminace.“
– Naomi Klein, spisovatelka a filmařka

„Cestovní mapa k Apartheidu ukazuje, že používání termínu ‘apartheid’ k popisu systému izraelského útlaku Palestinců není pouhou analogií ani jeho volným použitím. Tento termín naopak výstižně popisuje systém, odsouzený mezinárodním společenstvím, ale v případě Palestinců tolerovaný příliš mnoha vládami na celém světě. Nejen, že tento film prohlubuje divákovo porozumění systému izraelského útlaku (a jihoafrického systému apartheidu), ale inspiruje jej k solidaritě s palestinským lidem a aktivnímu hledání míru a spravedlnosti pro Izrael a Palestinu. Intenzita tohoto filmu mne zcela uchvátila.“
– Bill Fletcher, bývalý prezident organizace TransAfrica Forum

“Film měl obrovský úspěch v rámci našeho Týdne proti Apartheidu. Jasným způsobem vysvětluje základy těm, kteří o situaci v Palestině a Izraeli mnoho nevědí a zároveň neposunuje debatu o krok nazpět. Může být promítán aktivnímu a informovanému publiku i takovému, co o problematice nemá žádné informace. Například jeden student, který viděl naše plakáty a považoval je za pobuřující, přišel na konferenci, aby se s námi přel, ale namísto toho změnil názor. Po zhlédnutí filmu si koupil tričko BDS (kampaň bojkotu, stahování investic a uvalování sankcí) a rozhodl se stát členem naší skupiny a přijít na další schůzku! Bylo tam několik dalších studentů, kteří udělali to samé.“
– Lucy, IAW Brusel

Trailer

Čtyři domy a mešita byly ve čtvrtek dopoledne zničeny při demolicích ve dvou vesnicích nedaleko Hebronu na Západním břehu.

Okolo 10 hodiny dopoledne dorazilo zhruba 50 izraelských vojáků a 7 policejních aut do malé vesnice Susiya, která se nachází v kopcích blízko města Hebron. Následně dva buldozery zničily dům místní palestinské rodině, přičemž vojáci zatkli dvě ženy, protože se snažily demolici bránit. Kromě této demolice měla armádu v úmyslu zničit i část školy, cestu vedoucí z obce do školy a několik stanových příbytků místních rodin.

K demolicím došlo dále ve vesnici Um Fagarah, ta se nachází jižně od Susiye. Izraelská armáda zde zničila dům, ve kterém bydlelo 12 členů jedné rodiny, dále několik stanových příbytků a ohradu pro ovce a králíky, přičemž několik zvířat bylo zabito. I zde byly dvě ženy zatčeny za snahu bránit demolicím. Izraelští vojáci taktéž zlomili nohu jedné místní starší ženě. Dva domy rodiny Hammamdi byly následně zničeny, ačkoliv izraelský soud, ke kterému se rodina dříve odvolala, ještě nevydal o demolici konečný verdikt. Nakonec vojáci zničili i místní malou mešitu.

Obě tyto vesnice, ve kterých žijí vesměs chudé pastevecké rodiny, jsou častým cílem útoků izraelských osadníků a opakovaných armádních demolic.

Palestinian Freedom Riders

V úterý 15. listopadu bylo zatčeno sedm palestinských aktivistů, kteří se účastnili akce Freedom Riders – pokusu o svezení se segregovaným autobusem ze Západního břehu do okupovaného Východního Jeruzaléma.

Palestinci, Izraelci a aktivisté ISM čekali na autobusové zastávce u nelegální osady Psagot. Čtyři autobusy pro osadníky odmítly Palestince vpustit. Izraelská policie a okupační armáda aktivisty obklíčila, zatímco celé situaci přihlížela skupina osadníků. Nakonec se palestinským aktivistům přecijen podařilo do jednoho z autobusů nastoupit. Ten odjel směrem k vojenskému kontrolnímu stanovišti u vesnice Hizmeh, následován armádními džípy a policejními vozy.

Na kontrolním stanovišti Hizmeh okupační síly autobus zastavily a odmítly jej nechat projet. Během toho se pohraniční policie pokoušela nastoupit do zadní části autobusu a násilně vytáhnout jednoho z Palestinců ven. Když oba pokusy selhaly, policie nechala autobus zastavit na parkovišti nedaleko checkpointu.

Po asi půl hodině policie vstoupila do autobusu a násilně vytáhla šest palestinských aktivistů ven. „Nebyli zrovna jemní, když je táhli ven z autobusu,“ řekl aktivista ISM Crystal. „Dívka vedle mě se skoro rozbrečela.“ Aktivistka a právnička Huwaida Arraf následkem násilného zákroku policie omdlela.

Palestinští aktivisté a aktivistka byli na základě toho, že vstoupili do Jeruzaléma nelegálně, zatčeni a odvezeni do vězení Atarot. Aktivisté a aktivistky ISM uspořádali před vězením demonstraci a požadovali jejich propuštění.

„Mám pocit, že jsem byl svědkem historie,“ říká aktivista ISM Wajed.

Aktivisté organizace Rabíni za lidská práva debatují na okupovaných územích s izraelským vojákem. Autor: Břetislav Tureček

Izraelská vláda schválila návrh dvou zákonů, které mají ztížit práci skupin zabývajících se ochranou lidských práv. Pokud projdou i parlamentem, výrazně omezí a zdaní financování těchto spolků ze zahraničí.

Dotčené organizace, opozice, ale i někteří koaliční politici tvrdí, že pravicová vláda se snaží umlčet své kritiky.

Spojené státy a Evropská unie už varovaly, že zákony poškodí obraz Izraele jako demokratického státu.

Zákony se mají týkat těch spolků, které dostávají peníze od cizích vlád a vládních organizací. Každý takový dar má být omezen na sto tisíc korun ročně a zdaněn 45 procenty. Opatření zasáhne řadu izraelských skupin, které monitorují zacházení s Palestinci a dodržování práva na okupovaných územích.

Zákony se dotknou i organizace Rabíni za lidská práva, která např. během sklizně oliv chrání palestinské rolníky před útoky židovských osadníků.

Zastánci zákona tvrdí, že právě skrz tyto organizace zejména evropské vlády skrytě ovlivňují izraelskou politiku a podporují Palestince.

Pravicových skupin se přitom zákon nedotkne. Těm totiž většinu darů z ciziny posílají soukromé osoby a lobbistické organizace, nikoli vládní agentury.

Vážení členové Fast Food Orchestra,

Jako izraelští občané, kteří podporují palestinskou výzvu k bojkotu, stahování investic a uvalování sankcí (BDS) na Izrael, bychom Vás rádi požádali o přehodnocení Vašeho rozhodnutí vystoupit v Izraeli. Žádáme Vás, abyste nás vyslechli, a rádi s Vámi prodiskutujeme jakékoliv Vaše otázky nebo poznámky.

Níže si můžete přečíst dopis, který jsme minulý týden poslali řeckým (a tureckým) hudebníkům. Tato výzva se vztahuje na všechny mezinárodní umělce, kteří zvažují, že vystoupí v Izraeli.

Dnes jsme se dozvěděli, že se řecká zpěvačka Martha Frintzila rozhodla podpořit naší výzvu a z morálních a politických důvodů zrušila své vystoupení v Izraeli, naplánované na příští měsíc.

Děkujeme, že jste si tuto výzvu přečetli

Ofer Neiman

za BOYCOTT! Supporting the Palestinian BDS Call from Within (Bojkot! Podpora palestinské výzvy k BDS zevnitř)
admin@boycottisrael.info, boycottisrael.info/

Vážení řečtí hudebníci, palestinští milovníci hry na loutnu nebudou mít v apartheidním Izraeli možnost vidět váš koncert!

(Výzva izraelských občanů řeckým muzikantům, kteří mají vystoupit na Jeruzalémském loutnovém festivalu v listopadu 2011)

Vážení řečtí hudebníci,

Jsme skupina izraelských občanů, kteří podporují palestinskou výzvu k bojkotu, stahování investic a uvalování sankcí (Boycott, Divestment and Sanctions – BDS) na Izrael do té doby, než začne dodržovat mezinárodní právo a prosazovat lidskoprávní hodnoty. Jsme si jistí, že jste talentovaní hudebníci a velmi rádi bychom měli příležitost navštívit Vaše vystoupení, ale v současné době bychom Vás rádi vyzvali, abyste vaše plánovaná vystoupení v Izraeli přehodnotili.

Izrael se snaží zakrýt systematické porušování lidských práv a desetiletí trvající útlak Palestinců a z velké části spoléhá na schopnost udržet zdání progresivní a demokratické země v očích mezinárodní komunity. Izrael se často propaguje jako „jediná demokracie na Blízkém východě“. Nicméně izraelská politika apartheidu je vlastní i něčemu zdánlivě tak veselému a radostnému jako je hudební festival: Palestinští fanoušci žijící na Západním břehu, v zemi okupované Izraelem, žijí pod stanným právem a nebude jim dovoleno přijet do Jeruzaléma a užít si Vaše představení. To samé platí o Palestincích žijících v Gaze, pod izraelskou blokádou.

Palestincům jsou odpírány některé z nejzákladnějších svobod: svoboda pohybu, svoboda přístupu na jejich ukradenou zemědělskou půdu a svoboda protestu bez toho, aby museli čelit život ohrožujícímu násilí. Demonstrace proti izraelské vládě jsou potlačovány s použitím brutálního násilí. Jejich příbuzní v pásmu Gazy (44% z nichž jsou děti mladší 14 let) žijí pod blokádou, která omezuje přísun potravin, zdravotnického materiálu a léků, stejně jako stavebního materiálu. Ve východojeruzalémské čtvrti Silwan, která je vzdálena deset minut od místa, kde se má konat vaše hudební vystoupení, jsou v rozporu s mezinárodním právem unášeny děti ze svých domovů a odváženy k násilným policejním výslechům.

Možná jste slyšeli, že v minulých několika měsících po celém Izraeli vyrostla stanová města. Izraelští občané protestují proti nespravedlivé politice jejich vlády: daňovým úlevám pro bohaté, nedostatku státních bytů, nedostatečným investicím do infrastruktury, privatizaci sociálních služeb a mnoha dalším. Může se zdát, že v izraelské společnosti začalo revoluční povstání, inspirované revolucemi arabského jara, nicméně ve stanech přetrvává jedno velké tabu: neexistuje žádná veřejná výzva izraelské vládě, aby změnila svou politiku vůči Palestincům. Pod výzvou k „revolučnímu sjednocení“ izraelské společnosti se sociální spravedlnost nevzahuje na Palestince žijící pod okupací.

Palestinská výzva k bojkotu byla podpořena více než 170 organizacemi palestinské občanské společnosti, včetně uprchlíků žijících v diaspoře, občanů Izraele a Palestinců žijící pod okupací a blokádou. Nejedná se o bojkot jednotlivců, ale institucí. Mnoho hudebníků a umělců se již rozhodlo jednat v souladu s touto výzvou a podpořili tak legitimní boj původních obyvatel území, které je dnes okupováno Izraelem.

Pokud vystoupíte v Izraeli, nejen že překročíte linii nenásilného boje za lidská práva a osvobození, ale aktivně tím přispějete k normalizaci situace a politiky apartheidu.

Máte možnost stát na straně utlačovaných. Prosíme nehrajte v apartheidním Izraeli, dokud nezačne dodržovat závazky plynoucí z mezinárodního práva, neukončí svou brutální okupaci, nepřizná plnou rovnoprávnost svým palestinským občanům a nebude respektovat a chránit práva palestinských uprchlíků, zakotvených v mezinárodním právu a rezolucích OSN.

S úctou,

BOYCOTT! Supporting the Palestinian BDS Call from Within
admin@boycottisrael.info, boycottisrael.info/

Související články:
Roger Waters: Má cesta k BDS