(Jonathan Cook, The Electronic Intifada, 12.leden 2009)
Palestinské ulice po izraelském náletu, jedné z části dlouho připravované války s pásmem Gaza
Izrael odmítnul termíny k zastavení palby navrhované OSN. Analytici izraelské armády tak spekulovali o povaze dalšího stadia útoků na Gazu či třetí fáze boje, jak se na ní často odkazuje.
atímco byly během první fáze ze vzduchu napadeny tisíce cílů, během druhé fáze, pozemní invaze, do Gazy pronikly tisíce izraelských vojáků, obsazují zde stále více území a třetí fáze bude zahrnovat zintenzivnění obou částí operace.
To by vyžadovalo rozmístění tisíců záložáků, kteří končí svůj tréninkový program na základnách v Něgeveské poušti a následnou destrukci a kontrolu území co nejblíže k srdci města Gaza, klíčovou pevností Hamasu. Očekává se, že počet zabitých civilistů během této fáze operace poroste rapidně.
Čtvrtou fázi, svrhnutí Hamasu a další přímou okupaci Gazy, si pravděpodobně armáda ani političtí vůdcové nepřejí. Bylo by to ekonomicky příliš nákladné a zřejmě by to stálo i mnoho izraelských životů.
Rozšíření operace „Lité olovo“ je očekáváno v nejbližších několika dnech, záleží na tom, jak dopadnou vyjednávání s OSN. Izraelská letadla ale již shodila letáky, varující obyvatele Gazy před blížící se eskalací konfliktu, s textem :“Poslouchejte naše příkazy a budete v bezpečí.“
Ehud Olmert minulý týden varoval, že armáda stále ještě nevyčerpala všechny své vojenské možnosti.
Tyto možnosti byly dlouho předem připravovány, jak připustil během začátku útoků Ehud Barak, izraelský ministr obrany. S přípravami operace se mělo začít již půl roku dopředu, ale jsou zde náznaky, že celý scénář se začal připravovat dávno předtím, zřejmě již před nějakými 18ti měsíci.
Začalo to tehdy, když Hamas zmařil pokus o převrat ze strany Fatahu, podporovaném Spojenými Státy. Útěk mnoha členů Fatahu z Gazy na Západní břeh přesvědčil Baraka, že dlouhodobá izraelská blokáda tohoto malého přímořského cípu země Hamas na kolena nedostane.
Barak tedy ještě rozšířil blokádu, což vedlo k ještě větším nedostatkům elektrické energie a paliv. Je veřejně známo, že tato opatření byla navrhnuta, aby vyvinula tlak na civilní populaci v Gaze a přinutila ji vystoupit proti Hamasu. Možná je to ale hlavní trik Barakovi vojenské strategie. Každý generál ví, že je jednodušší bojovat s armádou – v tomto případě s milicí – která je unavená, je jí zima a má hlad. O to víc, když jejich rodiny a přátelé jsou na tom stejně.
O několik měsíců později Barakův loajální zástupce, Matam Vilnai, pronesl své neslavně proslulé výhružky, že jestliže bude vystřelování raket pokračovat, obyvatelé Gazy budou čelit shoah – což je hebrejský výraz používaný výhradně pro holocaust.
Na poznámku o shoah se rychle zapomnělo, ale v tu samou dobu Barak a jeho tým navrhli kabinetu taktiku, která by mohla být použita při vojenském útoku.
Rozsah těchto útoku a destrukce, kterou mají způsobit jsou navržena k „poslání Gazy zpět o několik desetiletí“, jak Joav Galant, velitel operací v Gaze, popsal izraelské útoky hned během prvního dne.
Plán, jak zjistila lokální media již v březnu, vyžadoval navzdory porušení mezinárodního práva přímou dělostřeleckou palbu a letecké údery na civilní čtvrtě, odkud jsou často rakety vypalovány. Podle Barakových slov jeho poradci hledali způsoby, jak se vyhnout těmto obstrukcím. Možná v naději, aby se mu vyhnulo slepé oko mezinárodního společenství.
Jedním z prvních úspěchů této operace byly letecké útoky na policejní stanice, kterými celý útok začal a které za sebou nechaly desítky mrtvých policistů. Podle mezinárodního práva se ale policisté považují za nebojovníky a jsou jím před útoky chráněni. Skutečnost, která je v tomto případě téměř všemi ignorována a přehlížena.
Izrael ale také udeřil na velkou škálu civilních cílů, včetně vládních budov, universit, mešit, zdravotnických zařízení a škol. Již s menším úspěchem se mu podařilo tyto cíle obhájit jako legitimní zdůvodněním, že jsou tyto veřejné instituce propojeny s Hamasem, který v Gaze vládne a tím pádem zcela legitimní.
Druhým aspektem vojenské strategie bude vyhlášení určitých území Gazy za bojové zóny, ve kterých armáda bude moci operovat jak chce a očekává se, že civilisté odsud uprchnou. Jestliže ne, ztrácejí tím svůj status civilistů a stávají se legitimními cíly.
Tato politika se již začíná uplatňovat ve formě shazování letáků vyzívající obyvatele Rafahu a severní Gazy k evakuaci. V několika posledních dnech se izraelští velitelé nechali slyšet o tom, s jakou razancí následné operace izraelské armády probíhají.
Cílem jak v severní Gaze, tak v Rafahu, bude zajistit, že zůstanou z velké části neobyvatelné. V případě Rafahu kvůli tunelovému „průmyslu“ a ze severní části Gazy jsou zase vystřelovány rakety na území Izraele. Tím, že by poté radikálové museli střílet z větší vzdálenosti, má dojít k částečnému zajištění toho, aby rakety nedoletěly až na Tel Aviv.
Ve třetí fázi by se tato technika pravděpodobně hodně rozšíří, jak bude armáda postupovat stále hlouběji. Pásy Gazy budou prohlášeny za uzavřenou vojenskou zónu a jejich obyvatelé budou nahnáni do hlavních populačních center.
Zatímco před rokem Barak poodhaloval svou strategii, ministr vnitra, Meir Sheetrit, navrhnul, aby armáda vtrhla do Gazy a srovnala ji se zemí. Jestliže začíná třetí fáze, sami se přesvědčíme, zda Izrael sleduje tyto cíle.