19. srpna 2013 | Gaza’s Ark
„V Gaze se nyní uskutečňuje pomalá genocida,“ říká Haidar Eid, docent anglické literatury
Rozhovor s palestinským akademikem o opozici v Gaze proti obnoveným mírovým jednáním, potřebě sebekritiky současné palestinské politiky, slábnoucí podpoře Hamásu a o aktuální situaci v pásmu.
Svět sleduje nové kolo jednání pod taktovkou ministra zahraničí USA Johna Kerryho – kde stojí v těchto rozhovorech Gaza?
Gaza je rozmanitá a nemohu mluvit za celou Gazu, ale je jasné, že většina zdejších lidí je proti jednáním. Hamás vyložil svou oficiální pozici v úterý, když jeho představitelé vyjádřili rozhořčení nad obnovením rozhovorů. Většina organizací v rámci Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), mezi nimi Lidová i Demokratická fronta za osvobození Palestiny (LFOP a DFOP), se staví proti rozhovorům. Pouze několik členů Fatahu uvěřilo lži, že jednání mohou přinést životaschopné řešení.
Za sebe mohu říci, že jako obhájce jednoho demokratického palestinského státu jsem proti rozhovorům, jelikož jejich cílem je dvoustátní řešení. Jsme přesvědčeni, že vytvoření dvou států není správné, protože je rasistické. Již není možné dosáhnout dvou životaschopných států, především kvůli tomu, že Izrael vytvořil na místě takovou realitu (tzv. „facts on the ground“), která podkopává celý koncept dvoustátního řešení.
Jde ale o víc: dvoustátní řešení nezaručuje Palestincům ani minimum práv. Přestalo se mluvit o právu na návrat uprchlíků, jež byli vyhnáni z vesnic a měst při etnické čistce v roce 1948. Zhruba 75 až 80 procent obyvatel Gazy jsou uprchlíci a mezinárodní právo jim umožňuje návrat – co se jim ale nabízí?
Dohody z Osla nikdy nezahrnovaly mezinárodní právo. A co je nejdůležitější, nikdy se nezaobíraly rasistickými opatřeními Izraele a jeho apartheidním systémem namířeným proti Palestincům.
Jaké alternativě byste dal přednost?
Fatah je jedinou silou, jež oficiálně podporuje jednání. Jsem proti jednáním, a tím nemluvím pouze za lidi z Gazy, ale také za většinu Palestinců. Co je naší alternativou? Držet se výzvy podpořené většinou odborových organizací a palestinskou občanskou společností v roce 2005, tedy výzvou k bojkotu, stažení investic a uvalení sankcí (BDS). Kampaň BDS vyzývá mezinárodní komunitu, aby bojkotovala Izrael, stáhla investice a uvalila sankce, dokud Izrael nezačne dodržovat mezinárodní právo. Teprve až bude existovat tlak, můžeme začít vyjednávat.
V Jižní Africe začal Africký národní kongres vyjednávat teprve tehdy, až měl značnou podporu. V současné době nemůžeme vyjednávat o základních právech. Základem pro jednání musí být rovná práva, ať už mluvíme o jakémkoli uspořádání státu. Jediným spravedlivým řešením je takové jako v Severním Irsku a Jižní Africe, tedy sekulární a demokratický stát pro všechny.
Bantustány v Jižní Africe a v okupované Palestině (zdroj)
Jak toho lze dosáhnout?
Prvním krokem je provést seriózní sebekritiku. Palestinci musí veřejně diskutovat o tom, co pro palestinskou věc udělalo vedení OOP a Hamás od podepsání dohod z Osla. Za posledních dvacet let jsme se nikam nedostali. Naopak, došlo k rozšíření osad a Gaza byla přetvořena do největšího koncentračního tábora na zemi.
Seriózní kritika povede jako druhý krok k rozpuštění Palestinské samosprávy. Ta totiž jako instituce působí na mezinárodní společenství klamným dojmem, že mezi oběma stranami existuje rovnost – jako kdyby měli Palestinci také armádu a okupovali jiný národ. Jako Palestinci bychom měli mít místní správu, jež bude organizovat každodenní život a hnutí odporu, namísto aby jej podkopávalo.
Za třetí musíme zapomenout na dvoustátní řešení. Je naprostou ztrátou času a energie. Všichni bychom měli mluvit o jednom demokratickém státě, protože možnost dvoustátního řešení je iluzí.
Jaká je nyní situace v Gaze? Do jaké míry je obyvatelstvo izolováno?
Situace se zhoršila. Izrael utužuje uzavření pásma. V posledních dnech Mursího vlády v Egyptě se stav zhoršil rozhodnutím zničit všechny tunely na hranici mezi Gazou a Egyptem. Tunely jsou životně důležité kvůli dodávkám veškerého základního zboží a surovin do Gazy. Po zbavení Mursího moci ničení tunelů pokračovalo a nyní je většina z nich zavřena.
Navíc je velmi často uzavírán jediný oficiální hraniční přechod s Egyptem ve městě Rafáh. Dnes je také zavřený. Je životně důležitým přechodem, protože všechny hraniční přechody do Izraele jsou prakticky uzavřené. Přechod v Rafáhu představuje zúžený prostor, jak se dostat ven z Gazy.
Hamás se napřed zřekl syrského režimu a Hizbolláhu, nyní přišel o mocného spojence v Egyptě, Muslimské bratrstvo. Co to pro vládu Hamásu znamená?
Hamás se nyní nachází ve stavu, kdy nemůže kontrolovat situaci. Ztratil nejdůležitější strategické spojení s Íránem a Hizbolláhem, kterého se zřekl výměnou za užší vztahy s Muslimským bratrstvem a Katarem. Když bylo nyní Muslimské bratrstvo zbaveno vlády v Egyptě, je Hamás ponechán ve vzduchoprázdnu. A nový katarský emír prosazuje nový styl diplomacie a zvyšuje tlak na Hamás.
Hamás nemá ve skutečnosti jasnou politickou vizi. Od různých úředníků uslyšíte různé protichůdné názory. To má také vliv na rozhovory o usmíření s Fatahem na Západním břehu Jordánu, jež jsou fakticky zastaveny.
Ano, Gaza je kontrolována Hamásem, ale Hamás není ničím více než hlavním vězněm mezi milionem a sedmi sty tisíci vězni v Gaze.
Jaká témata jsou v interní politice Gazy nyní aktuální?
Za prvé je potřeba ukončit smrtelnou a středověkou blokádu, jež byla na Gazu uvalena v roce 2006. Dochází zde k pomalé genocidě, jež přivodila smrt již zhruba dvěma tisícům lidí, kteří nedostali včas základní lékařské ošetření. Podvýživa v Gaze je celosvětově nejvyšší.
K ukončení blokády dojde pouze v rámci politického řešení palestinské otázky jako celku. Když mluvíme o jednáních, mluvíme taktéž o osudu Gazy. To je také důvod, proč my, aktivisté v Gaze, tolik prosazujeme kampaň BDS.
Jsme velmi ovlivňováni tím, co se děje v Egyptě. Vyčkáváme se zatajeným dechem, jak se situace bude vyvíjet. Chceme, aby Egypt otevřel hranice natrvalo a bezpodmínečně. Je to teď naše jediná možnost, abychom se nestali naprostými rukojmími na pospas Izraeli.
Jak velkou podporu v Gaze má teď Hamás?
Hamás ztrácí mnoho ze své popularity, když proti svým oponentům používá represivní opatření. Většina z těch, kdo volili Hamás, jej nevolili z důvodů podpory Hamásu jako takového, ale protože byli proti korupci Palestinské samosprávy a proti dvoustátnímu řešení. Hamás byl v tomto případě jedinou možností.
Lidé nyní zpochybňují vše, co Hamás řekl před volbami. Slíbil hnutí odporu, ale ve skutečnosti od uzavření příměří s Izraelem v prosinci 2012 již nepovoluje žádný druh nezávislého lidového odporu.
Existuje pro Gazu nějaká vize?
Dle mého názoru existuje jediná správná vize – řešení pro Palestinu jako celku, jež zahrnuje Rezoluci OSN číslo 194, která požaduje právo na návrat všech uprchlíků a kompenzaci za desetiletí strávená v exilu. Gaza by se měla stát součástí jednoho sekulárního demokratického státu nazvaného Palestina.
Izrael má jinou vizi – chce se zbavit Gazy. Chce, aby se Gaza stala součástí Egypta, jak tomu bylo před rokem 1967, a tím ukončit všechny problémy s Gazou. Egypťané si to nepřejí a nedovolí to. Mezitím v Gaze dochází k pomalé genocidě.
Haidar Eid je docent na katedře anglické literatury na Univerzitě al-Aksá v Gaze v Palestině, kde přednáší postkoloniální a postmoderní literaturu. Je zakládajícím členem Skupiny za jeden demokratický stát (One Democratic State Group, ODSG) a členem Palestinské kampaně za akademický a kulturní bojkot Izraele (PACBI). Působí jako politický poradce v palestinském think-tanku Al-Shabaka.
Související:
