(zdroj: aljazeera.net/english)
Ahmed Samouni přežil ostřelování jeho domu, ale ztratil matku a čtyři bratry
Ahmed Samouni, který byl ponechán několik dní mezi mrtvými těly jeho matky a čtyř bratrů, byl svědkem toho, co mnozí nazývají masakrem.
Pro hrůzu, kterou musel šestnáctiletý chlapec prožít, hledá těžko slova, ale její následky má vepsány ve tváři.
„Pamatuji si, že to byla třetí střela. Ty ostatní zabily mého staršího bratra a poranily další lidi. Krváceli. Ale ta třetí je zabila všechny,“ vypráví s pláčem.
„Moje matka strašně krvácela a zemřela přímo před mýma očima. Můj další bratr Ismail také vykrvácel. Moje maminka a mladší bratr jsou pryč. Čtyři bratři a moje matka jsou mrtví. Nechť odpočívají v pokoji.“
Sedmého ledna záchranáři konečně dopravili mrtvé a zraněné do nemocnice poté, co strávili čtyři dny uvězněni v jednom domě v Zeitoun.
„Izraelské ostřelování“Podle výpovědí přeživších částečně doložených Mezinárodním Červeným Křížem a OSN, vpadli izraelští vojáci do jejich domovů a poté přesunuli početnou rodinu do jednoho domu. Další den ostřelovali izraelští vojáci okolí tohoto domu. Podle svědků zemřelo nejméně 30 členů rodiny Samouni.
„Vzali nás do sanitky, ale v domě byli stále ještě zranění a mrtví lidě,“ řekl Ahmed pro Al Jazeera. „Několik dní jsme krváceli. Měli jsme hrozný hlad. Dal jsem mému bratrovi Isaacovi rajče předtím než zemřel.“
Al Jazeera vyhledala řidiče sanitky, který Ahmeda zachránil. Izraelská armáda bránila Červenému kříži v přístupu do oblasti po dobu čtyř dnů po útoku.
„V ten den jsme dostali povoleni. Armáda nám řekla, abychom vystoupili ze sanitky asi dva kilometry od toho domu,“ říká záchranář Mohamed el-Halby. „Na střechách domů, které jsme míjeli, stáli izraelští vojáci. Šli jsme dovnitř a slyšeli křik vycházející z jednoho pokoje. Uvnitř bylo asi patnáct lidí, dva mrtví, ostatní seděli kolem nich. To byl jen jeden pokoj.“
Šestiletý Abdullah byl uvězněn ve stejném domě jako Ahmed, obklopen těly mrtvých bratranců a strýců. Vystrašený a rozrušený téměř nemohl mluvit. Řekl pouze, že mohli jíst jen rajčata a když jsem se zeptala, co se stalo s jeho rodinou, řekl, že tam byli- mrtví přímo před ním.
Weal, Abdullahův otec unikl první den izraelského útoku. Čtyři dny se domníval, že je jeho syn mrtev.
„Nevěděl jsem co mám dělat. A pořád ještě nevím… podívejte se na něj, je na tom tak špatně. Všichni jsou vyděšení,“ řekl Weal. „Pořád pláče. Má poraněné a infikované rameno, nemůže vydržet ten zápach. Když vidí a cítí své zranění, tak pláče. A jeho noha, podívejte se. Chci ho vzít ven z Gazy, aby ho vyléčili a chci mít možnost vrátit se do domu a pohřbít zbytek mé rodiny.“
„Válečné zločiny“Al Jazeera se pokusila dostat k tomuto domu, ale v oblasti bylo nebezpečno. Nejblíže se dá dostat přibližně na vzdálenost jednoho kilometru a novináři, záchranáři a pomocní pracovníci potřebují pro vstup do této oblasti zvláštní povolení.
Zeitoun je pouze jednou z oblastí, kde se nachází izraelské pozemní jednotky.
Podle Červeného Kříže existuje mnoho domů i v jiných oblastech, ve kterých jsou pravděpodobně mrtví a ranění lidé.
Raed el Heleky, další záchranář, který se účastníl záchranné operace řekl, že cítil mrtvá těla a krev v této oblasti.
„Viděli jsme mrtvé lidi na ulicích. Více než devět podél cesty k tomu domu. Byli jsme pouze v pěti domech. V oblasti jsou ještě další domy a jsem si jistý, že v nich jsou další mrtví, ale izraelská armáda nám znemožnila postupovat dále.“
Podle OSN nese tato událost prvky válečného zločinu.
Mark Regev, mluvčí izraelské vlády, popřel, že by izraelské jednotky početnou rodinu přesunuly do jednoho domu a podotkl, že by se mohlo jednat o propagandu ze strany Hamásu.“ Víme, že Hamas je v Gaze velmi opatrný na to, jaká informace se má dostat ven a takovýto příběh přesně zapadá do jejich propagandy. O tomto incidentu nemáme žádné informace, nejsme si ho vědomi.“
Humanitární organizace požadují prozkoumání této události. Panují obavy, že příběhy Abdullaha a Ahmeda, by mohly být pouhým začátkem toho, co Izrael již udělal a v čem pokračuje v pásmu Gazy.